Masarykova ulice, Masarykovo náměstí, Masarykova lavička… a nově i poštovní známka s podobou T. G. Masaryka. První prezident Československé republiky zanechal v Izraeli nesmazatelnou stopu. Jejím patrně největším odrazem je však kibuc, který nese jeho jméno.
Patnáct minut jízdy autem z Haify, pět kilometrů jižně od centra města Akko leží při pobřeží Středozemního moře kibuc, který dostal své jméno po našem prvním prezidentovi a nadšeném podporovateli sionistické myšlenky T. G. Masarykovi. Kibuc nese jméno Kfar Masaryk – hebr.כפר מסריק dosl. Masarykova vesnice.
Když roku 1932 přišli s pátou přistěhovaleckou vlnou do tehdejší Palestiny židé z Litvy a Československa, rozhodli se založit společně osadu se sdíleným kolektivním hospodářstvím a ekonomikou, kterou pojmenovali jednoduše Česko-Litevsko. V následujících letech se kibuc ještě několikrát přestěhoval a změnil své jméno. Kuriozitou je, že název Kfar Masaryk byl přijat teprve poté, co se ke kibucu připojili noví přistěhovalci z Polska. Roku 1940 byl kibuc Kfar Masaryk slavnostně otevřen v západní Galileji na místě, kde sídlí dodnes.
Oficiální ceremonie otevření kibucu se odehrávala v hebrejštině i češtině a zúčastnili se jí nejen čeští přistěhovalci, kteří přijeli z různých koutů oblasti Palestiny podpořit své krajany, ale také arabští obyvatelé, kteří při proslovu zdůraznili význam přátelského soužití obou národů. Pod česko-hebrejským praporem s heslem mistra Jana Husa „Pravda vítězí“ přeloženým do hebrejštiny přednesli svou řeč také zástupci Židovského národního fondu (KKL) a podle dostupných pramenů byli přítomni i čeští a slovenští konzulové tehdy napojení na českou exilovou vládu a ministra Jana Masaryka v Londýně.
Skupina prvních obyvatel kibucu Kfar Masaryk v roce 1940 čítala 60 rodin, kibuc se rozkládal na území téměř 200 hektarů a byl ohrazen zdí se strážní věží. Spolu s novým kibucem byla založena také porcelánka Naaman. V blízkosti kibucu se nenacházel dostatek vhodné úrodné půdy – jen podmáčená půda a bažinatá oblast, která byla známá pod jménem Naaman. Z toho důvodu se místní obyvatelé rozhodli postavit své hospodářství na výrobním průmyslu a původní továrna na červené cihly byla později přetvořena v porcelánku pojmenovanou podle přilehlé bažiny. Výroba porcelánu Naaman kibuc proslavila. Závod se úspěšně rozrůstal a poskytl pracovní místa mnoha lidem v blízkém i dalekém okolí. Továrna byla nakonec uzavřena v 80. letech 20. století, avšak značka porcelánu Naaman je dodnes známá po celém Izraeli.
Mezi další průmyslovou výrobu kibucu Kfar Masaryk patřila od 70. let 20. století výroba černobílých a později barevných televizorů pro původně finskou společnost Silora. Výroba televizorů se velmi prozaicky odehrávala v místní jídelně. V současné době Silora poskytuje digitální služby. Dalším podnikem, který funguje v kibucu až do dnešních dnů, je firma na papírové a kartonové obaly Dukrat, která byla založena roku 1978.
Poté, co se podařilo zúrodnit půdu, začal kibuc aktivně rozvíjet i své zemědělství, a tak nyní vedle rybolovu a chovu drůbeže a skotu se kibuc soustřeďuje třeba i na pěstování avokáda, které vyváží také do Evropy. Daří se zde dnes ale i různým zemědělským plodinám – například kukuřici, pšenici, rajčatům, a dokonce i bavlně. Vedle toho nyní kibuc rozvíjí také oblast turistického ruchu a nabízí originální prohlídky svých prostor a seznámí s historií a ideologií kibuců.
Kibuc Kfar Masaryk dlouho fungoval jako klasický kibuc v socialistickém duchu. Společný majetek, hospodářství, organizované vzdělávání a dělba práce doplněná dětskými domy (v nichž probíhala kolektivní výchova dětí) se odehrávaly pod všudypřítomnou podobiznou Stalina. Jako většina kibuců dnes tuto cestu opustil i Kfar Masaryk. Kibuc prošel privatizací a v současné době už zde nefunguje společná ekonomika a hospodářství podle socialistické ideologie. Pouze společenský život nebo některé oslavy se odehrávají společně v kolektivním duchu.
Název kibucu není jedinou stopou, kterou zde zanechala osobnost T. G. Masaryka a Česká (resp. Československá) republika. Ještě během 2. světové války se kibuc rozhodl založit školu T. G. Masaryka a žádal pro tento projekt podporu československé vlády. Šlo pochopitelně o poněkud choulostivou situaci v mezinárodním měřítku. Ministr zahraničních věcí v exilu, Jan Masaryk, se zasadil o to, aby byla pro kibuc poskytnuta finanční podpora ve výši 3,5 milionu korun, vzdělávací institut byl však nakonec postaven až o desítky let později. U příležitosti 70. výročí České (resp. Československé) republiky započala v kibucu stavba dokumentačního centra T. G. Masaryka.
Kibuc Kfar Masaryk navštívil během své návštěvy roku 1990 také prezident Václav Havel, který zde zasadil strom. Česká vláda skrze svůj zastupitelský úřad v Tel Avivu i nadále udržuje vztahy s „českým“ kibucem. Současný velvyslanec J. E. Martin Stropnický navštívil naposledy kibuc roku 2019, aby zde slavnostně otevřel nově zrekonstruovaný památník T. G. Masaryka.
Ráchel Polohová
Foto: autorka
