Většina čtenářů Maskilu už asi zaznamenala projekt „V krabici“, který nabízí široké židovské komunitě objednávky krabice, tašky či košíčku k vybraným židovským svátkům nebo k šábesu.

Za projektem stojí skupina dobrovolníků, která každou „krabici“ vždy tematicky vymyslí, připraví a nakonec zabalí. Zájem už převyšuje nabídku a krabice či tašky putují nejen do rodin v Praze, ale také do Brna, Olomouce nebo na Slovensko.

V loňském roce však začala fungovat i druhá dobrovolnická skupina – tým Havdala. V týmu je nás sedm. Šest žen a jeden muž. Sedmá týmová kolegyně si nyní dává pauzu kvůli vysoké pracovní vytíženosti. Máme rozdílný přístup k judaismu, rozdílné profese, ale všichni chceme něco dělat v rámci komunity a víme, že co si neuděláme, to mít nebudeme.

První akcí mělo být „rozloučení s chámecem“ před Pesachem 2020, ale tomu již zabránila pandemie COVID-19. Vize celé akce Havdala je vlastně jednoduchá. Skupina dobrovolníků, ne nutně napojených na Lauderovy školy (abych hned vyvrátila mylnou domněnku, že to jsou „akce pro děti ze školy“ – ne, nejsou), chce organizovat havdalová setkání pro širokou židovskou komunitu. Jen málo lidí dělá havdalu pravidelně doma, chceme tedy oživit a více zpopularizovat toto ukončení šábesu a vstup do běžného týdne. A jelikož šábes havdalou končí, může pak následovat veselý společenský večer s hudbou nebo třeba nějakými rukodělnými workshopy, ochutnávkou vína nebo vzdělávací aktivitou.

Dalším cílem a vlastně prvotní myšlenkou, je propojit lidi napříč židovskou komunitou. Někteří chodili „na Obec“ nebo do ČUŽM před dvaceti lety a od té doby mají pocit, že jim komunita nic nenabízí. Někdo je ortodoxní, někdo reformní, někdo úplně sekulární a neví, kam se na nějakou židovskou akci vydat. Někteří jsou aktivní stále, ale třeba chtějí poznat nové lidi nebo s sebou vzít dosud málo aktivní přátele nebo příbuzné. Těm všem jsou určené havdaly. Rituál, duchovní rozměr, hudba, občerstvení, přátelé, diskuse, divadlo, program pro děti (nebo naopak oddech pro rodiče čistě bez dětí).

V loňském roce jsme kvůli pandemii uskutečnili dvě havdalové bojovky. První se konala zhruba před rokem, odehrávala se v centru Prahy a měla chanukové téma. Druhá byla jarní, lag ba-omerová, na Vyšehradě a jejím tématem byl židovský odboj za druhé světové války a osudy několika předků našich komunitních souvěrců. Kdo byl na bojovce, ví, kterých rodin se příběh týkal.

18. září se konečně povedla havdala, tak jak jsme si to od počátku představovali. Sešlo se více než sto dospělých a dětí. Lidé napříč „židovským spektrem“, různého zaměření i věku. Tématem byly začátky – Berešit. Začátek židovského roku i roku školního, kdy začínáme znovu a spolu. Děti zahrály představení na téma knihy Berešit, Karolina Harris měla skvělý hravý seznamovací workshop, ve 3. patře budovy Židovské obce v Praze hrála hudba, děti měly vlastní program a občerstvení bylo skvělé.

Jen krátce jsme si jako tým oddechli, a už jsme začali připravovat havdalu pořádanou v rámci celosvětové akce Šabat společně. Hostem byl britský rabín Herschel Gluck, který navštěvuje českou komunitu více než 30 let. Provedl nás havdalou a pronesl krátkou přednášku a pak už byl program čistě nenáboženský. Hrála Pražská jidiš kapela a především byla oblíbená ochutnávka burčáku z vinařství Chrámce. Účel byl opět splněn. Náboženský i společenský rozměr, poučení i zábava, staří i noví přátelé napříč židovskou komunitou. Celý program by však nevznikl bez podpory EFI.

A co je EFI nám přiblížila Hanka Králová, jedna z členek týmu Havdala:

Co je EFI?

