S Chaimem Kočím o obnově duchovního života v karlovarské židovské obci a o práci pro českou židovskou komunitu na plný úvazek

Jste zodpovědný za duchovní život židovské obce v Karlových Varech. Co to znamená a co přesně je náplní vaší práce?

Dá se říct, že jsem se k této práci vrátil, protože už jsem pro karlovarskou obec pracoval v letech 2005 až 2008. Na přání obce, která chce oživit svůj duchovní život, jsem tedy na podzim roku 2021 tuto práci přijal. Mimo jiné jsme obnovili pravidelné šabatové bohoslužby, které se pravidelně nekonaly, dále šiury a výklady k parašám. Velmi důležitá pro tuto práci je plná podpora předsedy obce a jejího představenstva, kteří mi dali svou důvěru. Chtěli jsme dát možnost obci nadechnout se a oživit svůj náboženský život.

Vaše práce tedy je toto vše organizovat a řídit, anebo vše zajišťujete sám – od vedení bohoslužeb po výuku?

Ideální by samozřejmě bylo být jen koordinační osobou, která má za to zodpovědnost. Ale většina z činností v duchovní oblasti začíná po určitém útlumu znovu, takže je nyní zajišťuji sám osobně. V práci mi pomáhá šámes, který se stará o synagogu a kulturní agendu.

Vedle toho je zde ještě starost o zemřelé a pozůstalé nebo duchovní rozhovory se členy, ale také přednášková činnost na téma židovství a judaismu třeba na místních školách. Snažíme se o úzkou spolupráci s místní samosprávou.

Většina (nejen) židovské populace v ČR vás zná jako předsedu Chevra kadiša, zároveň jste správcem židovských pohřebišť pro pražskou ŽO a vedle toho máte na starost také kašrut. Zmínil jste i přednáškovou činnost, kterou vykonáváte třeba pro školy. Jak jste se k této práci vlastně dostal a jak je možné to vše skloubit? Vnímáte svou práci spíše jako službu a poslání?

Povoláním jsem pedagog volného času a v centru volného času jsem dlouhá léta také pracoval. Když jsem se pak začal zabývat judaismem, velmi rychle jsem začal i přednášet o těchto tématech a v karlovarské obci jsem pak od roku 2005 zastával funkci melameda.

Jako koordinátor kašrutu pracuji pro rabinát ŽO Praha, který je u nás autoritou zodpovědnou za tuto oblast. Znamená to nejen koordinaci již probíhajících projektů a činnosti našich mašgijachů především v páteřních oblastech, ale často také přímé zapojení do dohledu nad košer výrobou.

V rámci Chevra kadiša ČR je pak mým úkolem pomoci komukoliv z českých židovských obcí zajistit tyto poslední záležitosti člověka, když o to požádají.

To, co dělám, musím vnímat jako poslání, jinak by to ani nebylo možné vydržet a vše zvládnout a člověk by to dělal jen jako hroznou šichtu bez dobrého pocitu. Můj styl a způsob života mi pak pomáhá v tom, abych pro to vše čerpal sílu. Pochopitelně v tom důležitou roli hraje také moje drahá manželka, bez jejíž podpory by to nebylo možné zvládat.

V oblasti pohřbívání jste začal spolupracovat také s komunitou Bejt Simcha. Jak vznikla tato spolupráce, můžete k tomu něco povědět?

Už před nějakým časem pražská židovská obec nabídla k užívání neveřejné pohřebiště v Brandýse nad Labem pro pohřeb nehalachických členů nebo blízkých příbuzných členů obce. Když jsem dostal tuto záležitost na starost, hledal jsem neortodoxní komunitu, která by na jejím provozu spolupracovala – a protože vnímám kongregaci Bejt Simcha jako nejdéle kontinuálně působící na našem území, oslovil jsem právě ji. V rámci této spolupráce tedy stále probíhá proškolování členů Bejt Simcha jako potenciálních provaděčů těchto pohřbů.

