Náš seriál rozhovorů s předsedy židovských obcí v ČR jsme zakončili v Děčíně. Historii i současnost děčínské obce nám popsal její předseda Ing. František Comorek.
Jak byste představil židovskou obec Děčín?
Sever, tedy Sudety nedávaly příliš možností rozvíjet zde židovské komunity. Do druhé poloviny 19. století tady nebylo mnoho možností pro rozvoj průmyslu a obchodu, chyběla dopravní infrastruktura, a tak se zde Židé moc neshromažďovali a nežili zde. Od 16. století žilo v Děčíně a okolí zhruba 60 Židů. V roce 1851 byla postavena železnice z Prahy do Drážďan, a díky tomu se zvedl i počet židovských obyvatel. Začal se rozvíjet obchod s textilem a se sklem. Kolem roku 1900 už bylo v obci kolem 400 členů. Až do roku 1887 museli židé vykonávat náboženské obřady mimo synagogu. Prvním předsedou obce se stal továrník Adolf Pächter, který nechal v objektu své továrny na výrobu knoflíků vybudovat prozatímní modlitebnu. Kvůli nevyhovujícímu prostoru byla modlitebna přestěhována do tehdejší thunské zbrojnice (dnešní budova oblastního archivu) a později do Volkshalle (dnešní Dům dětí a mládeže v Teplické ulici.) V roce 1870 vzniklo tradiční pohřební bratrstvo Chevra Kadiša.
S narůstajícím počtem členů vznikla potřeba mít větší synagogu a možnost se někde scházet. Sbírka na výstavbu synagogy byla zahájena v roce 1892, několik let po založení židovské obce v Podmoklech. Zahradní pozemek s malou tělocvičnou v dnešní Žižkově ulici, kde roku 1907 nákladem 100 000 rakouských korun postavila firma Putz a Weber synagogu v orientálně secesním slohu, zakoupila židovská obec od německého tělovýchovného spolku.
„Ne pro pýchu a slávu, ale pro víru a Boha byla vystavěna tato synagoga,“ řekl rabín Max Freund při jejím otevření 1. 9. 1907. V roce 1934 začal nacismus pronikat i sem do Sudet. Začaly se objevovat první potyčky s místními příznivci Hitlera, což do té doby bylo nemyslitelné, všichni spolu dříve žili v harmonii. Zásadní událostí zejména tady v Sudetech byla Křišťálová noc, kdy byly vypalovány synagogy v celém regionu. Děčínská synagoga vypálena nebyla, a to díky osobní intervenci podmokelského starosty JUDr. Antonína Kreissla, který její likvidaci zabránil. Kreissl se obával, že by zapálení synagogy ohrozilo další domy v blízkosti synagogy. Tím ovšem tlak na starostu neskončil. Nástupce Kreissla, starosta Julius Stumpf, řešil stejný problém, ale synagogu nedovolil zničit. Během války zde působilo Hitlerjungen. Většina členů obce musela nastoupit do transportů, některým se povedlo emigrovat.
Po válce se malá část původních členů vrátila a začal zde opět působit rabín Bernard Farkaš. Ten se narodil v Jasini na Podkarpatské Rusi. Působil zde před válkou jako rabín, přežil koncentrační tábory (manželka a syn ne) a v červnu 1945 se vrátil do Děčína, aby zde jako rabín pomohl obnovit židovský náboženský život. V březnu 1957 byl Bernard Farkaš zatčen a obviněn z protistátní činnosti. Provinil se tím, že za pomoci izraelských diplomatů organizoval podporu válkou zbídačelých, osamělých a nemocných židovských souvěrců. Rabín Farkaš byl odsouzen na dva roky.
Mezitím dopadlo opětovné pronásledování i na ostatní členy obce, jejich osudy přesně neznáme, je zřejmé, že mnozí emigrovali. 50. léta a vůbec komunismus zasadil komunitě další ránu, přesto tady asi 6 původních členů zůstalo a k židovství se hlásili. Poslední předválečná členka, přeživší, je v LDNce a je jí přes 90 let.
Největší ránu utrpěla synagoga právě za komunismu, kdy byla vydrancována a zpustla. Hrozila ji demolice.
