Název je, jak brzo uvidíte, trochu matoucí, ale každopádně ji kdysi měli. Od počátku minulého století až do roku 1933 bylo jakousi matematickou Mekkou německé univerzitní město Göttingen. Jeho univerzita, kterou založil roku 1734 Jiří II. (1683-1760), panovník Velké Británie a hannoverský kurfiřt, měla z matematického hlediska vynikající tradici.

Působili na ní po řadu let Carl Friedrich Gauss (1777-1855), Bernhard Riemann (1826-1866), po kterém je pojmenován Riemannův integrál, a řada dalších. Do konce 19. století byla z hlediska matematiky v Německu nejlepší berlínská univerzita, ale pak začala sláva göttingenské univerzity rychle stoupat a stala se pracovištěm, kam jezdili na studium i stáže matematici z celého světa.

Zpočátku to byla zásluha Felixe Kleina (1849-1925) a Davida Hilberta (1862-1943), ale pak k nim přibyla řada dalších.  Z velké části to byli Židé. V roce 1933 po uplatnění zákona, který zakázal možnost jejich působení (Zákon o obnově zaměstnaneckého poměru [Gesetz zur Wiederherstellung des Berufsbeamtentums]), muselo z göttingenské Univerzity Georga Augusta odejít celkem 18 matematiků, čímž byla tato „matematická Mekka“ zničena. Často bývá v této souvislosti citován Hilbertův komentář (je obtížné ho zdokumentovat, toto je překlad verze z knihy Abrahama A. Fraenkela (1891-1965) Vzpomínky židovského matematika v Německu [Recollections of a Jewish Mathematician in Germany]).  Bernhard Rust (1883-1945), nacistický říšský ministr pro vědu, školství a lidovou kulturu se prý na banketu v roce 1934 v Göttingenu Hilberta zeptal: „Je to vážně pravda, pane profesore, že váš institut tolik utrpěl odchodem Židů a jejich přátel?“ Hilbert na otázku odpověděl svým charakteristickým východopruským dialektem: „Utrpěl? Ne, neutrpěl, pane ministře. Prostě přestal existovat!“ Tolik k charakteristice slávy göttingenské matematiky.

Proč je název tohoto textu matoucí? Jeho zbytek je totiž věnován Amalii Emmy Noether (1882-1935) a některým jejím příbuzným. Ta měla na slávě Göttingenu lví podíl.

Matka moderní algebry

Emmy se narodila 23. března 1882 v Erlangenu. Její otec Max Noether (1844-1921) byl profesorem matematiky na tamější univerzitě. Jeho dědeček Hermann Samuel (1831-1898) si v rámci tolerančního patentu roku 1809 vybral německé jméno Nöther, ale Max důsledně užíval tvar Noether. Max, který byl následkem dětské obrny hendikepovaný, měl se svojí ženou Idou Amalií, roz. Kaufmann (1852-1915) ještě další tři děti: Alfreda (*1883), Fritze (*1884) a Gustava Roberta (*1889). Alfred byl chemik, který zemřel roku 1918, Gustav Robert měl mnoho zdravotních problémů a zemřel roku 1928. Emmy a Fritz byli matematiky a o jejich osudech se zmíním podrobněji.

Emmy byla jako školačka „…chytré, přátelské a sympatické dítě. Lehce šišlala a jako jedna z mála navštěvovala lekce židovského náboženství.“ Po základní škole studovala na Státní dívčí škole v Erlangenu, kde měla kromě němčiny též angličtinu a francouzštinu a počty. Hrála, i když trochu nerada, na piano a ráda tancovala.  

V roce 1900 se Emmy podrobila zkouškám a získala oprávnění učit angličtinu a francouzštinu na bavorských dívčích školách. Byla hodnocena známkou velmi dobře, přičemž největší potíže měla s praktickou výukou. Po tříletém studiu matematiky jako mimořádná studentka (souviselo to s přístupem žen ke studiu) erlangenské univerzity strávila půl roku v Göttingenu a po návratu do Erlangenu pokračovala ve studiích jako řádná studentka. Roku 1907 tam získala doktorát a následně zde bezplatně sedm let učila. Její disertace vyšla tiskem roku 1908. Následující rok se Emmy stala členkou Německé matematické společnosti [Deutsche Mathematiker-Vereinigung (DMV)] a na jejím sjezdu poprvé přednášela. Na dalších sjezdech DMV přednášela celkem osmkrát, naposledy roku 1929 na sjezdu konaném v Praze.

Od roku 1915 pobývala na göttingenské univerzitě, kde pracovala pro Kleina i pro Hilberta, s nimiž ji poutalo přátelství. V létě roku 1915 přednášel v Göttingenu Albert Einstein (1879-1955). Přibližně v té době přátelé Emmy začali prosazovat její habilitaci. Část profesorů humanitních předmětů se postavila proti. Hilbert prý způsobil menší skandál na filozofické fakultě, když napadl odpůrce habilitace a připomněl jim, že se jedná o členství ve vědecké instituci, a ne o přítomnost Emmy ve veřejných lázních (v té době však habilitaci neumožňoval zákon). Einstein jednoznačně nabídl habilitaci podpořit doporučením. Nakonec to nebylo třeba, ale došlo k ní až po válce v době Výmarské republiky roku 1919. To už ale Emmy Noether přednášela mimo jiné čtyři roky náročnou přednášku vypsanou Hilbertem. Někdy bývá Emmy Noether nazývána matkou moderní algebry. Měla alespoň čtrnáct doktorandů a přednášela zvané přednášky na dvou Mezinárodních kongresech matematiků [International Congress of Mathematicians (ICM)] roku 1928 v Bologni a roku 1932 v Zürichu. Několik slavných špičkových matematiků ji označilo jako nejlepší matematičku vůbec a její pověst přispívala ke slávě göttingenské univerzity.

