כל העולם כולו גשר צר מאוד והעיקר לא לפחד כלל [Kol haolam kulo gešer car meod vehaikar lo lefached klal] ‚‚Celý svět je příliš úzký most a hlavní je se vůbec nebát.‘‘

Bratislava, Slovensko, říjen 1940… Tak nějak by asi začínal dobový článek o hrůzách fašistického režimu, maskovaný státní propagandou jako „zasloužená odplata židovskému živlu“, vyzdvižení zásluh vraha – národního hrdiny za čistou slovenskou rasu.

Bohužel si nepouštíme dobový dokument ani nečteme zažloutlé stránky starých deníků někde v muzeu. Jsme přímými svědky zločinu z nenávisti, zločinu, který slovenská policie vyšetřuje jako teroristický čin. Terorismus podnícený nenávistí.

Tak jako tehdy, i dnes z přesvědčení o nadřazenosti – nad Židy, nad LGBT+ komunitou, nad vůbec každým, kdo neodpovídá domnělému vzoru. Vrahem byl vysoce inteligentní mladík, formovaný domácím prostředím k tomu, aby nenáviděl. Zase se dozvídáme, že Židé můžou za veškeré problémy doby, že stojí za „spiknutím“, tedy za „stvořením homosexuality“, se záměrem, aby LGBT+ lidé zničili ‚‚tradiční‘‘ prostředí nejen na Slovensku.

Po této tragédii, popravě z nenávist vyšinutými antisemitským a homofobním individuem, se vzedmula vlna nevídané solidarity nejen na Slovensku, ale i v dalších zemích střední a východní Evropy. Tato vražda se totiž netýká jen jedné minority, nemůžeme si říct „moje komunita to není, mně se nemůže nic stát“. Naopak, kdokoliv je dnes potenciálním cílem.

Mnohdy říkáme, že mosty pálíme, když se chceme odříznout od nepříjemných situací, lidí a míst. Málokdy si však dáváme za cíl mosty budovat, případně ty stávající rozšiřovat. Úzký most sice také spojuje, ale nechává přecházet na strany pouze hrstku lidí. Mnozí zůstávají na březích, právě proto, že mají obavy, nejsou dostatečně průbojní, případně rezignují na změnu a porozumění, které je ‚‚u těch druhých‘‘ mohou čekat.

Z úcty k Jurajovi a Matúšovi, klukům, kteří zbytečně zemřeli rukou blázna, bychom se měli všichni zamyslet nad mosty v našem okolí. Spojují všechny pouze a výlučně jen určité komunity? Nepřekrývají se? Kde bereme jistotu, že kupříkladu rabín, cadik, který nám pomáhá porozumět Halaše a životním situacím, není náhodou ‚‚členem‘‘ jiné komunity, kterou má stále více lidí ve svém hledáčku, a má potřebu ji zesměšňovat, vybít si na ní svůj vztek, frustraci? To, co mnohdy začíná vtipem, a obligátní ‚‚svobodou slova‘‘, se pak může stát zbraní. Ano, i slova mohou zabíjet a svoboda slova není bezmezná.

Nikdy nelze být zadobře se všemi, musíme se však snažit, aby hlas dobrých lidí byl slyšet více, než hlas těch, co nenávidí. Pojďme si své mosty hýčkat, rozšiřovat a nenechejme zlo převládnout – ať nemusíme příště mluvit o dalších Jurajích a Matúších.

DAVID JIŘÍ PERES

Bejt Simcha, jako komunita sdružující Židy vírou či původem, je velmi znepokojena tragickou událostí, ke které v Bratislavě došlo. V době tohoto činu věřící Židé celého světa slavili svátek Sukot, který připomínají sobě i všem národům strasti pronásledovaných a ponižovaných. Mějme tedy tento odkaz vždy na paměti, kdykoli víme o ponižování, utlačování jakýchkoli menšin. Tím spíše, pokud se stávají obětí brutálního fyzického násilí. (zkráceno z Facebooku Bejt Simcha)