Ve světě se všechno vyvíjí od něčeho k něčemu. To něco má svůj začátek a konec a doba toho procesu je velice rozdílná. Takže se nám lidem může zdát krátká nebo z našeho vyměřeného času nekonečně dlouhá. Vymysleli jsme tedy abstraktní pojem nekonečno, který označuje kvantitu něčeho,co nemá konec a nedá se změřit. Používáme symbol ležaté osmičky, který zavedl anglický matematik John Wallis v 17. století.

Ale zpět k našemu tématu. Slovo kočkování označuje něco, co máme rádi. Okoukali jsme to od šelem kočkovitých. Hlavně od koťátek na našich dvorcích. Navzájem se tlapkáme a oťukáváme, mazlivě se umíme o sebe otírat, nebo na sebe vytáhnout drápky. Rádi se honíme a kutálíme po trávě. Po nocích se touláme a hledáme dobrodružství. Dokonce se stává, že lidské matky musí chránit svá mláďátka před sobectvím svých partnerů, kteří žárlí na ty narozené, stejně jako to dělají kočičí matky. Zdá se, že kočkování je něco prastarého a doufejme nekonečného.

Óčkování je projev údivu. Je to výraz překvapení, obdivu, může být i úleku. Ó – no tohle! Myslím, že i to mají lidé rádi. Óčkování provází tedy něco, vymykající se všednosti a rutině. Takzvané prožitkové programy se staly velice oblíbenou zábavou. Vypravíte-li ze sebe óóó, s patřičným výrazem ve tváři, porozumí vám i cizinci bez tlumočníka. Tato nonverbální komunikace je podobná hudbě. Umí spojovat lidi účinným způsobem, bez zbytečných řečí a vysvětlování. Kéž by k tomu sloužila i slova, která mají velkou moc. Ovšem slova se mohou stát i zdrojem nedorozumění či neporozumění mezi lidmi. Je to paradoxní situace. Přejme si, aby nebyla nekonečná.

V češtině jsme dostali do výbavy podobný, mnohem prozaičtější výraz: očkování. Vědci a lékaři se snaží očkováním udržet pod kontrolou smrtelné nebezpečí nakažlivých nemocí. Doslechla jsem se, že už 1000 let před občanským letopočtem je doloženo očkování v Indii. Moderní způsob očkování zavedl v 18. století britský lékař Edward Jenner, který vypozoroval, že po prodělání kravských neštovic se pacient již nenakazí pravými neštovicemi. Název vakcinace pochází tedy z latinského slova vacca – kráva. V lidské povaze je zapomínat na nebezpečí. A tak jsme ve 21. století propadli kočkování při cestách do ciziny a óčkování nad krásami prožitkových dovolených co nejdál od domova. Při tom jsme po celém světě roznesli smrtelnou nákazu. Svody komerčního způsobu života, který mnozí chápou jako nejdůležitější projev svobody, nás zahnaly do kouta. Jestli chceme být zase někdy svobodní a zbavit se totality epidemie, je asi jediná cesta – očkování. Už začínáme chápat, že získaná imunita má mnohem razantnější odpověď na nákazu než vrozená. Najdou lidé konečně cestu k rozumu a skromnosti, nebo se stále poženou za nekonečnými možnostmi?

  Rút Sidonová