V neděli večer, 16. května zahajujeme dvoudenní svátek Šavuot – חג השבועות neboli Svátek týdnů (viz Ex 34,22 a Dt 16,10), který slavíme až do úterního večera 18. května (6. a 7. sivanu). Tento název připomíná naši povinnost počínaje druhým dnem Pesachu, ode dne přinesení oběti snopku ječmene do Chrámu, počítat sedm plných týdnů a v padesátý den přinést novou moučnou oběť Hospodinu (Lv 23,15–16).
Připomeňme, že svátek má ještě další názvy. Jedním z nich je Svátek prvotin – חג הביכורים protože počínaje tímto svátkem se přinášely prvotiny úrody do Chrámu (Ex 23,19 a Nu 28,26). Jiným názvem je Svátek žatvy – חג הקציר, neboť se v tomto období žala pšenice (Ex 23,16). Kromě toho máme název svátku, který mu dali naši učenci חז“ל, a sice Doba/svátek darování Tóry – תורה זמן\חג מתן . Šestého sivanu Hospodin daroval Mojžíšovi Tóru a pronesl Desatero – עשרת הדברות (Ex 20,2–17).
O druhém svátečním dnu čteme biblický svitek Rút – מגילת רות, který se nazývá též svitkem konvertitů – מגילת גרים. Podobně jako Rút, tak pod horou Sinaj celý národ synů Izraele přijal Tóru a Všemohoucí jej po východu z Egypta „konvertoval“.
Příběh Moábky Rút
Svitek, jehož děj se odehrává v době Soudců, vypráví příběh Elímelecha, jeho ženy Noemi a dvou synů, Machlona a Kiljona, kteří v době sucha a neúrody odešli z judského Betléma za Jordán, do Moábu. Machlon a Kiljon se v Moábu oženili s místními dívkami. Machlon si vzal Rút a Kiljon Orpu. Rodina žila v Moábu deset let. Během pobytu v Moábu zemřel Elímelech a též dva jeho synové. Zůstala vdova Noemi s rovněž ovdovělými snachami Rút a Orpou. Noemi se tehdy dověděla, že Hospodin dopřál opět zemi Izraele déšť a dlouhá doba sucha skončila. Noemi se tedy chce vrátit zpět do Betléma a své snachy prosí, aby se vrátily ke svým rodičům „do svých stanů“ – ke svým tradicím a bohům. Jsou ještě mladé a jistě se znovu vdají.
Orpa se rozloučí s Noemi a odchází zpět ke svým rodičům, ale Rút se odmítá vrátit domů a je připravena spojit svůj život s Noemi, s jejím národem a Bohem Izraele. Takto hovoří Rút ke své tchyni: Ale Rút jí odvětila: „Nenaléhej na mě, abych tě opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt.“ (Rt 1,16–17). Když viděla Noemi, že Rút chce opravdu opustit svou rodinu v Moábu, svou tradici, kulturu a náboženství, více nenaléhala. Jak midraš Rut Raba 2:22 uvádí: Noemi objasnila Rút, co její právě vyřčené přání bude pro ni v životě znamenat a začala jí postupně objasňovat zákony konvertitů: „…Dcero moje, není zvykem dcer Izraele navštěvovat divadla a cirky nevěřících.“ Rút odvětila: „Kamkoli půjdeš, půjdu.“ Noemi jí na to pravila: „Není zvykem, má dcero, aby Židé žili v domě, kde není mezuza.“ Rút jí řekla: „…kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem.“ Toto jsou tresty a výstrahy (za neplnění Božích přikázání) „…a tvůj Bůh bude mým Bohem.“ Další přikázání – micvot, které jsou v Tóře…“
Rút nestačí přijmout víru v Boha Izraele a zavrhnout modloslužbu, ale, jak jí Noemi objasňuje, Rút se musí oprostit od své kultury a zvyků spojených s pohanským světem, v němž doposud žila. Toto oproštění se od kultury a tradic nežidovské většiny, v níž dosud konvertité žili, je pro některé z nich dodnes velkým problémem. Nemyslím tím odříct se všeho, co moderní doba člověku skýtá, ale jedná se spíše o formu kulturního vyžití. Jakou hudbu poslouchat, na jaké filmy se dívat, jaké knihy číst, jaké výstavy a další kulturně-společenské akce navštívit. Myslím, že pokud proselyta vynechá některé koncerty a filmy, nebude číst některé druhy knih či nenavštíví pár zvláštních výstav, ještě mu zbude tolik ‚košer‘ kulturně-společenských zaujetí, hudebních produkcí, knih a filmů, že celý dlouhý život, do sto dvaceti, mu nebude zdaleka na vše stačit.
Kdo konvertoval Rút?
Důležitou součástí vnějšího vystupování proselyty, zvláště pak proselytek je to, čemu se dnes říká dress-code. Nikdo dnes nežádá po konvertitkách, aby se oblékaly v duchu módy Mea Še’arim. Oblečení má být sice cudné, avšak slušivé a žena se v něm má cítit příjemně. Připomeňme, že pokud je proselytka vdaná, nosí obvykle pokrytou hlavu. Zde je opět velmi široký výběr počínaje různými šátky, klobouky a parukami. Vše je otázka individuálního vkusu té či oné ženy. Samozřejmě, muži také v tomto ohledu nemají „protekci“, neboť povinnost každého zbožného Žida je mít pokrytou hlavu. Opět je široký výběr počínaje kipami, kšiltovkami, klobouky či jinými čepicemi. U Rút toto jistě v oné době nebyl problém, protože všechny ženy, až na výjimky, se oblékaly cudně a nebylo velkých rozdílů v oblečení jak svobodných, tak vdaných Moábek, Židovek nebo Amónek.