Vy sám se hlásíte k ortodoxnímu proudu judaismu. Jak obtížné je pro vás školit tedy v této oblasti stoupence reformního judaismu?

Vnímám, že je potřebné poskytnout odpovídající rituální přípravu všem, kdo se cítí být židy. Moje lekce tedy probíhají podle všech pravidel tradice, kterou dnes nazýváme jako ortodoxní. Necítím v tom žádný zásadní rozpor a pokud se někde dotkneme konkrétních věcí, které vnímáme odlišně, domlouváme se na nich individuálně s kantorem BS Ivanem Kohoutem.

Zásadní věcí je to, aby každý, kdo „odchází“ byl na tuto cestu vypravován s co největší mírou důstojnosti.

Mohu se zeptat, jak jste se vlastně dostal k judaismu a potažmo pak ke své práci?

Pocházím z rodiny, kde se o ničem duchovním nemluvilo. Jeden z prvních kontaktů s judaismem pro mě bylo, když jsme s kamarády z jedné židovské rodiny jezdili na nedaleký židovský hřbitov číst náhrobky – nebo spíš luštit ta hebrejská písmenka bez jakékoliv znalosti toho, co je tam vlastně napsáno. Pozoruhodným uzavřením kruhu bylo, když jsem o mnoho let později měl tu čest pohřbívat pana Ctibora Rybára, v jehož knize Židovská Praha jsme se tehdy poprvé potkali s alefbetem.

Po mnoha letech jsem se roku 2000 přihlásil na kurz hebrejštiny na ŽO v Karlových Varech, na který navázalo moje zapojení v přednáškách o judaismu a židovské tradici a velmi brzy jsem se už pak aktivně zapojil do života na židovské obci nejprve starostí o naše seniory. Celý svůj zájem a studium jsem pak završil ortodoxním gijurem v roce 2005 a jako cestu pro své praktikování judaismu jsem si nakonec vybral chasidský judaismus.

Jaké to je být v 21. století praktikujícím chasidem v České republice? Jde přece o tak komunitní a kolektivní způsob života.

Je to pro mě paradoxně osamělá věc. Jde spíše o mou osobní snahu souznět s tím a žít to, co učí chasidut. Jsem v kontaktu s ravem Josefem J.M. Leibovitsem šlita, který je hlavou dynastie Nikolsburg v současné době sídlící v Monsey. Je to těžké – zvlášť v dnešní době, kdy už od vypuknutí pandemie v podstatě rebe nemohl přijet na járcajt svého předka do Mikulova, kde jsme se pravidelně setkávali osobně, nebo do Maďarska.

Odráží se vaše osobní sympatie s chasidským hnutím a vaše přesvědčení nějakým způsobem v náboženském životě obce, za níž jste zodpovědný?

Já osobně, když se modlím sám za sebe, modlím se nusach sfarad (převládající nusach rozšířený napříč chasidskými dynastiemi, pozn. red.). Nemám však problém tyto věci rozlišovat. Když jsem se ujal funkce, garantoval jsem vedení obce, že můj nástup nebude znamenat příklon k ultraortodoxii nebo radikální změnu ve stylu bohoslužeb. Pokud tedy přináším nějakou modifikaci, snažím se to dělat velmi pozvolna a citlivě. Modlitby jsou hebrejsky, ale vše komentuji, něco překládám, hlásím čísla stránek, pomáhám členům s orientací v siduru. Karlovy Vary mají už v tomto ohledu jednu neblahou zkušenost, kdy se někdo snažil změnit zaběhlé pořádky. I proto se snažím, aby už k ničemu podobnému nedocházelo.

Jaký sidur tedy využíváte během bohoslužeb?

Sidur Zichron David Jisrael v jeho poslední redakci.

Takže něco z chasidské liturgie, nějaký chasidský nusach, niguny, nebo něco podobného do bohoslužeb nevnášíte?

Jen velmi zlehka. K tomu mám tedy ještě aškenázskou výslovnost hebrejštiny, na kterou si museli někteří členové zvyknout. Ale vedle toho je asi jediným nezvykem pro ně jen to, že se oblékám, a tedy vypadám poněkud odlišně než většina členů obce. (smích)

Občas ale samozřejmě nastanou chvíle, kdy musíme najít řešení nějaké konkrétní situace schůdné pro obě strany.

