Poměrně tenká, ale svým významem důležitá publikace z nakladatelství P3K nese název JUDAISMUS V TEREZÍNSKÉM GHETTU. A to je téma, jímž se autorka Marta Malá, ředitelka Nadačního fondu obětí holocaustu, intenzivně zabývala již v době svých studií judaistiky. Svou diplomovou práci na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy věnovala náboženskému životu v terezínském ghettu, stejně tak pozdější práci disertační. Tu nyní přepracovala pro širší veřejnost, doplnila originálními ilustracemi – jsou zde fotografie, dětské kresby a dokonce několik v hebrejštině psaných svatebních smluv! Tak vznikla útlá, ale obsahem hutná knížka, která přináší v mnohém úhlu nový pohled na praktikování judaismu v terezínském ghettu a jeho významu v kontextu extrémních životních podmínek ve válečném období. Kniha je o to významnější, že toto historické téma nebylo dosud komplexněji probádané. Cílem publikace je objasnit otázku významu židovských tradic pro přežití vězeňské židovské komunity, a k tomu autorka využila často neznámé či málo známé prameny, jako jsou vzpomínky přeživších terezínských vězňů, jež mají nenahraditelnou výpovědní hodnotu.
Trochu již pozapomínané dílo Františka Roberta Krause svým novým pečlivým vydáním v nakladatelství Cattacan prokazuje, že patří do zlatého fondu autentické české literatury o holocaustu. A PŘIVEĎ ZPĚT NAŠE ROZTROUŠENÉ…, jak zní název knihy, je začátkem modlitby Avinu Malkeinu (Otče náš, Králi náš), jež předpovídá, že poté, co byl národ rozprášen do všech koutů světa, Hospodin jej opět shromáždí v Zemi zaslíbené. Novinář a spisovatel František R. Kraus si úvodní verš zvolil jako souhrnný název pro soubor svých autobiografických reportáží o době holokaustu. Prošel po terezínském ghettu koncentračními tábory Osvětim, Glivice a Blechhammer. Popisuje i pochod smrti, útěk a návrat domů přes již osvobozenou Budapešť. Dílo je jedním z prvních zveřejněných (1946) svědectví o tragickém osudu (nejen) českých Židů v letech nacistické okupace. Text psal záhy po válce, proto měl ještě v dobré paměti všechny události. Cenný a autentický je i terminologický slovník a slovníček koncentráčnického slangu. Kniha vyšla jako druhý svazek souborného díla Františka R. Krause. Těšíme se na třetí.
Téměř sedmisetstránková kniha velkého formátu z pera Luise Ginzberga LEGENDY ŽIDŮ slibuje čtenářský zážitek, i když jeho dosažení nemusí být tak docela snadné. Legendy, jež lze výstižně charakterizovat jako „příběhy, které v Bibli nenajdete“, jsou průběžně doplňovány odborným poznámkovým aparátem, a ten je na mnoha stránkách delší více než samotný text literární. Poznámky však často přinášejí nové detailní informace o dobových okolnostech děje a pozoruhodnou analýzu textu, která je nesmírně cenná a přináší i překvapení. Tak třeba v kapitole 29. Smrt a pohřbení Sáry se v poznámce dozvíme, že ohledně chvály, kterou Abraham pronesl na Sářinu adresu, je ve slově „oplakávat ji“ použito v masoretském textu malé písmeno kaf, což podle autora naznačuje, že Abraham Sářinu smrt ve skutečnosti příliš neoplakával…
Autor, který se narodil jako Levy Ginzburg roku 1873 v hlavním městě Litvy Kaunasu (jméno si upravil poté, co r. 1899 emigroval do USA, zemřel v roce 1953 v New Yorku), byl potomkem několika význačných rabínů a sám měl pověst zázračného dítěte s fenomenální pamětí. Dokázal vstřebávat stovky příběhů v různých verzích a v původních jazycích, přitom si všímal rozdílů naznačujících, který příběh je původní a který odvozený. Jak se praví v knize, „toto Ginzbergovo dílo dodnes představuje odrazový můstek pro studium biblických legend obecně a autorovy závěry nebyly pozdějšími objevy tzv. svitků od Mrtvého moře a gnostických rukopisů z Nag Hammádí vyvráceny, nýbrž vesměs potvrzeny.“ Český čtenář může tak poprvé nahlédnout do textů, jež se formovaly tisíce let a úzce souvisejí s pojmem „ústní Tóra“. K jejímu písemnému zaznamenání byl důvod teprve po zničení Chrámu v roce 70 o. l. (po tzv. churbanu), tedy po skončení období druhého chrámu.
Židovské legendy patří do pokladnice světové literatury. Zatím vyšel první díl, druhý se už v nakladatelství Triton připravuje. Václav Petr jej přeložil z amerického vydání.
Postupujeme vlastně od tenčích knih k silnějším. Tím největším a nejtlustším svazkem je na této stránce poslední z děl Jiřího Padevěta zabývajících se druhou světovou válkou – nese lapidární název KRONIKA PROTEKTORÁTU. Jejím obsahem je, tak jako v každé správné kronice, soupis událostí den po dni – počínaje 14. březnem 1939, kde se Slovensko odtrhlo a vytvořilo samostatný Slovenský stát, ovšem klerofašisticky orientovaný. Ve stejný den Maďarsko přepadlo sousední území tehdy československé Zakarpatské Ukrajiny, kterou bránily naše jednotky. Už v noci začaly skupiny místních Němců přepadávat správní budovy v tehdy z velké části německém Brně. A druhý den obsadila německá armáda postupně celé území Čech a Moravy. V Praze se objevila v osm ráno a v poledne už ovládla celé město…
Kronika se dá číst na přeskáčku, čtenář si může vybrat třeba datum narození svých předků a podívat se, co se událo, když jim bylo jenom pár let. Najdeme tu dobové fotografie i portréty významných osob, dějepis se tak učí docela zábavnou formou. Snad jen by mohla být tato obří tříkilová knih při příštím vydání rozdělena do dvou dílů, s nimiž by se lépe manipulovalo.
LUBOR FALTEISEK