na ztracené vartě jazyka

Báseň Jidiš vznikla v roce 1948, v roce vyhlášení nezávislosti Státu Izrael a rok po Suckeverově alije. Po válečném utrpení ve vilenském ghettu, po tvrdém čase mezi partyzány ve vilenských lesích a poté, co – na rozdíl od mnoha svých souputníků – unikl poválečnému vražednému stalinskému teroru konečně nalezl básník svou domovinu, které zůstane věrný až do své smrti v roce 2010. Je to ale domov hořko-sladký. Především proto, že Suckeverova největší láska, tedy jazyk jidiš, hraje v židovském státě v lepším případě roli odstrčené popelky. Jazykem Izraele je hebrejština, Suckever to ví, chápe nevyhnutelnost takové situace, ale přesto se nedokáže odpoutat od své mame-lošn, mateřské mluvy, a jediného jazyka, v kterém je v plnosti schopen poetického výrazu. Tvořit v jiném jazyce by pro něj bylo jako nechat se „popřekládat zaživa“, stejně jako by se za živa upalovalo nebo pohřbívalo (a ze zkušeností, které má za sebou, to věru není jen prázdná metafora). Vidí, že se jidiš slovesná kultura redukuje na cosi jako romantický folklor, ony příslovečné „rožinkes mit mandlen“, bez ambice na náročný, soudobý literární výraz. Poeticky zde tedy sdílí tutéž frustraci, kterou v próze mnohde vyjadřuje Isaac Bashevis Singer. Suckever se ve své básni proto vyznává z lásky k jidiš, svému jazyku, ale také ze svého pevného odhodlání zůstat mu věrný v jeho plnosti a hloubce – i když tak trochu tuší, že je to z velké části ztracená varta.

Avrom Suckever (1913–2010) se narodil ve Smarhoni na území dnešního Běloruska, ale své dětství prožil s rodinou v exilu na Sibiři. Od roku 1922 žil ve Vilniusu a zde také začala jeho tvůrčí kariéra. První dvě sbírky, vesměs přírodní a experimentální lyriky publikoval v letech 1937 a 1940. Stal se také členem poetického sdružení Yung Vilne (Mladé Vilno). Po obsazení Litvy nacisty byl internován ve vilenském ghettu a ve svých básních i v pozdějších prozaických pamětech zachytil každodennost zdejšího utrpení. V roce 1943 uprchl a přidal se k židovským partyzánům v lesích. Jako významný autor a svědek byl evakuován do Moskvy, kde prožil zbytek války jako člen Židovského protifašistického komitétu. Po válce svědčil u norimberského tribunálu, ale brzy poté prozíravě opustil Sovětský svaz a zřejmě si tak zachránil podruhé život. Přes Polsko a Paříž se dostal v roce 1947 do mandátní Palestiny a usadil se v Tel Avivu, kde žil až do své smrti. Ve své poezii unikátním způsobem reflektoval dění ve Státě Izrael i své vzpomínky na válečné události. Editoval nejvýznamnější poválečné jidiš literární periodikum, časopis Di goldene keyt. Izraelský básník Dory Manor o něm řekl: „Nemám pochyb, že byl Suckever největším básníkem, jaký kdy žil v Izraeli.“

PETR JAN VINŠ

ייִדיש Jidiš, Avrom Suckever, 1948, Překlad Petr Jan Vinš

?זאָל איך אָנהײבן פֿון אָנהײב Měl bych od začátku začít,

זאָל איך װי אברהם měl bych jak Abraham

?אױס ברודערשאַפֿט צעהאַקן אַלע געצן bratrovy rozmetat modly, ó hrůzo strašlivá,

?זאָל איך זיך אַ לעבעדיקן לאָזן איבערזעצן měl bych se popřekládat nechat zaživa?

זאָל איך אײַנפֿלאַנצן מײַן צונג Měl bych snad zasadit hlas svůj

און װאַרטן ביז פֿאַרװאַנדלען a čekat, zda vzejde

װעט זי זיך אין אָבותדיקע do rozinek a mandlí,

?ראָזשינקעס מיט מאַנדלען dle Otců že jinak to nejde?

װאָס פֿאַר אַ קאַטאָװעסדיקע Jaké to nejapné

װיצן vtipy

,דרשנט מײַן פּאָעזיע־ברודער מיט די באַקנבאַרדן mumlají básníci-bratři dokola pod svými kníry,

?אַז מײַן מאַמע־לשון גײט באַלד אונטער že měl by snad zajít matky mé jazyk?

מיר װעלן נאָך אין הונדערט יאָר אַרום דאָ קענטיק זיצן Hle, ještě za staletí na březích Jordánu

און פֿירן די דיסקוסיע בײַ דעם ירדן povedem řeči tu s těmi, kdo malé jsou víry.

:װײַל אַ שאלה נאָגט און נאָגלט Jedna však otázka usnout mi nedá:

אױב ער װײס גענױ װוּ Víš-li tak přesně kde že to

,די תּפילה פֿון בערדיטשעװער nad modlitbou z Berdiševa,

יהואָשס ליד básní v níž Jehojaš volal

און קולבאַקס a slokách co Kublak

און קולבאַקס rád hledá

צו דעם אונטערגאַנג zapadá slunce,

,טאָ זאָל ער מיר, אַ שטײגער tak řekni mi, po dobrém zvyku,

?אָנװײַזן  ו ו וּ ה י ן  די שפּראַך גײט אונטער KAM odchází jazyk a kde že se sklání?

?אפשר בײַ דעם כּותל מערבי Snad u Západní zdi zní jeho zavolání?

,אױב אַזױ, װעל איך דאָרט קומען, קומען Je-li to tak, já půjdu tam sám a honem, honem,

עפֿענען דאָס מױל otevřu tlamu

און װי אַ לײב a tak jako lev,

,אָנגעטאָן אין פֿײַערדיקן צוןטער oblečen do jasné záře,

.אײַנשלינגען דעם לשון װאָס גײט אוןטער ho pozřu a spolykám, tím jazykem naplním tváře

!אײַנשלינגען, און אַלע דורות װעקן מיט מײַן ברומען a zástupy uslyší, hlas můj, co zaduní – jak byl by zvonem.