Můžete uvést nějaký příklad?

Třeba pravidelná četba Tóry. Já jsem nebyl ochoten slevit z toho, aby se předčítala Tóra bez halachického minjanu. Ten se však v synagoze obvykle při pravidelných bohoslužbách naplní jen díky lázeňským hostům během sezóny. Nakonec jsem tedy po poradě se svým rebem přistoupil k tomu, že Tóru nečteme, ale velice široce parašu vykládáme a převyprávíme. Výsledek je, že se členové obce velice těší na tyto výklady, a dokonce začali chodit na bohoslužby častěji a ve větším počtu. Je vidět že parašu čtou sami a že přichází už připraveni. Doufám, že tento způsob řešení dává jasně najevo, že skutečným středobodem všeho je právě Tóra.

Na obci tedy nyní probíhají pravidelné šabatové bohoslužby? Jaká je účast členů obce o šabatu a jaká o svátcích?

Židovská obec v Karlových Varech má necelých sto členů. Na seder Tu bi-švat, který se pod mým vedením letos po dlouhé době na obci znovu odehrál, přišlo 32 lidí. Zpravidla se šabatových bohoslužeb účastní zhruba třetina členů a bohoslužeb třeba o vysokých svátcích zhruba polovina.

Nejnavštěvovanější událostí, jako ostatně všude, jsou i v Karlových Varech oslavy Chanuky a Purimu. Velký zájem je také tradičně o Seder Pesach.

Probíhá u vás nějaké studium?

Probíhají pravidelné šiury a také třeba výuka orientace v siduru.

Máte nějaký náboženský program pro děti nebo mládež?

Momentálně ne. V tom jsou rezervy, ale jsem připraven se do této důležité práce kdykoliv pustit. Měl jsem například plán dělat nedělní šiury pro děti, ale faktem je, že v současné době není mezi nábožensky aktivními členy obce po této aktivitě moc poptávka. Většina z nich děti buď nemá, nebo nemá děti odpovídajícího věku. Myslím, že to bude tedy spíš otázka budoucnosti.

Připravujete někoho nyní na konverzi?

Ano, zájem má jedna celá rodina, a ještě další osoba. Podrobnosti ale pochopitelně sdělovat nebudu. protože jde o velmi osobní téma. Tito zájemci se připravují na ortodoxní gijur, nicméně před časem dva z našich členů dokončili reformní konverzi pod vedením rabína Maxy. Nijak jsem tomu nebránil a ani v budoucnu nechci. Myslím, že by členové komunity měli mít tuto možnost volby.

Funguje v Karlových Varech mikve a je zde nějaká možnost košer stravování?

Mikve, žel, nefunguje. V historii jich bylo několik, většina však přestala fungovat za války a poslední pak v 70. letech. Osobně to vidím jako veliký problém, ale je fakt, že většina lázeňských hostů, kteří pravidelně tvoří podporu pro členskou základnu místní obce, tuto potřebu nemá – lidé co se do Karlových Varů přijíždějí léčit, jsou často staršího věku.

Obec má košer kuchyni, kde připravujeme jídlo pro oslavy svátků a jiné příležitosti. Většina členů ale pravidelně tuto potřebu nemá a kašrut řeší jen lehce. Myslím, že i toto může být jeden z mých úkolů – zlepšit povědomí o této problematice a potřebě mezi členy naší obce. Když jsme třeba dělali košer grilování v době Sukotu, byli všichni velice nadšení.

Specifikum židovské obce v Karlových Varech je v tom, že v době lázeňské sezóny ji navštěvují namnoze lázeňští hosté, kteří přijíždějí do Karlových Varů také z Izraele. Jste schopni této pestré skupině lidí v rámci náboženského života vaší obce, nabídnout to, co hledají?

