S dnešní trojicí knih nahlédneme do minulosti. Ostatně stálo by za malý průzkum, kolik procent z nově vydaných knih se židovskou tematikou se zabývá dobou minulou. Došli bychom k až nečekaně vysokým číslům… Je to samozřejmě dáno na jedné straně nesnadnou životní rolí mnoha generací Židů v Evropě, na druhé straně i něčím pozitivním – dlouhou a bohatou židovskou historií.

Co nám Lenka Reinerová nestihla říct

Nevelká knížka nazvaná s až dívčí plachostí Lenka nabízí na 170 stránkách osobitě podaný „nesoustavný životopis“ výrazné osobnosti naší literární scény, poslední české spisovatelky, která psala knihy ve svém rodném jazyce – němčině. Život Lenky Reinerové obsáhl téměř celé století (1916–2008) a kdo jiný by jej mohl autentičtěji zaznamenat než její dcera Anna Fodorová. Psychoterapeutka žijící od roku 1968 v Londýně nám na matku otevřeně prozradí leckteré osobní i rodinné tajemství týkající se příbuzných, překvapí svou otevřeností, přiblíží nám ji tak, že ji nejeden čtenář jistě bude obdivovat.

Paní Lenka, kterou si pamatujeme jako menší hubenou dámu, které to i v devadesáti skvěle myslelo, neměla lehký život – osud jí připravilo proměnlivé dvacáté století. Narodila se do pražské židovské rodiny, chodila na německé gymnázium, a ačkoliv byla z měšťanského stavu, záhy se přidala k levici. Válku přežila v cizině, její nejbližší rodina už takové štěstí neměla a skončila svůj život v koncentračních táborech. V padesátých letech na paní Lenku čekalo vězení pro změnu komunistické, zažila sice také lágr v jižní Francii i v Africe, v Ruzyni to však bylo nejhorší… Dcera Anna, které tehdy bylo šest let, o ní rok a půl neměla žádné zprávy.

Do životních osudů pražské židovské spisovatelky se podepisovala doba jako do kroniky, své slovo řekly také nemoci. Anna Fedorová, jejímž otcem byl jugoslávský lékař, novinář a spisovatel Theodor Balk (vlastním jménem Dragutin Fodor), je v knize až nezvykle otevřená, přímočaré vyprávění nemá snahu cokoli skrývat nebo vylepšovat, jak bývá u životopisných knih poměrně běžné… Knihu vydal Labyrint.

Štěstí v neštěstí

V knize Se žlutou hvězdou v prázdném kupé, která nese podtitul Vzpomínky Lydie Tischlerové,nalezneme velmi věcný chronologický záznam životního příběhu jedné z posledních žijících pamětnic osvětimského lágru. Zpracoval jej publicista Petr Vizina, knihu vydal Vyšehrad. Žena, která po válce odešla do Velké Británie, kde absolvovala psychoterapeutický výcvik u dcery Sigmunda Freuda, se celý profesní život věnovala dětské psychiatrii.

Podobných životních osudů, jaké prožila za války mladá dívka z Ostravy (narozená 1929), bylo zaznamenáno samozřejmě vícero, zde ale často najdeme podrobný popis běhu událostí. Už v prologu nás zarazí věta: „Do Osvětimi jsem se přihlásila dobrovolně. Maminka i sestra byly totiž zařazené do transportu. Věděla jsem a zároveň nevěděla, co mě v Osvětimi čeká. Sami sobě jsme zapírali, že tam jedeme proto, aby nás strčili do plynu. Lidé odtamtud museli posílat lístky, že se jim dobře daří.“

Se štěstím se sestry koncem války dostaly zpět do Terezína. Teprve mnohem později starší sestra Ruth Lydii prozradila, že do transportu směr Osvětim byla zařazena jen ona – jejich matka se tam přihlásila kvůli ní dobrovolně. Celý život si Ruth pak vyčítala, že zavinila matčinu smrt…

Autorka vzpomíná, že její rodiče spolu doma mluvili převážně německy, aby jim děti nerozuměli. Otec si navíc v češtině nebyl jistý. V židovské škole, kam děti chodily, se mluvilo česky. Představu o tehdejší době nám dokreslí řada detailních postřehů: „Dostala jsem se do Osvětimi pozdě, v době, kdy jim došel tetovací inkoust, a tak nemám na předloktí číslo, které bych dnes považovala za vyznamenání,“ říká pamětnice, jejíž kniha je osobním svědectvím, které má širší platnost. Škoda jen, že text nedoprovázejí kvalitnější fotografie.

Herzl, román v obrazech

Už od dob slavného Mause víme, že se komiks nemusí vyhýbat vážným tématům. Touto cestou šli i autoři komiksového románu Herzl, Evropský příběh – ilustrátor Alexander Pavlenko (Rus žijící v Německu, autor komiksů o Chagallovi či adaptace Meyrinkova Golema) a autor textu Camille de Toledo (francouzský spisovatel sefardského původu). Objemnou knihu vydalo Argo.

Výtvarné řešení příběhu je střídmé, v podstatě jde o černobílou verzi, i když tu bílou barvu nahrazuje žlutá. Ta zároveň evokuje barvu hvězdy z válečného označení Židů… Nejde o běžný komiks, kdy by postavy měli u úst bubliny s textem, jejich projevy tu neprovázejí výkřiky typu „Wow!“, jak bývá v komiksech zvykem. Text v obrázcích je vlastně rozkouskovaná próza s minimem přímé řeči.

Ačkoliv název slibuje, že půjde o životopis legendárního židovského vizionáře Theodora Herzla, sledujeme tu osudy malého ruského uprchlíka Ilji Brodského, který díky hrůznému zážitku ztratil řeč, a jeho starší sestry Olgy, kteří se zachránili útěkem při pogromu na jejich židovskou vesnici u města Gomel. Strastiplnou cestou započatou v roce 1882 se obě děti po šesti letech dostanou do Londýna, kde tehdy bují socialistické myšlenky na emancipaci nejnižších sociálních vrstev. Zároveň nabývá na ostřejších konturách Herzlova vize budoucího židovského státu… Veselé chvilky tu nečekejme, spíš více chmurné atmosféry, útěky i smrt sestry Olgy, která odjela do Ameriky, zatímco bratrovi se vrátila řeč a začal v Londýně pracovat jako fotograf. A Herzl? Ten je zde příslibem naděje pro příští generaci Židů, když se zaměřil na diplomatické jednání o získání území Palestiny pro svůj národ. Konfrontace vysokých ideálů a každodenní dřiny prostých lidí vytváří napětí, které vlastně v příběhu už nestihne vyvrcholit, dojít rozuzlení – je tu jen příslib vlastního státu, který se jednou naplní. Stalo se to až v roce 1948. Herzl ale zemřel už v roce 1904. 

Lubor Falteisek