Hebrejská vokalizace, tzv. niqqūd, je nedílnou součástí hebrejského jazyka již od doby působení masoretských učenců. V moderní hebrejštině se však již netěší takovému využití, jako v dřívějších dobách.

V současné době se punktace objevuje pouze v dětských knihách, případně v textech, kde vyznačuje obtížnou nebo nejasnou výslovnost hebrejských slov. Systém vokalizačních znaků byl však vytvořen již mezi 7. a 10. stoletím ve snaze uchovat orální tradici po generace předávaného biblického textu a odstranit nejasnosti spojené s jeho výslovností. Hebrejština byla po zničení Druhého jeruzalémského chrámu v roce 70. vytlačována a nahrazována aramejštinou, která se stávala úředním a mluveným jazykem. To byl jeden z důvodů, který masoretské učence vedl k vytvoření vokalizačního systému, který by pomalu zapomínanou výslovnost zaznamenával.

Vokalizační systémy vytvořili masoretští učenci, kteří působili na území Babylonie a Palestiny, kde v té době existovala velká centra masoretské vzdělanosti. Vokalizace však nebyla jedinou masoretskou inovací. Masoretští učenci biblický text obohatili také o poznámkový aparát zvaný masora, ale také o kantilační znaménka a akcenty. Systém vokalizace, který se používá až do dnešních dní je systém tiberiadský. Málokdo ale ví, že spolu s tímto systémem existovaly ještě dva další, které jím byly na přelomu 10. a 11. století vytlačeny.

Hebrejský biblický text před masoretskými úpravami prošel několika stádii, které dosvědčují například nálezy Kumránských svitků. V první fázi se biblický text skládal pouze z čistě konsonantního textu, tedy takového, který neobsahuje žádné samohlásky, ale pouze souhlásky. V pozdějším stádiu byl tento konsonantní text obohacen o tzv. matres lectionis, tedy samohlásková písmena, které označovaly některé dlouhé samohlásky. V biblickém textu tedy bylo možné rozlišit mezi dvěma typy psaní. Matres lectionis je díky objevům Kumránských svitků možné zasadit mezi 3. století před naším letopočtem a 1. století našeho letopočtu. Posledním stádiem vývoje biblického textu jsou právě ony zmíněné masoretské úpravy.

Jak již bylo zmíněno, existovaly tři hlavní hebrejské vokalizační systémy. Jedná se o systém tiberiadský, babylonský a palestinský. Všechny tyto systémy po určitou dobu koexistovaly, dokud nebyly vytlačeny dominantním tiberiadským systémem.

Babylonský vokalizační systém je považován za systém nejstarší. Byl vytvořen na počátku gaonského období židovskými učenci v Babylonii. Přítomnost židovských komunit je v Babylonii doložena již po zničení Prvního jeruzalémského chrámu v roce 598 před občanským letopočtem. V Babylonii existovaly také velmi vlivné a silné akademie, které se zabývali lingvistikou, náboženským právem nebo třeba exegezí. Právě tam vznikl i babylonský vokalizační systém, který se největší oblibě těšil mezi 8. a 9. stoletím.

Babylonská vokalizace byla prvně objevena roku 1839 Avrahamem Firkovičem v Chufut-Kale. Několik dalších textů s babylonskou vokalizací pak bylo objeveno v Káhirské geníze Paulem Kahlem. Babylonský vokalizační systém obsahuje šest znaků a je systémem supralineárním. To znamená, že všechny vokalizační znaky jsou umístěny nad konsonantním textem. Tento systém však není vnitřně zcela konsistentní a mezi jednotlivými rukopisy se objevují rozdíly v systému vokalizace.

Palestinský vokalizační systém vznikl na území Palestiny, mimo město Tiberias, v 7. století. Palestinská vokalizace byla objevena na konci 19. století v Káhirské geníze. Nicméně množství objevených rukopisů s palestinskou není příliš velké což způsobuje, že o ní nemáme příliš mnoho informací. Palestinská vokalizace byla nalezena také v biblických textech, ale největší skupinu textů, ve kterých byla tato vokalizace nalezena, jsou liturgické básně zvané pijutim. Stejně jako babylonská vokalizace, je i palestinská vokalizace systémem supralineárním. Vzhledem k vnitřní rozmanitosti systému nelze přesně říci, kolik znaků palestinský vokalizační systém obsahuje. Nejrozšířenější systém však obsahuje sedm samohláskových znaků.

Posledním z vokalizačních systémů je tiberiadský vokalizační systém. Tento systém se nám dochoval až do dnešních dní a vytlačil jak babylonský, tak palestinský systém. Tiberiadský vokalizační systém vznikl ve městě Tiberias nejspíše v 9. století, do kterého jsou datovány první rukopisy vokalizované tiberiadským systémem. Tiberiadská vokalizace je jako jediná umístěna hlavně pod konsonantním textem, i když některé její znaky se umísťují také nad, nebo uvnitř písmen.  Tiberiadskou vokalizaci stejně jako předchozí dva systémy nelze považovat za zcela konsistentní. Tiberiadská vokalizace je nicméně systémem nejvíce propracovaným, jednotným a detailním. Vokalizace jednotlivých slov je důsledná a oproti předchozím dvěma systémům je tento systém považovaný za systém úplný, protože každé jednotlivé písmeno slova je opatřeno nějakým vokalizačním znakem. Mnoho učenců se v průběhu středověku domnívalo, že se jednalo o systém, který nejlépe zaznamenával původní výslovnost hebrejského textu. Můžeme se tedy domnívat, že díky těmto vlastnostem se tiberiadská vokalizace prosadila jako dominantní systém a udržela se až do dnešních dní.

Eliška Sýkorová