Projekt Educating For Impact (EFI) byl iniciován Lauderovou nadací, která je také jeho ústřední součástí. Tvoří ji však pět organizací (Lauderova nadace, JDC, Matanael, ORT, The Maurice and Vivienne Wohl Philantrhropic Foundation) za podpory The Center for Educational Technology, izraelského Ministerstva diaspory a Ministerstva školství
a UNITED – Strenthening Jewish Education.

Jak souvisí EFI s Lauderovými školami a potažmo s havdalovým týmem?

Cílem EFI je podpora rozvoje evropských židovských komunit, a tím zajištění jejich budoucnosti. Primárním nástrojem rozvoje komunity je samozřejmě škola – proto věnuje EFI velké úsilí komunikaci a spolupráci škol a obcí a smysluplné definici jejich vizí.

Jak to funguje ve vztahu k Havdala týmu a dalším dobrovolnickým akcím?

V Praze EFI nejprve podpořila aktivity v rámci Lauderových škol – např. projekty související s oslavami svátků či další vzdělávání učitelů. Vznikly první dobrovolnické skupiny, organizující Šabatové večeře pro rodiny či Šul a šnaps. Podpořené komunitní projekty v rámci školy postupně získaly přesah do širší židovské komunity a EFI v únoru 2020 iniciovala setkání skupiny dobrovolníků, z nichž vyšlo několik dobrovolnických týmů – nyní jsou aktivní dvě skupiny, Havdala a „Krabice“.

Členové týmu Havdala jsou shodou okolností všichni rodiči dětí z Lauderových škol, ale tým je samostatná jednotka, na škole nezávislá. Podporuje ji přímo organizace EFI, a to logisticky i finančně. Pomáhají realizovat nápady týmu Havdala, který sám určuje jejich konečnou podobu. Prostředníkem mezi týmem a EFI, je EFI „change manager“ pro ČR Gafna Váňová, která Havdale poskytuje cenné rady, pomáhá řešit svízelné situace, někdy je usměrňuje či naopak dává zelenou jejich odvážným nápadům.

Proč jsi v týmu Havdala?

Tří členek, zástupkyň týmu Havdala, jsem se zeptala na jejich motivace. Dlužno dodat, že v týmu máme i jednoho muže.

Protože jsem součástí komunity a přijde mi přirozené a správné se na jejím fungování a rozvoji aktivně podílet, nejen pracovně, ale také věnovat dobrovolné činnosti v rámci komunity svůj volný čas a zkušenosti. Konkrétně tým Havdala jsem si vybrala (a částečně pomohla jeho vzniku) proto, že havdala samotná doteď stála v pozadí – na Obec chodíme na šábesové večeře, občas obědy, slavíme den odpočinku, jak se patří, ale na havdalu trochu zapomínáme – a přitom společné zakončení šabatu (a následná společenská akce) je vynikající způsob, jak lidi z širší židovské komunity přivést na Obec, přispět k tomu, aby
Obec – budova byla Obcí živou.

Hanka K.

Když jsem byla oslovena, zda bych se chtěla zúčastnit dobrovolnické aktivity, která by měla za cíl setkávání lidí z židovské obce, tak jsem si vybrala skupinu Havdala. Je mi na ní sympatické to, že má duchovní obsah, je spojena se šabatem, ale zároveň na našich akcích můžeme propojovat lidi s různým židovským zázemím – praktikující i ty, kteří židovské tradice ctí, ale nenachází smysl v dodržování židovských zákonů. Na našich akcích se snažíme, aby nám všem bylo spolu dobře, abychom čas spolu strávený považovali za smysluplný a abychom se všichni bez rozdílu cítili na Obci jako doma. Já sama jsem na tam vyrostla, ale vnímám, že ne pro každého je to příjemné místo, kde je možné cítit ‚‚sem patřím‘‘. Navíc samotná havdala je rituál, který v Praze není až tak známý a rozšířený. Je sice spojen se šabatem, ale už není omezen šabatovými zákazy. Proto tam vnímám velký potenciál.

Helena D.

Byla jsem oslovena k zapojení do projektu v rámci dobrovolnických skupin a vybrala jsem si z nabízených možností skupinu Havdala.

Petra H.

A co tě na tom baví?