Příliv turistů a lázeňských hostů je skutečně pestrý a najdeme mezi nimi zástupce celé palety názorových postojů v rámci judaismu. To je ale také jeden z důvodů, proč se obec snaží držet ortodoxní tradice – tak aby mohla nabídnout své zázemí nejširšímu spektru.

Jak se obec vyrovnala s komplikacemi spojenými s pandemií?

Já osobně jsem nebyl nakloněn tomu, pořádat nějaké náboženské události v online podobě – už proto, že to neladí s mým přesvědčením o pojetí šabatu a svátečních dnů. Na druhou stranu musím říct, že jsem vnímal velkou radost a touhu členů se setkávat osobně – byť s rouškami a rozestupy a jinými opatřeními. Bylo vidět, že je pro lidi důležité být společně.

Jak prozatím hodnotíte duchovní život ve vaší obci a jeho vývoj?

Myslím si, že obec v Karlových Varech má značný potenciál materiální i v podobě členské základny. Domnívám se, že je teď ale důležité, aby si jednoduše lidé zvykli na obec čím dál víc chodit a víc se zapojovat do činností náboženského charakteru. A to je právě moje práce a poslání. Snažím se, aby ty věci pro ně byly co nejzajímavější a zároveň co nejpřístupnější.

A lidé si pomalu zvykají a přicházejí i sami s různými dotazy. Například teď aktuálně – jak a co se modlit za situaci na Ukrajině nebo za nemocné. V tu chvíli třeba čerpám ze své chasidské tradice a modlíme se spolu žalmy a podobně.

Přál bych si z obce v Karlových Varech vytvořit funkční, ale otevřenou náboženskou komunitu, tak aby nikdo nemohl mít pocit odcizení a dojem, že to není jeho synagoga.

Myslíte si, že je v současné době v Česku dostatek duchovních autorit v rámci judaismu?

Máme podle mě velkou výhodu v tom, že například současný vrchní pražský rabín je velmi studovaný člověk. Myslím si, že by nebylo na škodu mít tady více lidí s podobně silným a pevným náboženským vzděláním, tak aby dovedli odpovídat sami za sebe na všechny otázky, které k nim členové místních komunit směřují a stát si za svými rozhodnutími. Zároveň vnímám, že české židovstvo má nedostatek v tom, že zde schází nějaký skutečně silný duchovní lídr, který by svým příkladem komunitu povzbuzoval a spojoval.

Jak vnímáte pluralitu v rámci českého židovství, která se odráží ve vzniku nových komunit a společenství nebo synagog? Vidíte to jako žádoucí pestrost a obohacení pro místní židovstvo, nebo spíše „tříštění sil“?

Česká židovská komunita je velmi roztříštěná, a to ať už v rámci ortodoxie nebo reformního proudu. To je právě jeden z důsledků toho, že zde není dostatečně silná a všeobecně přijímaná osobnost, která by celou komunitu stmelovala a někam směřovala.

Domnívám se tedy, že pro české židovstvo je dnes jednota důležitější než pestrost, protože v rámci svého života si každý jedinec stejně může velkou spoustu věcí dělat prostě po svém. Naše komunita vydržela jen tehdy, když byla jednotná a opak vedl v historii vždy jen k naší škodě. Takže to, co skutečně potřebujeme je odpovědné vedení komunit, tak, aby s tím jednotliví lidé v nich neměli žádný problém. Věřím, že je to jediná cesta k tomu, aby zde české židovstvo úspěšně přetrvalo v kontinuální podobě, a doufám, že to všichni společně pochopíme.

Z vlastní zkušenosti z práce v židovských komunitách mohu říct, že se skutečně spousta věcí dá přizpůsobit a naplnit potřeby jednotlivců, aniž by to znamenalo, že budeme porušovat halachu. Tento přístup může fungovat. Věřím, že právě Karlovy Vary budou úspěšným důkazem toho, že se mohou lidé v rámci jedné komunity spojit, i když nemusí mít na vše úplně stejný názor.

Ptala se Ráchel Polohová

Foto: archiv ŽO Karlovy Vary