Památný den Jom ha-zikaron la-šo’a ve-la-gvura, připadající v roce 2021 na 14. dubna, se časově odvozuje od vypuknutí povstání ve varšavském ghettu. Tento den připomíná nejen oběti šoa, ale také boj o lidskou důstojnost. O to se obyvatelé ghetta zoufale pokoušeli nejen se zbraní, ale rovněž výtvarně či literárně. Jak svědčí tzv. Ringelblumův archiv, kromě obrazů, esejů, deníků nebo pamětí se jednalo např. také o básně.

Básnickou ikonu představoval v ghettu Władysław Szlengel (1914–1943), působící již před válkou jako autor kabaretních vystoupení a písní. V kavárně Sztuka (Umění) se zvláště na programu Żywy dziennik (Živý deník) v roce 1942 Szlengel podílel nejen autorsky, ale i jako herec. Jeho často sarkastické texty žily také svým vlastním životem mimo zmíněný kabaret, neboť se spontánně šířily. Soubor jeho básní z ghetta vyšel knižně sice až v roce 1977 pod názem Co czytałem umarłym (Co jsem četl zemřelým), ale sbírka byla předpřipravena k vydání samotným autorem ve varšavském ghettu již na počátku roku 1943. Szlengelovy básně, z nichž některé se zachovaly právě ve zmíněném Ringelblumově archivu, lze zařadit jako součást kroniky varšavského ghetta, neboť ve verších často komentují tamní situaci a jednotlivé události (báseň Kontratak – č. Protiútok – važící se k pokusům o ozbrojený odpor před samotným povstáním), zobrazují cestu na smrt až s překvapivými detaily – tj. použití plynu ve vyhlazovacím táboře (Mała stacja Treblinki – č. Malá stanice Treblinky) či polsko-židovské vztahy.

K poslednímu okruhu se váže předkládaný překlad básně Dwie śmierci (Dvě smrti). Polský literární historik zaměřující se dlouhodobě na tzv. literaturu Zagłady (tedy o šoa) Jacek Leociak upozornil na příkladu této skladby na dvojí perspektivu, tj. židovskou a polskou, která je patrná nejen během šoa, ale také ještě mnoho desítek let později, kdy se s touto tragédií zúčastněné strany potřebují vyrovnat. Leociak mluví o mísení pohledů jednotlivých rolí: oběť – přeživší – svědek a také o napětí mezi svědkem empatickým a pasivním (tzv. bystanderem, tj. „čumilem“) či napětí mezi osobou uvnitř ghetta a mimo ghetto. Dobrým příkladem empatické nežidovské perspektivy jsou dvě básně Czesława Miłosze Campo di Fiori a Biedny chrześcijanin patrzy na getto (Chudáček křesťan se dívá na ghetto). Svůj příspěvek ke složitosti vzájemného pochopení polské a židovské národní tragédie a heroismu během druhé světové války stihl před svou tragickou smrtí sepsat i Władyław Szlengel. Ve zkratce řečeno, smrtí může být více, zde židovská a polská, ale život je jen jeden.

ŠTĚPÁN BALÍK

Władysław Szlengel 

Dwie śmierci                                Dvě smrti

Wasza śmierć i nasza śmierć / Vaše smrt a naše smrt,
to dwie inne śmierci. / jsou jak dvě jiné smrti.
Wasza śmierć – to mocna śmierć,/ Vaše smrt – je dobrá smrt,
szarpiąca na ćwierci. / trhá vás do mrti.
Wasza śmierć śród szarych pól / Vaše smrt uprostřed polí
od krwi i potu żyznych. / se zemí krví úrodnou.
Wasza śmierć – to śmierć od kul / Vaše smrt – je smrt kulí
dla czegoś – …dla Ojczyzny. / za něco – … za Vlast rodnou.
Nasza śmierć – to głupia śmierć, / Naše smrt – je hloupá smrt,
na strychu lub w piwnicy, / tam, kde půda či starý sklep,
nasza śmierć przychodzi psia / na nás psí smrt zbyde,
zza węgła ulicy. / zahneš a máš ji hned.
Waszą śmierć odznaczy krzyż, / Vaši smrt označí kříž,
komunikat ją wymienia, / úředně ji oznamujou,
naszą śmierć – hurtowy skład, / naše smrt – je velkosklad,
zakopią – do widzenia. / zakopou – a na shledanou.
Wasza śmierć – wy twarzą w twarz / Vaše smrt – vy tváří v tvář
witacie się w pół drogi, / zdravíte se „milý brachu”,
nasza śmierć – to skryta śmierć  / naše smrt – je ukrytá smrt
kopana w masce trwogi. / vykopána s maskou strachu.
Wasza śmierć – zwyczajna śmierć, / Vaše smrt – obyčejná smrt,
człowiecza i nietrudna, /  je lidská, lehká, snadná,
nasza śmierć – śmietnicza śmierć, / naše smrt – ze skládky smrt,
żydowska i – paskudna. / židovská a – mizerná
Nasza śmierć jest waszej śmierci / Naše smrt je vaší smrti
daleką biedną krewną. / jak chudá příbuzná.
Gdy spotka wasza – naszą śmierć, / Když potká vaše – naši smrt,
nie wita jej na pewno. / tak dělá, že ji nezná.
I w czarną noc przez smugi mgieł / A v černé noci v pásech mlh
nad miastem – w mroków piekle, / nad městem – v mračném pekle,
dwie śmierci przeklinają się,  / smrti dvě si nadávají,
złorzecząc sobie wściekle. / a zlořečí si vztekle.
Na murku – patrząc w strony dwie, / Na zídce – na ty dvě civí,
podgląda kłótnię skrycie / na hádku hledě přes plot
to samo chciwe, sprytne, złe / ten sám jen lačný, chytrý, cizí
i jednakowe Życie. / ten stejně cenný Život.

překlad šb

Foto archiv autora a Wikimedia