Publicista, komentátor a analytik Jan Fingerland krátce o rusko-ukrajinské válce a o tom, co tento konflikt znamená pro Izrael a židovský svět

Existuje taková židovská anekdota, v níž se vypráví, že když se děje ve světě něco významného, tak se Židé ptají: A je to pro nás Židy dobré nebo ne? 

Válka není dobrá a nikdo si ji nepřeje – o tom nemusíme vůbec pochybovat. Můžete ale říct něco stručně k tomu, co ruská invaze dnes znamená pro židovský svět? Jsou zde mnohá témata, která nelze v tomto ohledu pominout…

Málokterá země hrála v židovských dějinách poslední století srovnatelně významnou úlohu, jako právě Ukrajina. Řada významných Židů, mylně označovaných v novinách a slovníkových heslech za „ruské“, se narodila právě na území dnešní Ukrajiny. Počínaje Ba‘al Šem Tovem, přes Šolema Alejchema, Goldu Meirovou až po Milu Kunis. A samozřejmě Volodymyra Zelenského. Skutečnost, že Ukrajina měla v kritických dnech „židovského“ prezidenta, pomáhala neutralizovat kremelský narativ o „nacistické vládě v Kyjevě“.

Ukrajinské území leží z podstatné části na teritoriu někdejšího „pásma osídlení“ od Baltu po Černé moře, kde kdysi žily miliony Židů. Dnešní židovská komunita je ale jen zlomkem toho, čím byla před sto, sto dvaceti lety, po masakrech, několika emigračních vlnách, hladomoru, dobrovolné i vynucené asimilaci. V posledních letech se vystěhovaly další tisíce Židů z Ukrajiny, někteří se rozhodli až po začátku války, ale ti, kdo zůstávají, jsou asi většinou rozhodnutí vytrvat na Ukrajině.

Zmínil jste prezidenta Zelenského – jakou roli může sehrát jeho židovský původ v současných událostech?

Prezident Zelenskyj mluvil v minulosti o tom, že se do Izraele vystěhovala řada jeho příbuzných, hlavně v 90. letech. On sám říká, že „to, že jsem Žid, je až 20. položka na seznamu mých chyb“, ale o svém původu mluví a ví se o něm i na Ukrajině. Ukrajina měla dříve pověst země Bohdana Chmelnického a Stěpana Bandery. Přesto byl zvolen třemi čtvrtinami hlasů hlavou státu. Myslím, že každého Žida napadlo: pokud by Zelenskyj selhal, zklamání veřejnosti by dopadlo i na hlavy ostatních ukrajinských Židů, anebo Židů vůbec. Ale platí to i naopak, tím, že neselhal jako ukrajinský prezident, uspěl i coby Žid před tváří ostatních Ukrajinců.

Zelenskyj sám ve své válečné sebeprezentaci použil své židovství jako argument proti tvrzení ruské propagandy o „nacistech“ v čele Ukrajiny, výslovně zmínil své prastrýce zavražděné za německé okupace, nebo poškození památníku v Babim Jaru ruskou střelbou v minulých dnech. Ve svých promluvách apeluje ne na ukrajinskou etnicitu, obvykle mluví o „ukrajinských občanech“.

Stát Izrael se snaží vystupovat ve svých vyjádřeních tak nějak opatrně až „nestranně“ (kvůli důležitým strategickým vztahům s USA i Ruskem, ale i kvůli nepopiratelným historickým vazbám na Ukrajině i v Rusku). Je pro Izrael toto rozkročení nebezpečné?

Pro Izrael je nebezpečné existovat – každé rozhodnutí je existenční a existenciální. Situace, v níž se musí nějak rozhodovat mezi Amerikou a Ruskem je jen extrémnějším projevem tohoto dlouhodobého stavu a bylo to vidět třeba na lavírování mezi „strategickým“ postojem premiéra Naftali Benneta a „hodnotovým“ stanoviskem ministra zahraničí Jaira Lapida.

Rusko není jen rodiště mnoha Izraelců, ale především zemí, která na Blízkém východě systematicky pracovala na tom, aby ze sebe udělala nepostradatelného partnera pro všechny země v regionu. Rusko umístilo svůj výkonný protiletecký systém do Sýrie, ale současně nechávalo Izraelce zasahovat proti vyzbrojování Hizballáhu a dalších proíránských sil.

Co by mohl Izraeli přinést jednoznačný příklon k jedné nebo druhé straně?

To, jak se izraelská vláda zachová teď, může rozhodnout o tisících životů izraelských občanů v příští válce s Hizballáhem, nebo nedej Bože v nějakém střetu s Íránem. Myslím, že izraelští politici při úvahách o tom, co řeknou a udělají, berou v úvahu skutečnosti, které znají jen oni, a my si je můžeme jen domýšlet.

Proč Zelenskyj usiloval o to, aby jednání s Ruskem probíhalo zrovna v Jeruzalémě?

Zelenskyj byl v podstatě ochoten jednat kdekoli kromě Běloruska, které propůjčilo své území k útoku na jeho vlast. Zmiňoval v jednom projevu i Bratislavu a nabízelo se také Turecko. Izrael je samozřejmě specifický, žije tam 400 tisíc ukrajinských rodáků, a 400 tisíc ruských rodáků – obě skupiny často udržují vazby se svými rodišti a ukrajinští Židé často mluví rusky.

Myslíte, že se Izrael může stát skutečně prostředníkem a mediátorem pro vyjednávání o mírové dohodě mezi Ukrajinou a Ruskem?

Myslím, že se to ještě stát může. Ukrajinský velvyslanec v Izraeli Jevhen Korničuk podle Jerusalem Postu řekl, že Zelenskyj vkládal právě do Izraele větší naději. Šlo také o to, že Izrael je podle něj jediná demokratická země, která má srovnatelně dobré vztahy s oběma zeměmi, Ruskem i Ukrajinou. Je také pravda, že Zelenskyj podle téhož listu už vloni několikrát žádal izraelskou vládu o zprostředkování kontaktu s Ruskem.

Závěrem bych ještě dodal, že je to taková zvláštní zlomyslnost dějin, že ve střetu dvou velkých slovanských národů sehrál výraznou úlohu právě židovský politik. A doufám, že to bude nakonec k užitku všem, Ukrajincům, Rusům, i Židům na Ukrajině, v Rusku i jinde.

Ptala se Ráchel Polohová