Dívka z Osla

Netflix přináší novou thrillerovou sérii – Dívku z Osla – která vznikla v norsko-izraelské koprodukci a natáčela se na více než sto místech po celém Izraeli, Egyptě a Norsku.

Desetidílné drama, v režii Stiana Kristiansena a Uriho Barbashe, začíná únosem mladé dívky Piy z Norska, která odcestovala na Sinaj se dvěma izraelskými přáteli. Únoscem je ISIS, který vyhrožuje jejich zabitím a požaduje propuštění 12 vězňů v Izraeli a jednoho v Norsku.

Piina matka Alex (Anneke von der Lippe) odcestuje do Izraele a pokouší se využít svých kontaktů v Izraeli i v Gaze, které navázala v rámci vyjednávání mírových dohod v Oslu. Znovu se setkává se svými diplomatickými kolegy – izraelským politikem Arikem (Amos Taman) a palestinkou Laylou (Raida Adon). Rozehrává tím hru, která bude mít následky na životech jejích bližních i v jednotlivých komunitách, které jsou do problému zataženy.

Série představuje příběh, ve kterém sledujeme různé roviny akce – od scén automobilových honiček podél zvlněných dun a osamělých pouštních cest, až po mezilidské konflikty mezi jednotlivými postavami v Izraeli i v Oslu. Podle režiséra Barbashe přinesla také hluboký dialog v průběhu tvorby mezi štábem a herci, mezi kterými byli jak Izraelci (Židé i Arabové), tak Palestinci a Norové.

Klub Istanbul

Další seriál Netflixu, který zaznamenal mimořádný úspěch a zároveň otevřel intenzivní debaty ohledně života náboženských menšin v Turecku, je Klub Istanbul, natočený režiséry Zeynepe Günay Tanovou a Serenem Yücem. Představuje Istanbul 50. let a konkrétně jednu jeho multikulturní čtvrť, ve které žijí židovské, arménské a řecké rodiny. A barvitě ukazuje události, o kterých byste se v tureckých učebnicích dějepisu nedočetli.

Vypráví o Matildě, která je po letech propuštěna z vězení a vrací se ke své dceři Rasel, která vyrůstala v sirotčinci a matku nikdy nepoznala. Začíná pracovat v místním nočním klubu a postupně se nám začne rozkrývat spletitý příběh toho, kdo je Raseliným otcem, proč její matka skončila ve vězení a jak do toho všeho zasáhly politické události v zemi. V Turecku totiž tou dobou začíná sílit odpor vůči všem, kdo nejsou muslimové.

Roku 1942 byla uzákoněna majetková daň pro všechny nemuslimy. Sloužit měla zdánlivě k tomu, aby se zvýšily příjmy státu během druhé světové války. Skutečným účelem byl ale převod majetku židů a křesťanů na ‚‚pravé‘‘ Turky. Zatímco daně pro muslimy byly stanoveny v nízkých procentech, menšiny musely často platit částky, které překračovaly hranici 100 % jejich celkového majetku. Většina z nich tedy zkrachovala, jejich majetek a podniky byly zabaveny a když nemohli zaplatit víc, byli posláni do pracovních táborů. Úřady navíc začaly tlačit na to, aby podniky začaly zaměstnávat pouze Turky.

Seriál vrcholí Istanbulským pogromem v roce 1955. V novinách byla tehdy zveřejněna falešná zpráva o tom, že dům zakladatele Turecka Atatatürka v Soluni vybombardovali Řekové. Byla to ale pouhá záminka k tomu, aby turečtí nacionalisté napadli řeckou, a posléze i arménskou a židovskou menšinu. Byly zničeny tisíce domů a podniků, 70 řeckých kostelů, hřbitovy a jedna synagoga. Rozmohlo se fyzické a sexuální násilí a několik desítek lidí při útoku organizovaného davu i zemřelo. Po této události emigrovala z Turecka polovina místní řecké populace a z původních 70 tisíc Židů zhruba polovina utekla do nově založeného Státu Izrael.

Seriál je jedinečný nejen zobrazením ‚‚zapomenuté‘‘ kapitoly tureckých dějin a pestré multikulturní a mnohonáboženské společnosti tehdejšího Istanbulu, ale zejména oživením kultury sefardských Židů a jejich jazyka ladino. Většina Židů totiž do Turecka přišla roku 1492 poté, co je ze Španělska vyhnala katolická monarchie. Říkalo se jim Sefardim podle Sefarad, hebrejského slova pro Španělsko. Sefardi si s sebou přinesli do Turecka i svůj jazyk a díky seriálu ho tak můžeme výjimečně slyšet i my.

Klub Istanbul přináší mnoho témat a dává lidem v Turecku i mimo něj možnost nahlédnout do historie země po druhé světové válce s překvapující otázkou – kam zmizeli všichni ti lidé, kteří pomáhali formovat zdejší společnost a kulturu?

Anna Bendová