Women of the Wall, zkráceně také WOW, je skupina židovských žen usilujících o stejná práva, jaká jsou dopřána židovským mužům u Západní zdi. To znamená, že požadují možnost svobodně se modlit, číst ze svitku Tóry, ale také oblékat talit a tefilin. Zároveň si přejí, aby tyto požadavky byly uznány jak po stránce právní, tak po stránce společenské.
Skupina žen, pravidelně se modlící u Západní zdi, byla založena již v roce 1988 a jako své označení si zvolila poměrně netradiční tvar „nešot“, které je pozměněnou verzí hebrejského slova pro ženy. V hebrejštině je k označení slova žena použit termín „iša“, v množném čísle pak toto označení zní správně „našim“. Tento tvar však výjimečně nepřijímá typickou ženskou koncovku „ot“, jak by se očekávalo, ale nese koncovku „im“, která obvykle slouží k označení mužského rodu. To podle mnoha názorů označuje jazykovou závislost slova pro ženu na slově označujícího muže, což se pak odráží i ve společnosti. WOW se tedy rozhodly použít místo tohoto tvaru ke svému označení zcela neobvyklý tvar „nešot“, v čemž se nechaly inspirovat americkými feministkami, které se potýkaly s obdobným problémem.
Připomeňme, že Západní zeď je jednou ze čtyř zdí, které podpírají platformu, na níž dle přijímané tradice stával chrám postaven Herodem, jinak označován také jako Druhý chrám, dokud nebyl roku 70 o. l. zničen Římany. Západní zeď je však zároveň také zdí, která byla nejblíže umístěna k Nejsvětější svatyni a kam byla v dobách Prvního chrámu také umístěna archa s deskami zákona. Západní zeď byla podle WOW místem, které jejich předkové navštěvovali ve snaze najít Boha. Cílem této skupiny žen je nyní to samé.
Od roku 1967 je prostranství, které se před Západní zdí rozprostírá, rozděleno na dvě části. Na část určenou mužům a na druhou, mnohem menší část, jež je vyhrazena pro ženy. Spolu s tímto rozdělením vznikla také pravidla, která se týkala ženských modliteb u Západní zdi. Ta ustanovují, že ženy by se měly u Západní zdi modlit v tichosti, samostatně a samozřejmě bez Tóry a talitů – podle pravidel ortodoxního judaismu. Po mnoha zatčeních, napadeních a soudních řízeních, kterými si WOW za dobu své existence jako skupiny prošla, byla v roce 2016 WOW přislíbena speciální sekce v prostranství nedaleko Západní zdi. Tato část by měla být pod správou jiného rabína než ortodoxního, který nyní řídí jak mužskou, tak ženskou část Západní zdi. Tento nový pluralitní modlitební prostor by měl být stejně jako zbylé dvě části vybaven jako modlitební sloužící všem, kdo by do této části prostranství chtěli zavítat. Po odhlasování tohoto návrhu se však zvedla vlna nevole ze strany ortodoxních Židů a tento plán tak nebyl dodnes realizován.
Pravidelná setkání WOW se uskutečňují vždy na Roš chodeš. Tato setkání jsou obvykle spojena s napětím, přicházejícím ze strany ortodoxních Židů modlících se u Západní zdi. Slyšela jsem již mnoho příběhů o tom, jak ortodoxní Židé po této skupině žen plivou, pokřikují na ně nebo je i fyzicky napadají. Vyrazila jsem se tedy na vlastní oči podívat, jak to u Západní zdi v průběhu jejich modlitby vypadá.
Ženy, stoupenkyně WOW, se začaly scházet v sedm hodin ráno v ženské části Západní zdi. Už na první pohled bylo patrné, že přítomnost bezpečnostních složek je zde vůči jiným dnům značně posilněna, a to zejména před vstupem do ženské části, kde již také postávala skupinka ortodoxních mladíků. Bylo jasné, na co čekají. Jakmile přišla první z žen, začali po ní pokřikovat. I přes to, že se s mladíky snažila v klidu mluvit, nenechali ji a dál po ní křičeli: „Nemluv na nás, vždyť nejsi řádně oblečená! Podívej se na svou sukni! Nemluv na nás!“. Zde je na místě poznamenat, že ženy, jež jsou členkami WOW, skutečně svým vzezřením vyčnívají mezi většinou žen, které se ke Zdi přichází modlit – oblékají pestré barvy, nedbají na délku sukně nebo rukávů. Jsou doslova závanem nové energie, která se pak o to více projevuje při jejich bohoslužbě.
