Studenti byli pryč. Odjeli. Raději trávili svátky doma. Fotbalové mužstvo z Loučně tak přišlo o soupeře. Mladý potomek rodu Thurn-Taxisů, inspirován pobytem v Anglii, založil na zámku na středočeském maloměstě fotbalový tým složený ze zahradníků a dalších sloužících. Psal se rok 1893 a fotbal byl v českých zemích ještě v plenkách.
Existovalo jen několik týmů, o klubech ani nemluvě. Kdo tedy nahradí studenty, kteří se měli utkat se zámeckými zahradníky? Nakonec je napadli němečtí veslaři z klubu Regatta. Utkání je dodnes považováno za první fotbalový zápas v českých zemích. Především ale znamenalo začátek jednoho z nejúspěšnějších klubů kontinentální Evropy. O tři roky později, 28. května 1896, založili čutající veslaři vlastní fotbalový klub pod názvem Deutscher Fußballclub Prag. Ač fotbal ještě zdaleka nebyl tak oblíbený a rozhodně nebyl bez háčku, DFC už zapustil kořeny hluboko v židovském německojazyčném prostředí Prahy. Mezi funkcionáři a členy se vyskytovala velká jména společenského života.
DFC ale především vyjadřoval národnostní uvědomění. Proto klub vyhledával kontakt s fotbalovým hnutím v Německu. V roce 1900 se zapojil do založení Německé fotbalové asociace a první prezident svazu Ferdinand Hueppe pocházel z řad klubu. DFC se také zúčastnil prvního německého mistrovství v roce 1903. Protože se nedokázali s klubem z Karlsruhe dohodnout, kde má proběhnout čtvrtfinálový zápas, bylo utkání povýšeno rovnou na semifinále. Soupeři z Karlsruhe ale nedorazili, protože se z osudného telegramu dozvěděli, že se zápas ruší. DFC proto bez boje postoupil do finále v Hamburku-Altoně. Tam jasně podlehl týmu VfB Leipzig 2:7. Od roku 1904, poté, co FIFA změnila pravidla, se už německého mistrovství účastnit nesměl. Klub hrál už jen v domácích soutěžích a vypravoval se na utkání do zahraničí. Tím si vydobyl pověst nejlepšího klubu kontinentální Evropy.
Po první světové válce patřil DFC k nejsilnějším klubům v Československu. Často vysílal hráče do československého národního mužstva. Opět podnikal turné po jiných zemích a měřil síly s nejvytříbenějšími týmy. Mnohdy ale zavítaly také týmy do Prahy a odehrály utkání na hřišti DFC, jež se rozkládalo na pražské Letné a přímo sousedilo s hřištěm Slavie. Sparta byla doma na druhé straně ulice. Utkání s renomovanými mužstvy měla především financovat profesionální hráče. U jednotlivých fanoušků se tato strategie nesetkávala vždy s pochopením. Stále častěji zaznívala kritika, že profesionální tým a hvězdy v něm nejsou v Praze takřka k vidění a že místo toho jen hrají v zahraničí. DFC stále více finančně lavíroval. V pražském fotbalovém prostředí si klub vysloužil přízvisko „DFC – deficit“. V roce 1927 nakonec své profesionální mužstvo odhlásil a hrál už jen v amatérské soutěži. Zdálo se, že nejlepší časy klubu skončily, přesto ve třicátých letech ještě dvakrát zvítězil v československém mistrovství amatérských týmů.
Ve třicátých letech se proměnila politická scéna mezi německou menšinou v Československu. Sudetoněmecká vlastenecká fronta založená roku 1933 dosáhla pod názvem Sudetoněmecká strana velkého vítězství v parlamentních volbách roku 1935. Díky blízkosti k říšskoněmeckému nacismu se jí podařilo získat velké skupiny sudetských Němců. Důsledkem toho se DFC coby klub německojazyčných Židů ocital ve stále silnější izolaci a byl odkázán na zápasy s českými kluby. Když Sudetoněmecká strana v září 1938 vyvolala nepokoje hraničící s občanskou válkou, DFC ukončil provoz a krátce nato zanikl. Protektorátní úřady ho později oficiálně zrušily.
Nacisté v následujících letech pronásledovali početné židovské členy DFC a mnohé z nich zavraždili. Několika málo osobám se podařilo utéct. Samuela Schillingera, hráče československého národního mužstva, nejprve spolu s rodinou odmítli přijmout na Kubě, podařilo se mu ale zorganizovat vycestování do Jižní Ameriky, odkud později odešel do USA. Dlouholetého kapitána DFC Paula Mahrera nacisté měsíce věznili a poté deportovali do Terezína, kde hrál v takzvané terezínské lize. Válku přežil a odešel do USA.
Po roce 1945 klub kvůli následkům holokaustu a vysídlení Němců z Československa nemohl být obnoven. V následujících desetiletích upadal vicemistr Německa z roku 1903 do stále hlubšího zapomnění. Teprve v posledních letech výrazně vzrostl zájem o historii společností a sportu českých zemí. DFC byl tak trochu znovuobjeven.
Podnět k opětovnému založení DFC poskytla v roce 2014 německá „Initiative 1903“, která již několik let různými akcemi připomíná mistrovství z roku 1903. V roce 2015 byla na programu účast DFC. Bylo naplánováno přátelské utkání mezi Initiative a DFC. Kvůli tomu se dal dohromady tým, který sehrál první utkání klubu po 77 letech. Byl to nový začátek. Našli se nadšenci, kteří klub nakonec roku 2016 obnovili. DFC je dnes zapsaným spolkem, členem Fotbalové asociace ČR a věnuje se především dětem a mládeži.
Dnešní DFC vystupuje pod velkým jménem a činí tak naprosto vědomě. Chce být samozřejmě především fotbalovým klubem, který poskytuje fotbalový domov dětem, mládeži i dospělým různých národností. Také ale chce vědomě připomínat velký, starý DFC, jeden z nejvýznamnějších klubů kontinentální Evropy.
THOMAS OELLERMANN
Foto: autor