Po roce 1989 byla židovská obec obnovena a započala také obnova synagogy. První předsedou obnovené obce byl pan Markovič, po něm dlouhá léta obec vedl pan Vladimír Poskočil.
Kolik má dnes obec členů?
Dnes má obec 97 členů a 8 příznivců. Vedeme pravidelný duchovní život, všechny vysoké svátky slavíme. Problémem je, že mnoho členů je z velké dálky. A je to pak někdy obtížné se sem pro ně dostat i kvůli vyššímu věku. Ale pravidelně organizujeme jak bohoslužby, tak další akce.
Odkud tedy jsou současní členové?
Z Děčína, a hlavně z Prahy. Máme však i členy z Hradce Králové, Varnsdorfu, Mikulášovic, Příbrami aj. Někteří to mají skutečně daleko.
Jak funguje péče o přeživší a seniory?
Ještě před dvěma lety měla naše obec hodně přeživších, kterým byla poskytována péče naší sociální pracovnicí. V současné době máme jen několik takových členů. Všichni žijí v Praze, a proto tuto péči převzala židovská obec v Praze. Pro naše seniory pořádáme různé projekty. Cílem projektů je pomoci našim starším členům s jejich zdravotními komplikacemi, překlenutím tíživých situací. Dát jim pocit sounáležitosti a psychické podpory, hlavně v současné době, díky různým omezením vycházejících z vládních opatření v souvislosti s Covidem-19.
Jaká je naopak situace s počtem mladších členů, rodin s dětmi?
Průměrný věk členů je velmi vysoký, okolo 50 let. Mladých členů, a hlavně dětí je málo. Ale tím asi trpí každá obec. Různými programy, a hlavně díky našemu ochotnickému divadlu OchDěs pod vedením paní Lucie Idel Nachtigalové, se snažíme propojit společně strávený čas napřič generacemi, kdy je dětem předáváno to krásné z judaismu, aby se s ním sžili a pak ho užívali a abych tak řekl, šířili dál.
O jaké programy je největší zájem?
Máme tady spoustu kulturních akcí. Synagoga se využívá i pro akce města, jako různé koncerty, předávání vysvědčení a podobně. Ale nabízíme i programy pro veřejnost o židovských tématech, různé výtvarné aktivity na židovská témata, to mladou generaci baví. Někdy se vaří židovská jídla, zkouší košer recepty a s tím je spojena velká sranda. Pořádáme také Den otevřených dveří, kdy s veřejností procházíme různá stanoviště, která prezentují jednotlivé vysoké svátky a vysvětlujeme jejich význam, které pokrmy se jí a proč.
Jak v Děčínské obci funguje náboženský život?
Máme kantora i rabína. Jednou za měsíc máme šachrit, který zajišťuje kantor Ivan Kohout. Velké a vysoké svátky teď většinou obsazuje s kantorem i rabín David Maxa. Má ovšem na starost více obcí, takže je to trochu náročnější na čas. Duchovní život tedy vedl a vede především kantor Ivan Kohout, který je vlastně naším zaměstnancem a je výborný, všechno zná a dává do toho takovou tu duši.
Jak je obec nastavena z pohledu směrů judaismu?
Židovská obec v Děčíně je reformní, liberální a byla taková od začátku. Spolu s libereckou obcí jsme dvě reformní obce v České republice. Členy přijímáme podle stanov Federace ŽO, tedy na základě práva návratu a gijury přijímáme tedy i neortodoxní. V tom běžném životě to není tak přísné jako v ortodoxní komunitě.
Co je největší problém současné doby, co chcete zlepšit?
Na zlepšování pracujeme stále. Hodně času zabere hledání financí na různé opravy. Máme na starosti také židovský hřbitov v České Lípě, ale náš „shromažďovací dům“, tedy synagoga, zabere nejvíc času. A do budoucna bychom si přáli omladit členskou základnu. Mladé členy si asi přejí všechny obce. Přitáhnout sem co nejvíce mladých členů, v tom je budoucnost. Budeme se starat o památky, mluvit o nějakých hmotných věcech, to je samozřejmě důležité, ale největším darem jsou ti členové. Občas se sem někdo přistěhuje třeba z Ukrajiny nebo z Moldavska, ale je to jen pár lidí.
Ptala se Kateřina Mikulcová
foto MiS
