Někdy v květnu volá Mojmír Malý ze společnosti Matana, zda bychom nechtěli pomoct s úklidem židovského hřbitova v Malešově, nedaleko Kutné Hory. Je tam prý moc šikovná paní a ta již na hřbitov s manželem fyzicky nestačí. Netrvalo to ani hodinu telefonických konzultací v představenstvu Bejt Simcha a bylo jasno – do Malešova jedeme.

Stálým programem činnosti Bejt Simcha je i pomoc s péčí o židovské hřbitovy, které očividně chátrají. Jednak se nedostává peněz, ale také ochotných lidí, kteří by s údržbou pomohli. Je to nekonečná práce, kterou pražská obec bez pomoci nemůže zvládnout, protože pozůstalí vlastně téměř vůbec nejsou a programy obce se musí soustředit především na lidi živé. Je tedy jedno, kde člověk pomůže, tak proč ne v Malešově?

Na hřbitov jsem zajel. Zadní brána byla otevřená a zeď oddělující vedlejší stavení již „dobří sousedé“ rozebrali téměř na základ, tedy prohlídka byla možná bez omezení. Samozřejmě, hřbitov obrůstal břečťanem a mezi hroby se pro vysokou trávu, vzrostlé nálety a zmírající stromy již nedalo místy ani projít. Se znalostí terénu jsem pak zavolal paní Daně Koutské, známé pražské výtvarnici, která s manželem obývá zdejší hřbitovní domek, abych se domluvil na možnostech a potřebách s hřbitovem pomoct.

Velmi ochotně mi paní Koutská vysvětlila, co všechno může sama, co může obec Malešov a co by potřebovala od společnosti Matana. Od nás vlastně tedy potřebuje ty ruce, hlavně ty ruce… Když jsem viděl rozlohu hřbitova a množství práce, pak by muselo z Bejt Simcha přijet tak padesát lidí, tedy bylo nutné počítat s mechanizací. Po troše zmatků kvůli vhodnosti termínu jsme se nakonec domluvili na neděli 13. 6.

Sjeli jsme se z různých koutů, ale hlavně z Prahy. Petr Bača, který přijel až z Moravy, přijel s dodávkou, a hlavně bubnovou sekačkou. Ještě že tak, jinak bychom udělali polovinu práce. Je třeba poděkovat všem, kdo z Bejt Simcha přišli a pomohli: Martin, Šachar, Ivan, Michal, David, Jan i Petr a Sylvie Wittmannová se třemi kamarádkami a jejich pejsky. Paní Koutská nás pohostila skvělou kulajdou a závěr brigády jsme si zpestřili povídáním Sylvie o židovském pohřbívání.

Myslím, že jsme udělali celkem dost práce, ale úklid hřbitova jsme zcela nedokončili. Slíbili jsme si tedy, že na podzim práci doděláme. Vlastně se na to už těším. Nic člověka tak nepovzbudí jako práce, která je vidět a také práce za ty pozůstalé, kterým nebylo dopřáno se postarat o hroby svých drahých.

Jan Kindermann

foto autor