Baví mě pracovat ve skvělém týmu, složeném z přátel (některá přátelství vznikla právě díky Havdale, některá jsou dlouholetá), kde je každý jedinečná osobnost, která přináší do společné činnosti svůj náhled, zkušenosti, kontakty a dohromady tak vzniká často velmi zajímavá, ale hlavně plodná interakce. Bavila mě nečekaná nová zkušenost z organizace dvou bojovek, které vznikly jen proto, že jsme se nemohli setkávat, ale přinesly krásná dobrodružství účastníkům i nám organizátorům. Baví mě na havdalách na Obci potkávat staré přátele i seznamovat se s novými členy komunity. Baví mě pozorovat, jak si akci účastníci užívají a v neposlední řadě společná radost týmu a ono konstatování, že ta práce měla smysl a stála za to.

Hanka K.

Na samotné přípravě našich akcí je strašně zajímavá dynamika našeho týmu. Na mnoho věcí máme rozdílné názory, každý se vyzná v něčem jiném. Někdy je domluva náročná, ale na konci je vidět, že právě ta rozdílnost je vlastně velmi přínosná. Kdo rozumí logistice, má na starost registraci apod. Já mám na starost třeba práci s dětmi nebo hudební složku. Na naši lag ba-omerovou bojovku bylo zapotřebí připravit příběh tak, aby byl zajímavý, a zároveň bylo nutné ho propojit s venkovní hrou. A z tohoto příběhu připravit k tisku brožurku. No, a to je právě to, co mě na tom nejvíc baví – týmová práce. Vím, že o to a to se stará někdo jiný, a vzhledem k tomu, že jsme dobrovolnický tým, tak vím, že každý to dělá rád (jinak by v naší skupině nebyl). 

Helena D.

Práce na něčem, co má smysl. Práce s „kolegy“, kteří mají různé názory, ale stejný cíl. Možnost přinést do komunity něco nového. Vytvořit akci, na které se lidé pobaví a potkají.

Petra H.

Příští havdala by se měla konat v únoru. Snad nám covid plány nezhatí a vy se těšte na další veselé setkání.

KATEŘINA MIKULCOVÁ

Foto: Petr Balajka

Hanka Králová Původní profesí jsem učitelka matematiky a angličtiny, od r. 2012 pracuji jako ředitelka předškolního zařízení Bejachad na Hagiboru, kde ve dvou dětských skupinách pečujeme o 30 dětí z židovské komunity ve věku 1-5 let. Jsem hrdou mámou dvou gymnazistek a jednoho druháka z Lauderových škol. Jsem členka Steering Committee EFI a Rady Lauderových škol.

Helena Divecká Hned po maturitě jsem odjela na rok do Izraele na Hebrejskou univerzitu v Jeruzalémě, a když jsem se vrátila, začala jsem učit děti židovské tradice. Když byly založeny Lauderovy školy, učila jsem hudební výchovu, na předmět židovská výchova jsem se tehdy ještě necítila. Postupem času jsem ale vystudovala Pedagogickou fakultu na Západočeské univerzitě v Plzni, a tak jsem se přestala bát a začala jsem učit program TAL AM na prvním stupni. Je to program vyvinutý v Kanadě pro židovské školy v diaspoře, který skrze jednoduchý hebrejský jazyk učí židovské tradice. Postupně se mi narodily tři děti, ale na LŠ jsem se vrátila a učím tam i nadále židovské tradice na prvním stupni. Snažím se, aby děti našly ke svému židovství kladný vztah, aby židovské tradice měly za své a cítily se v nich ‚‚jako doma‘‘. V hebrejštině se snažím děti podporovat i dobrovolnými odpoledními kroužky hebrejské konverzace a také ve škole vedu pěvecký sbor. Kromě toho vedu i dospělý pěvecký soubor Mišpacha, jehož vedení jsem převzala po své mamince v roce 1997. Hudba vlastně prostupuje celý můj život, už kdysi dávno to začalo tím, že díky ní se mí rodiče setkali a během jejich společného života to byla právě hudba, která je celou dobu spojovala. Proto jsem si nemohla dovolit po smrti své maminky Mišpachu opustit a vedu ji dodnes.

Petra Hrouz Špačková Původně jsem z Liberce, jsem vdaná, můj pětiletý syn navštěvuje školku v LŠ. Jsem vystudovaný ekonom pracující v logistice v oblasti inženýrských sítí. Ráda organizuji všechno možné. Jsem knihomol, přírodní a sportovní nadšenec. Volný čas trávím aktivně s rodinou a před havdalovou akcí velmi intenzivně i s havdalovým týmem.