Svátek světel, který trvá osm dní, slavíme na přelomu listopadu a prosince, podle židovského kalendáře od 25. kislevu. Každý den zapalujeme o jedno světlo více (svíce nebo knot v oleji).

Chanuka je historickým svátkem, který ustanovili rabíni jako připomínku událostí války mezi Židy a helénskými Řeky. Ze všech slavných bitev a událostí si ovšem nepřipomínáme v podstatě nic. V Talmudu v oddílu Šabat (21b) se velmi jednoduše říká, že Chanuka je období osmi dnů, kdy neříkáme smuteční řeč hesped a nepostíme se. Je to na připomínku toho, jak Řekové obsadili Jeruzalém a znesvětili Chrám. Chašmonejci Řeky porazili a při hledání v Chrámu nalezli pouze jeden džbán košer oleje s neporušenou pečetí velekněze. Oleje bylo právě dost na svícení v menoře na jeden den. Stal se zázrak a olej hořel místo jednoho osm dní. Následující rok rabíni ustanovili v těchto dnech svátek se slavnostními děkovnými modlitbami a halelem. Toto je hlavní zdroj informace k původu Chanuky v Talmudu. Válečné události jsou v textu zmíněny, ale jen v úplně nejúspornější možné podobě.

Dále se v Talmudu dozvídáme, že rituální náplň svátku se soustředí především na zapalování chanukových světel. Jedná se vlastně o jedinou micvu, kterou o Chanuce musíme splnit, a navíc ve své základní podobě je to micva velmi prostá. Stačí jednoduše zapálit světlo, doslova pouze škrtnout sirkou a zapálit knot. Snazší náplň svátku už možná vymyslet ani nejde. Obvyklá praxe zapalování více světel podle počtu dnů je vylepšení této základní micvy. Talmud Šabat (21b) říká, že základní micvou je, že člověk každý den zapálí jedno světlo pro celou domácnost.
Mehadrin – výběrová – verze splnění micvy zapalování chanukových světel je, že každý v domácnosti zapálí každý den Chanuky jedno světlo. Ten nejvybranější způsob (mehadrin min ha-mehadrin) zapalování chanukijí pak je, že každý člen domácnosti zapálí každý den takový počet svíček, který odpovídá tomu, kolikátý den Chanuky je.

Na způsobu, jak přesně se má zapalovat podle počtu dnů, se neshodly školy Bejt Šamaj a Bejt Hilel. Bejt Šamaj říká, že první den má člověk zapálit osm světel a poté každý den zapaluje o světlo méně. Bejt Hilel tvrdí, že první den má člověk zapálit jedno světlo a každý další den jedno světlo přidává. O výkladu významu sporu dvou škol se v následující generaci přeli dva rabíni – rabi Josi ben Avin a rabi Josi ben Zevida. Jeden řekl, že Bejt Šamaj poukazují na počet dnů Chanuky, které přijdou, a Bejt Hilel připomínají počet dnů Chanuky, které už uplynuly. Druhý z rabínů vyložil spor Šamaje a Hilela tak, že Šamaj určil ubývající světla Chanuky podle obětí na Sukot, jejichž počet v průběhu svátku klesal. Bejt Hilel se podle názoru druhého rabína řídil obecným pravidlem maalin ba-kodeš ve-lo moridin (ke svatosti přidáváme a neubíráme z ní).

