O specifickém povolání kantora a o jeho vlastních zkušenostech s touto duchovní službou jsme si povídali s kantorem Židovské obce Děčín a zároveň kantorem Bejt Simcha Ivanem Kohoutem.

Jak jste se dostal k práci kantora a co vás vedlo ke studiím a na seminář?

Začátek byl velice prozaický. V Bejt Simcha se párkrát stalo, že zrovna nebyl přítomen nikdo, kdo by se chtěl ujmout vedení bohoslužby a tehdy jsem byl požádán, zdali bych se vedení neujal já. Začátky byly tedy takové skromné a mé znalosti nebyly velké. V liturgii jsem se začal vzdělávat jako samouk. Následně jsem ve studiu pokračoval pod vedením rabi Michaela Dushinského, od kterého jsem se naučil nusach pro všechny základní liturgické události a společně jsme se věnovali také kantilaci a personálnímu rozměru liturgie.

Velmi si vážím času, který mi věnoval. Mnoho jsem se naučil též od kantorky Mikhal Shiff Matter. Studoval jsem u ní několik týdnů v Jeruzalémě a později také při jejím pobytu v Praze.

Nyní působíte jako duchovní pro Židovskou obec Děčín, ale zároveň i pro komunitu reformního judaismu Bejt Simcha. Jak se dá tato práce skloubit? Liší se v něčem liturgie těchto dvou společenství a máte na starost ještě další komunity?

Dá se skloubit velmi dobře. Bejt Simcha a Židovská obec Děčín úzce spolupracují. Při domlouvání termínů jednotlivých liturgických událostí je třeba aktivně komunikovat s vedením obou organizací. Díky tomu se nám zatím vždy podařilo domluvit termíny tak, aby vyhovovaly velké většině členů. V současné době spolupracuji také s Židovskou obcí Plzeň, která mne velmi mile přijala. Do Plzně jezdím rád a doufám, že naše spolupráce bude pokračovat.

Studium sice ještě dokončeno nemáte, ale už nějakou dobu sloužíte jako kantor – tato práce je unikátní a může být hodě pestrá – co všechno máte na starosti v rámci duchovního života zmíněných komunit?

Vedle vedení liturgie jde také o vzdělávání členů, o práci pastorační a o práci administrativní. Kantorské povolání je nesmírně pestré. Kantor je hudebně-náboženskou autoritou. Má zodpovědnost vůči židovské tradici a zároveň také vůči komunitě, kde se tradici židovské bohoslužby snaží uchovávat. Liturgii by měl formovat s ohledem na oba tyto aspekty. Mezi nimi je občas jisté napětí. To lze však s úspěchem uchopit jako motivaci k tomu, aby se kantor ve svých dovednostech neustále zlepšoval. Kantorské vzdělání, kterého se mi dostává na Abraham Geiger College, je na té nejlepší úrovni. Doufám, že studium v brzké době úspěšné zakončím. Na tomto místě bych chtěl poděkovat svým učitelům z Abraham Geiger College, zejména profesorovi a kantorovi Eliyahu Schleiferovi a kantorovi Isidoro Abramowiczowi. Možnost studovat pod jejich vedením je opravdu privilegiem. Vzdělání, kterého se mi dostalo, je tradičního charakteru a mám za to, že jej lze uplatnit ve všech židovských komunitách. Výchozím materiálem byla vždy tradiční liturgie.

Pokud si dobře pamatuji, byl jste také u toho, když bylo v židovské komunitě uzavřeno registrované partnerství a podílel jste se na této veřejné oslavě. Jaké to bylo? Můžete na to krátce zavzpomínat?

Byla to radostná událost. Shromáždili jsme se proto, abychom partnerům popřáli vše nejlepší do společného života. Na tento den máme všichni velmi hezké vzpomínky.  

Probíhají pravidelné šabatové bohoslužby i v Děčíně? A s jakou účastí členů obce, případně hostů?

V děčínské obci míváme šabatovou bohoslužbu jednou měsíčně, obvykle jde o šabatovou bohoslužbu ranní se čtením z Tóry. Jde o bohoslužby participativní, do jejichž průběhu se snažím ve velké míře zapojovat všechny členy, kteří o to mají zájem.

Jaký sidur využíváte během bohoslužeb?                

Povětšinou sidur Hegjon lev, ke kterému však často přikládám další materiály. V plzeňské obci jde o sidur Zichron David Jisra’el. Na Vysoké svátky v Bejt Simcha používáme machzor Forms of Prayer a pro Vysoké svátky jsme vytvořili také vlastní booklet.

Zůstaňme ještě chvíli u tohoto tématu. Jste v týmu, který stojí za vznikem nového siduru Sulam Ja’akov, o čemž už Maskil psal, ale přece se ještě zeptám – dovedete posoudit, jak se k tomu staví členové právě v Děčíně a Bejt Simcha? Těší se na nový sidur?

Mám za to, že ano. Myšlenka začít pracovat na novém siduru obecního charakteru se zrodila právě v těchto kongregacích. Doufám, že tento sidur přispěje k porozumění mezi židovskými organizacemi v České republice a věřím, že uživatelům napomůže snáze vstupovat do světa židovské modlitby.

Připravujete nyní někoho na konverzi – ať už v rámci Děčína nebo Bejt Simcha?

Ve věci konverzí naše kongregace spolupracují s rabínem Davidem Maxou. Vzhledem k soukromí uchazečů bych ale k této věci nechtěl uvádět mnoho dalších detailů. Omezím se na konstatování, že jde o proces, který trvá obvykle alespoň dva roky a věnujeme mu náležitou pozornost.

Zmínil jste mimo jiné úlohu kantora vzdělávat obec – probíhá v Děčíně nebo v Bejt Simcha nyní nějaké studium?

V děčínské obci míváme po každé ranní bohoslužbě přednášku. Prošli jsme celé Šema s Rašiho komentářem a nyní jsme se začali věnovat Amidě. V době lockdownů jsme v Bejt Simcha měli chavruta k týdennímu oddílu Tóry. Každou bohoslužbu zároveň také uvádím krátkým úvodem k týdennímu čtení.

V Bejt Simcha i v Děčíně působíte už mnoho let. Troufáte si nějak zhodnotit po této době svou práci a máte nějakou vizi, kam by měly komunity dále směřovat nebo jak by se měly rozvíjet?

Hodnocení své práce bych raději ponechal našim členům. Domnívám se, že naše komunity by se měly rozvíjet tak, aby neztrácely kontakt s židovskou minulostí. Členům kongregací, kde působím, děkuji za podporu, které se mi od nich dostává. Chci usilovat o prohloubení znalosti hebrejštiny a rozšíření našeho repertoáru liturgické hudby.

Myslíte si, že je v současné době v Česku dostatek duchovních autorit v rámci judaismu – tedy rabínů nebo kantorů?

Myslím, že potřebujeme více kantorů. Rád bych se tedy v budoucnu o své znalosti podělil, aby nás tady bylo více.

PTALA SE RÁCHEL POLOHOVÁ