Poté, co se všechny stálé členky WOW sešly uprostřed ženské části, kde bylo dostatek místa na to, aby mezi ortodoxními modlícími se ženami vytvořily svůj vlastní kroužek, rozdaly se sidury a bohoslužba mohla začít. Hned v úvodní části se vzbudila hlasitá vlna nevole přicházející z mužské části – pískání, bučení, pokřikování. Ti stejní mladíci, kteří svůj nesouhlas naznačili téměř každé přicházející ženě, nyní spolu s dalšími zbožnými muži stáli za zástěnou ženské části a tento nesouhlas projevovali ještě s větším úsilím. Tyto projevy provázely celou bohoslužbu WOW, dokud na konci všechny ženy definitivně neopustily prostranství Západní zdi.
Musím přiznat, že samotná bohoslužba byla jednoduše krásná. Z těchto žen vyzařovala naprosto odlišná energie, než na jakou je možné u Západní zdi běžně narazit. Byla to čistá radost, nadšení, uvolněnost, a nakonec i vytrvalost. Ženy zpívaly, usmívaly se, tleskaly a poskakovaly. Nicméně nevole, která byla původně pouze za zástěnou, se pak pozvolna začala objevovat také v samotné ženské části. Dívky sedící poblíž, které zprvu celou skupinu WOW ignorovaly, nyní začaly bučet a křičet. Židlemi tlačily a postrkovaly ženy se slovy: „Posuň se, není tady místo! No tak posuň se!“ i přes to, že všude bylo samozřejmě místa dostatek. Jedna postarší dáma dokonce křičela: „Ticho, buďte ticho! My se tady chceme modlit! No tak ticho!“. Jiná se zase člence WOW snažila vysvětlit, že sidur, který používají není tím správným sidurem a podložit se to snažila tvrzením, že její babička, dokonce i její prababička jistě používaly jiný sidur. Takový, jaký se nachází v zadní části ženské části a je možné si jej za účelem modlitby zapůjčit.
Kolem skupiny WOW byla po celou dobu bohoslužby přítomna také ženská ostraha, která zasahovala ve chvíli, kdy napětí mezi WOW a ortodoxními ženami začalo vzrůstat. To vyvrcholilo zejména ve chvíli, kdy byl vytažen malý svitek Tóry v krásném květinovém plášti. Přítomnost Tóry v ženské části ovšem není samozřejmostí. Z několika stovek svitků, které jsou u Západní zdi k dispozici, nemají dovoleno půjčit si, byť jen jeden jediný. Stále je totiž považováno za nelegální, aby žena u Západní zdi četla ze svitku Tóry. WOW tak musí pokaždé svůj malý svitek Tóry tajně pronést, aby jej mohly při své bohoslužbě používat. Proto je také každá žena před vstupem do areálu Západní Zdi poté, co projde bezpečnostními rámy, ještě prohledána ručně, zdali náhodou pod svým oblečením neukrývá svitek Tóry. Radost, která se tedy rozlila mezi WOW ve chvíli, kdy pozvedly svitek Tóry byla víc než opodstatněná – podařilo se jim pronést svitek Tóry přes kontroly až ke Zdi.
Po skončení bohoslužby se ženy objímaly a odcházely s úsměvem na tváři za doprovodu ochranky. Ortodoxní muži byli již seskupeni a připraveni u východu z ženské části, WOW doprovázeli pískáním a křikem až k bezpečnostním kontrolám a nepřestali ani ve chvíli, kdy ženy opustili prostranství Západní zdi.
Bohoslužby žen WOW jsem navštívila poprvé a musím říct, že se jednalo o velmi silný zážitek zpřítomňující nejen lásku a radost, ale také odhodlání a vytrvalost. Tyto ženy ví přesně, co chtějí a za tímto cílem si hrdě a nebojácně jdou. Hodina, kterou jsem strávila u Západní zdi ve společnosti těchto žen, byla jednoduše „WOW“!
Eliška Sýkorová