Vzpomínky na židovské fotografy
Alfred Baštýř, povoláním stomatolog, byl amatérský fotograf, ale také filmař, filmový producent a herec. Byl též radioamatérem, vynálezcem, publicistou a sběratelem uměleckých památek. V dějinách medicíny českých zemí a česko-židovského hnutí bylo známé již jméno jeho otce; heslo Moses Baštýř, který byl prvním docentem zubního lékařství na české Karlo-Ferdinandově univerzitě obsahuje i Ottův slovník naučný. Syn Alfred se narodil 1. května 1865 v Kardašově Řečici. Věren otcova příkladu vystudoval medicínu na české univerzitě a po ukončených studiích zahájil v Praze stomatologickou praxi. Od roku 1901 byl svobodným zednářem, roku 1918 byl spoluzakladatelem československé lóže Jan Amos Komenský. K sedmdesátinám mu list Svobodný zednář věnoval zvláštní číslo. K lidskému profilu tohoto výjimečně talentovaného muže nutno dodat, že se také významně angažoval při zřizování známého Jedličkova ústavu.
Fotografovat začal Alfred Baštýř mokrým kolodiovým procesem ještě před vznikem fotoamatérských klubů. Na prezenční listině při zakládající valné hromadě Klubu fotografů amatérů 19. 8. 1889 byl zapsán jako třetí v pořadí po prvním předsedovi klubu architektovi a stavebním podnikateli Vratislavu Pasovském, mimochodem též svobodném zednáři. Jako druhý figuroval jednatel klubu Otakar Mikeš. Klubových aktivit se Baštýř hojněji účastnil do roku 1903. Intenzívně se věnoval zejména stereoskopické fotografii. Byl zřejmě prvním u nás, komu se podařilo vytvořit úspěšné fotografie přímo při divadelním představení. Stalo se tak při derniéře hry Tragédie člověka maďarského dramatika Imre Madácha 8. října 1892.
Z dochovaných Baštýřových snímků zaujme výjimečná improvizační schopnost a snaha zachytit momentku, děj. Byl zřejmě prvním u nás, kdo fotografoval přímo z balónu (1891). Ze stereopodobizen chtěl vytvořit archiv význačných osobností, který na rozdíl od jiných podobných projektů byl mimořádný snahou o prostorové zobrazení. Zájem o zachycení pohybu mohl plně využít po vzniku filmu. Vedle Jana Kříženeckého patřil k prvním amatérským filmařům u nás, roku 1904 například natočil zápas v kopané Slavia vs. Angličané. Zájem o film Baštýře naprosto pohltil po vzniku samostatné republiky, takže asi roku 1926 zanechal stomatologické praxe. Již roku 1921 založil produkční a distribuční společnost Kalosfilm, jejíž název byl prý složen ze jmen jeho přítele režiséra Karla Lamače a herečky Anny Ondrákové. Baštýř byl i při natáčení prvního českého historického filmu Koryatovič (1922) a i v zahraničí velmi úspěšného Batalionu (1927). Ve 20. letech byl také čelným funkcionářem několika československých filmových organizací. Jako přítel Karla Lamače hrál epizodické role v asi 33 filmech, v některých měl pseudonym Alfred Abatýr.
Jako výjimečně aktivní osobnost měl zájem také o cyklistiku a létání, patřil i k prvním radioamatérům u nás. V roce 1925 stál u zrodu Československého radiosvazu, působil jako jeho předseda a redigoval jeho věstník. Zasloužil se také o Československý radioklub. Patenty k jeho vynálezům, některé mírně kuriózní, možno studovat v archivu Národního technického muzea. Obecně Alfreda Baštýře lákaly především technické problémy, zabýval se proto konstruováním různých přístrojů souvisejících zejména s fotografií a filmem. Pokoušel se například také realizovat prostorovou filmovou stereoprojekci.
Na počátku nacistické okupace se Alfred Baštýř zhroutil a byl léčen v Bohnicích, na což reagovali čeští nacisté ve své Vlajce článkem Velmistr řádu kouzla zbavený. Z lékařské ordinace do blázince. Z psychiatrické léčebny musel Baštýř 2. července 1942 nastoupit do transportu AA1 směr Terezín. Velikost jeho osobnosti by si zasloužila monografii.
Pavel Scheufler
