Už mnoho měsíců se kvůli pandemii viru COVID-19 potýkáme s distanční výukou na všech stupních vzdělávání.

Pro mnohé učitele i žáky je to zcela nová zkušenost a stejně tak pro rodiče, kteří musí nyní dětem s výukou pomáhat na docela jiné úrovni. V rámci ankety jsme se zeptali několika různých učitelů, jak si v nastalé situaci poradili, a jaká je jejich zkušenost s výukou „na dálku“.

Jaké jsou vaše zkušenosti s distanční formou vzdělávání? Jak se vám podařilo vyrovnat s úskalími, které taková výzva přináší? A máte nějaké tipy a rady pro rodiče?

Lauderovy školy najely na online výuku prakticky ze dne na den. Mohli jsme navázat na zkušenosti našeho e-learningu (v rámci projektu e-škola), přesto platí, že škola je místem setkáváním, interakce a výuka je jen jeden z aspektů. Krátkodobě tak může být distanční výuka téměř plnohodnotná, v některých ohledech přináší dokonce i výhody (např. jsme si ověřili tzv. hybridní výuku, kdy pedagog učí z domova třídu v učebně, což je model, který se často hodí), ale dlouhodobě je výhradně distanční výuka nedostatečná, a hlavně u nejmladších žáků přímo škodlivá. Pochopitelně pokud bychom měli dostatek pedagogů pro individuální výuku a mohli kombinovat on-line a prezenční učení, pak lze pozitiva distanční výuky zhodnotit.

Tipů pro rodiče a žáky jsme dávali desítky, některé se však ukázaly jako marné, navíc každý rodič má jiné časové možnosti a každé dítě je jiné. Snad jedna univerzální rada dětem: udělejte jen naprostý základ, neberte si nic dobrovolně, vše plňte minimalisticky leč pravidelně, a teprve pokud Vám zbyde čas a chuť udělejte něco navíc.

Petr Karas, ředitel Lauderových škol, vyučuje dějepis a geografii na gymnáziu

V hebrejštině existuje úsloví זה מה שיש ועם זה ננצח, tedy „Taková je situace na bojišti – musíme bojovat s tím, co máme.“

Distanční výuka je příjemná málokomu a přináší s sebou spoustu komplikací. Ale je to zkrátka situace, ve které jsme a nějakou dobu určitě ještě budeme. Můžeme si sice stýskat, jak je všechno těžké (a je to přirozené, protože to těžké je), ale můžeme ze situace i leccos vytěžit.

V naší škole jsme se naučili používat nespočet nástrojů, které výuku zpestřují – pracujeme na úkolech v menších online skupinách, hrajeme online kvízy a výukové hry, vytváříme diskuse na padletech, hrajeme online únikovky nebo na dálku vaříme, pořádáme setkání s autory knih a čteme si navzájem před spaním. Skvělé rodičovské týmy dobrovolníků připravily řadu „šabatů a svátků v krabici“, které přivádějí židovství lidem domů, off-line bojovku na Starém městě, dva sbírkové e-shopy nebo sbírku oblečení a různého vybavení pro potřebné romské rodiny.

Možná se neučíme tak efektivně anglicky, počtům a chemickým pokusům, ale to s B-ží pomocí brzy zase přijde. Díky tomu, že jsme v komunitě činorodých lidí, učíme se trochu jinak a jiným věcem. A to určitě není málo.

Tereza Gafna Váňová, zástupkyně ředitele pro judaismus na Lauderových školách, vyučuje židovskou výchovu a hebrejštinu na základní škole i gymnáziu

Již od školního roku 2013/2014 vyučuji on-line v rámci projektu e-škola Lauderových škol judaismus pro děti, které nemohou navštěvovat školu přímo (děti mimopražské nebo děti ze Slovenska). 

Mohu říci, že se mi vyučuje dobře. Děti jsou rozděleny podle věku do malých skupin, a nevadí jim ani mě, že jsme na tisíce kilometrů od sebe vzdáleni. Pokud vše funguje po technické stránce, je to radost. V některých případech děti dokonce chtějí pokračovat ve výuce i déle (přesčas), což třeba poslední hodinu jde. 

rabín Daniel Mayer, vyučuje dlouhodobě judaismus v projektu e-školy Lauderových škol žáky různého věku

On-line výuka je pro mě z pohledu učitele dost náročná. Zdá se mi ale, že pro žáky snad ještě víc, a to nehledě na věk. On-line prostředí mě vlastně obralo o to, co mě na učení baví a zajímá nejvíc – lidský kontakt se studenty, přímá komunikace, živé prostředí ve třídě – zatímco ponechalo to, co je spíš otrava: hodně mailování, věčné vysedávání u počítače, připomínání a napomínání. Jeden kurz učím i na Filosofické fakultě UK. Tam jsou studenti, které jsem nikdy v reálném světě nepotkala, což taky není pro výuku žádná výhoda (žáky z Lauderových škol aspoň znám…).

Měli jsme myslím velkou výhodu oproti jiným školám, protože na Lauderových školách probíhá už dlouho e-learning pro děti, které nebydlí v Praze a nemůžou chodit do kamenné školy. Zatímco jsem ale dřív měl e-learning jako takový „vedlejšák“ a docela mě bavilo vymýšlet, co si počít, když se s dětmi vídáme jen přes obrazovku počítače, najednou je z e-learningu denní chleba. Jednu výhodu to ale mělo – Zoom pro mnohé na naší škole nebyl novinka, jen jsme jej museli přijmout jako až moc stálou součást každodenní učitelské práce. I když nejsem kdovíjak technicky zručná, nad vodou mě teď drží mimo jiné i pár výukových aplikací, které dokáží on-line hodinu oživit, hlavně Quizlet, Kahoot a poslední dobou WordWall.

Alžběta Glancová, vyučuje hebrejštinu na Filosofické fakultě UK a žáky různého věku na Lauderových školách

Online výuka má samozřejmě své mínusy, hodně mi chybí být mezi lidmi a zažívat normální interakci. Snažím se ale v distanční výuce hledat i nějaká pozitiva. Myslím, že internet nám přináší spoustu možností, jak udělat výuku zajímavě a interaktivně. Je ale potřeba se této formě přizpůsobit, ne vždy lze přenést způsob, jakým učíme běžně ve třídách, do online prostředí. Učit dějepis distančně mě ale poměrně baví. Snažím se vytvářet vizuálně zajímavé prezentace, pouštět studentům archivní záběry a ukazovat jim dokumenty. Skvělá je také práce s platformami jako IWitness nebo HistoryLab. A hlavně se snažím studenty nabádat k interakci a společným diskuzím, to je, myslím si, ze všeho nejdůležitější – udržet s nimi kontakt, abychom si všichni nepřipadali tolik izolovaně.

Anna Bendová, vyučuje dějepis na gymnáziu