Mnohé generace rabínů a komentátorů svitku Rút se snažili vyjasnit kdy a kdo konvertoval moábskou Rút. Jedním z přijatých názorů učenců je, že Rút a Orpa konvertovaly před svatbou s Machlonem a Kiljonem, když byly ještě malé. To uvádí i rabín Moshe Sternbuch, halachická autorita izraelské ortodoxní obce – עדה חרדית ve své knize Mo’adim u’zmanim, 5. část, odstavec 316. Obě Moábky konverovali jejich budoucí manželé za účelem svatby a společného života, neboť se nemohli oženit s cizinkami. Ukazuje se, že Machlon a Kiljon žili s ženami, které konvertovaly podle halachy. Konverze nezletilých není však absolutní. Takový konvertita, když dospěje, může se ohradit proti svému gijuru a vrátit se zpět ke své dřívější nežidovské víře a tradicím. Potom je gijur neplatný. To udělala Orpa, když se vrátila ke své moábské rodině. Rút se však přimkla ke své židovské tchyni. Rút se proti svému gijuru neohradila. Avšak vzhledem k tomu, že Rútin manžel zemřel, tak nemůže už dokázat nebo vyvrátit, zda se třeba Rút dříve neohradila, že by odmítla svou konverzi. Proto musela konvertovat podruhé a tehdy ji konvertovala Noemi.
Vraťme se však na samý konec svitku Rút, který dokazuje, že Rút byla opravdovou konvertitkou čili גיורת צדק. Noemin příbuzný z Elimelechovy strany Boaz se s Rút oženil a všechen lid, který byl v bráně, i starší (dnes bychom je nazvali soudci – דיינים) odpověděli (Rt 4,11): „Jsme svědky. Kéž dá Hospodin, aby žena, která přichází do tvého domu, byla jako Ráchel a Lea, které obě zbudovaly dům izraelský. Počínej si zdatně v Efratě a zachovej jméno v Betlémě.“
Rút, jako zakladatelka královské dynastie
Rút porodila Boazovi Oveda, Oved zplodil Jišaje a Jišaj zplodil Davida. Z toho plyne, že nejslavnější židovský král David, z jehož rodu přijde Mesiáš, měl svůj původ v moábské konvertitce Rút.
Byli však někteří, kteří právě pro moábský původ Davidovy babičky zpochybňovali Davidovu legitimitu. Na pomoc si vzali slova Dt 23,4: לֹא־יָבֹ֧א עַמּוֹנִי וּמוֹאָבִי בִּקְהַל יְהֹוָה גַּם דּוֹר עֲשִׂירִי לֹא־יָבֹא לָהֶם בִּקְהַל יְהֹוָה עַד־עוֹלָם׃ – „Do Hospodinova shromáždění nikdy nevstoupí Amónec nebo Moábec; ani jejich desáté pokolení nevstoupí do Hospodinova shromáždění.“ Tato slova Tóry měla své uplatnění i během Ezrovy a Nehemjášovy reformy v 5. stol. př. o. l., kdy se jednalo o očistu židovského národa od nežádoucích cizích vlivů a žen, které si do Judska přivezli navrátilci z Babylónie. Naopak Mišna, traktát Jevamot 8:3 uvádí: „Amónec a Moánec jsou zakázáni (ke konverzi) a tento zákaz je věčný. Avšak jejich ženy jsou povoleny (po konverzi) okamžitě.“ Také v Talmudu, traktát Jevamot 77a se uvádí: „Do Hospodinova shromáždění nikdy nevstoupí Amónec nebo Moábec. Amónec, nikoli však Amónka. Moábec, nikoli však Moábka. Raba vysvětloval, co znamená „Ty jsi mi rozvázal pouta“ (Ž 116,16). David pravil Všemohoucímu, budiž požehnán: „Vládče světa, dvě pouta, která mě svazovala, jsi rozvázal. Moábku Rut a Amónku Naamu.“ Podobně tomu bylo i s Davidovým vnukem Rechabeamem, prvním judským králem, jehož matkou byla Šalomounova žena, Amónka Naama (1Kr 14,21). Historické příklady ukazují, že každý, až na tyto dvě výjimky Amónců a Moábců, se může stát nedílnou součástí židovského národa, ba dokonce zakladatelkou královské dynastie jako moábská konvertitka Rút.
Dnes je samozřejmě situace jiná, než byla před třemi tisíci lety nebo i v době římské nadvlády v Judsku, kdy konverze byla mnohdy spojena s nebezpečím života nejen pro samotného konvertitu, ale i pro členy rabínského soudu, kteří jej přijali. Nyní se mnozí ptají, kdo je opravdový proselyta – צדק גר? Na tuto otázku lze odpovědět: Ten, kdo konvertoval podle halachy. Tedy ten, kterého (či kterou) přijal rabínský soud, v němž zasedají bohabojní muži – בית דין יראי שמים . Takový bejt din je vlastně vyslancem celého židovského národa, který jeho jménem proselytu přijímá a činí jej jeho nedílnou součástí. Proselyta či proselytka se pak zavazuje plnit všechna přikázání Tóry – micvot, které dnes Žid může plnit, a všechna ustanovení učenců ז“לח. Stručně řečeno, proselyta na sebe přijímá jho přikázání Tóry – מצוות תורה עול.
Nutno dodat, že pokud nějaký konvertita, tedy Žid, zhřešil a nedodržuje některá přikázání Tóry, nepřestává být Židem. Až na zcela ojedinělé výjimky nikdo nemá právo zrušit jeho konverzi. Na druhou stranu – cesta k pokání – בתשובה חזרה je vždy otevřená.
rabín Daniel Mayer