Emmy Noether pobývala v Göttingenu do roku 1933. Ve školním roce 1928/29 byla na pozvání známého sovětského matematika Pavla Sergejeviče Aleksandrova (1896-1982) hostující profesorkou v Moskvě a v roce 1932 byla výměnou na univerzitě ve Stuttgartu. Byla inspirativní při vedení seminářů či při speciálních přednáškách, ale jejich sledování bylo náročné. Dokázala vychovat špičkové vědce, ale na základní přednášky se patrně nehodila. Její doménou byla teoretická matematika, Aleksandrov však o ní napsal: Pro Emmy Noetherovou byla matematika vždy znalostí světa, a nikoli jen hrou symbolů. Horlivě protestovala, když si výsadu skutečného poznání chtěli přisvojit pouze zástupci těch odvětví matematiky, souvisejících přímo s aplikacemi. Jako člověk Emmy o sebe příliš nedbala a žila doslova jen matematikou.

Sourozenci Emmy a Fritz

Také Fritz Noether (1884-1941) studoval matematiku, není ale tak známý jako jeho sestra Emmy. Habilitoval se roku 1911 na Technické univerzitě v Karlsruhe. Jako soukromý docent tam působil do roku 1918 a později jako mimořádný profesor do roku 1921. Po krátké pauze, kdy pracoval v Berlíně u firmy Siemens, získal místo řádného profesora na Technické univerzitě v Breslau (nyní Wroclaw, Polsko), kde působil od roku 1921 do roku 1933. Jeho odborné zájmy se přesouvaly postupně od matematiky k teoretické fyzice a své práce publikoval ve významných časopisech. Emmy i Fritz se nezabývali aktivně politikou, ale patřili k velmi levicově orientovaným intelektuálům a bývají někdy řazeni k salonním komunistům. Emmy se s levicově orientovanými studenty scházela, avšak informace o jejích politických názorech od jejích přátel si částečně odporují.

Když byli z rasových důvodů Emmy i Fritz zbaveni místa, řešili svoji situaci odlišně. Emmy doufala, že by mohla získat místo hostujícího profesora v Oxfordu, k tomu však nedošlo. Také Aleksandrovovo úsilí získat pro ni profesuru v Moskvě nevedlo k cíli. Když jí bylo nabídnuto na rok podobné místo na daleko méně významné Bryn Mawr College, přijala a odcestovala v říjnu 1933 na palubě lodi Bremen do USA. Následující rok ještě navštívila Německo a naposledy se setkala s Fritzem a některými přáteli. V USA, kam se vrátila, měla možnost několikrát přednášet na Institute for Advanced Studies v Princetonu. Jako blesk z čistého nebe zapůsobila zpráva, že Emmy čtyři dny po vážné operaci (odstranění nádoru), které se podrobila v nemocnici v Bryn Mawr, náhle 14. dubna 1935 v 53 letech zemřela.

Fritz Noether se rozhodl emigrovat s manželkou a dvěma syny do SSSR. Odešel tam roku 1934 a byl vedoucím katedry matematické fyziky a teoretické mechaniky v Tomsku. Od roku 1935 byl již schopen přednášet rusky a jeho synové zvládali studium v ruštině, ale pro jeho manželku Reginu Marii byl život v SSSR příliš složitý. Když se nervově zhroutila, odvezl ji Fritz zpět do Německa, kde přes péči sestry spáchala roku 1935 sebevraždu. O rok později se Fritz zúčastnil ICM v norském Oslu, a to jako jediný účastník, který přijel z SSSR; přijel patrně na německý pas. I zvaní řečníci z SSSR nepřijeli.

V období stalinského teroru byl Fritz v listopadu 1937 zatčen NKVD. Jeho synové Herman (1912-2007) a Gottfried (1915-1991) opustili SSSR a odešli do Švédska. Ačkoli Einstein a další žádali Fritzovo osvobození a písemně oslovili přímo Josefa V. Stalina, byl odsouzen za špionáž na 25 let. Byl vězněn v Moskvě a jeho další osud byl velmi dlouho nejasný. Jeho spoluvězeň potvrdil, že s ním byl v cele věznice Butyrka na přelomu let 1939/40. Teprve po mnoha letech se syn Herman dozvěděl, že otec byl 10. září1941 zastřelen v Orlu. Dodatečně byl roku 1988 rehabilitován.

Je naší povinností, abychom nezapomněli ani na další miliony bezejmenných obětí bezbřehého fanatismu a touhy po moci…

Jiří Veselý