Rabíni se rozhodli naprosto upřednostnit aspekt znovuzasvěcení Chrámu oproti popisu vojenských událostí. Ty popisují do detailu knihy Makabejské a Judit, což ovšem jsou všechno texty, které nejsou součástí Tanachu, tedy rabíny kodifikovaného ‚‚kánonu‘‘. Jednou z teorií, proč se knihy Makabejské nestaly součástí Tanachu je, že editování svatých textů probíhalo v době napětí nebo dokonce neúspěšných válek mezi Židy a římskou říší. Nebylo proto příliš vhodné připomínat úspěšné vojenské povstání Židů proti vládnoucí moci. Rabi Sacks, požehnané paměti, popsal jinou spojitost, proč se rabíni rozhodli připomínat svátek právě způsobem, popsaným výše. Slovo Chanuka – zasvěcení (myšleno jeruzalémského Chrámu) – je si velmi podobné se slovem chinuch – vzdělávání. Židovství nad svými nepřáteli a protivníky vítězilo silou své kulturní a náboženské identity. Tato identita se po staletí opírá o schopnost učit se a předávat své znalosti dalším generacím. Rabi Sacks mnohokrát ve svých textech zmiňuje, že pevnostmi Židů jsou jejich vzdělávací instituce. Schopnost přesvědčivějšího narativu, poutavého vyprávění příběhu, a opravdového prožívání hodnot Tóry jsou to, co udržuje judaismus aktuálním a inspirativním způsobem života. V modlitbě Šmone esre nebo v požehnání Birkat ha-mazon sice je zmíněno, že se jednalo i o vojenský spor, ale hlavní důraz se klade na zázrak se světlem, jenž nastal po vítězství a očištění Chrámu.

Významné postavy židovské tradice se často dostávaly a stále dostávají do názorových sporů. Soupeření škol Šamaje a Hilela je možná nejznámějším příkladem. Mišna v oddíle Pirkej Avot (5:17) říká: ‚‚Spor, jenž je veden ve jménu nebes nakonec přetrvá. Spor, který není veden ve jménu nebes, nakonec nepřetrvá. Jaký je spor, jenž je veden ve jménu nebes? – to je spor Hilela a Šamaje. Jaký je spor, který není veden ve jménu nebes? – to je spor Koracha a celého jeho společenství.‘‘

Hilel a Šamaj spolu v mnoha oblastech vedli vzrušenou debatu. Tato diskuze dokonce někdy přerostla v ostrý spor. Nicméně intence obou škol a jejich zakladatelů byla pochopit a vyložit učení Tóry, hodnoty její i micvot a jejich co nejlepší promítání do každodenního života. Takový spor, veden snahou o nějaký pozitivní cíl, má trvání a je nakonec přínosný pro celé společenství.

Korach a celé jeho společenství nevedli na počátku spor mezi sebou. Přeli se s Mojžíšem a Aharonem o nárok na pozici vedení lidu Izraele. Korach byl stejně jako oba jmenovaní z kmene Levi. Byl urozeného původu, a dokonce podle některých výkladů měl až prorocké schopnosti. Závist vůči Mošemu ho vedla ke spojenectví s podobně frustrovanými lidmi. Spojenectví proti někomu pouze za účelem odstranění společného nepřítele nejen že nemá trvání, ale nakonec rozvrací takto vzniklé společenství. To je důvod proč Mišna neříká spor Koracha a Mošeho, ale spor Koracha a celého jeho společenství. Společnost založená na nenávisti, zášti nebo strachu se nakonec ve své negativní emoci obrátí sama proti sobě, rozloží se a pozře sama sebe. Myslím, že historie nám takových společenství ukázala dostatek.

Jiným známým sporem v Talmudu je spor rabiho Jehošuy a rabana Gamliela. Raban Gamliel zastával názor, že by jako předseda velkého shromáždění měl mít výlučnou halachickou autoritu. Rabi Jehošua prosazoval názor, že na věci může být různý pohled a že takové rozdílné názory mohou vést i k rozdílné náboženské praxi. Považuji za velké bohatství judaismu schopnost zachovat a pamatovat si diskuze, které ukazují rozdílnost názorů a vývoj halachického myšlení i praxe. Spor rabana Gamliela a rabiho Jehošuy vedl k praxi střídání na pozici předsedy velkého shromáždění a reprezentaci obou proudů uvažování. Velmi důležité je zmínit, že se ale v obou směrech jednalo o poučenou diskuzi a oběma proudům šlo především o pochopení Tóry a její interpretaci pro život.

Chanuka je svým symbolismem příležitostí k zamyšlení, jak můžeme prohloubit naše činy a vědomosti. Přibývající světlo na chanukiji symbolizuje, že se můžeme stále zdokonalovat. To, co nám stačilo včera a bylo pro nás světlem pochopení, můžeme dnes rozšířit, tedy světlo porozumění a chápání zesílit.

Přeji všem hezký, veselý a smysluplný svátek Chanuka.

RABÍN ŠTĚPÁN MENAŠE KLIMENT