Neobyčejně rychle dokázal Michael Žantovský přeložit nejnovější memoárové dílo Madeleine Albrightové PEKLO A JINÉ DESTINACE, takže kniha vyšla ve stejném roce v New Yorku i v Praze, kde ji vydalo renomované Argo. Líčí zde svůj životní příbě na pozadí politických a společenských událostí v USA i ve světě. A protože je bystrou a velmi racionální pozorovatelkou, tak čtenář nahlédne i do takových zákoutí, které se v novinových ani televizních zpravodajstvích nikdy neprezentují. A paní Madeleine, která byla vždy cílevědomá, dokáže být vtipná a občas i docela ostrá glosátorka, takže se při čtení a výkladu i složitějších scén nebudeme nudit. Dokáže sáhnout i po sebeironii, třeba když napíše: „Počátkem roku 2017 mi zavolal nově jmenovaný ředitel CIA Mike Pompeo. Poděkoval mi za mou práci v roli členky Rady externích poradců. Potom mě vyhodil.“
Píše tu o Praze i o souvislostech politiky a náboženství, téma vzápětí odlehčí vzpomínkou, jak jí navštívil holandský fotograf s vycpaným holubem na ruce, který mě představovat holubici míru, a nutil paní Madeleine s ním pózovat. Zákulisí politiky poodhrne, ale neodhalí ho celé, jak se na diplomatku sluší a patří.
Válku jako dítě prožila s rodinou v anglickém exilu, kde do rodiny přibyla v roce 1942 sestřička Kathy, později přibyl i malý John. „Téměř celých prvních šedesát let života můj vesmír utvářela zkušenost mé rodiny, jak jsem jí rozuměla. Věděla jsem, odkud pocházím, v co věřím a proč,“ píše. Už její otec Josef Korbel byl diplomat, takže vlastně kráčela v jeho šlépějích. V knize na s. 144 tvrdí, že až když v roce 1993 nastupovala do úřadu ministryně zahraničí, dozvěděla se o svém židovském původu. To „odhalení“ proběhlo dokonce veřejně – na stránkách deníku Washington Post – takže se to rázem dozvěděli všichni. Je to zvláštní, když si uvědomíme, že přes dvacet členů její širší rodiny zahynulo za holokaustu – včetně tří prarodičů! Když novinářům řekla, že o tom do té doby nic nevěděla, hned jí někteří novináři obvinili ze lži a naznačovali, že svůj židovský původ kvůli kariéře před veřejností skrývala…
„Za zpětného pohledu jsem musela přiznat, že signály o kořenech mé rodiny existovaly, ale já jsem je nezkoumala,“ píše americká politička, která se v roce 1937 narodila v Praze jako Marie Jana Körbelová. „Nikdy jsem nepochybovala o tom, kdo jsem: etnická Slovanka, hrdá americká přistěhovalkyně a pokřtěná římská katolička, která přestoupila do episkopální církve,“ pokračuje ve vzpomínkách.
I když se Madeleine Albrightová o minulost své rodiny původně nijak zvlášť nezajímala, ta ji nakonec dohnala. ,„V roce 1997 jsme se se sourozenci začali detailněji seznamovat s minulostí naší rodiny.“ Sestra Kathy s bratrem Johnem se rozjeli do Čech, aby navštívili Letohrad, kde vyrůstal jejich otec, a pak Kostelec nad Orlicí, který byl domovem její matky Anny, roz. Spiegelové. Malá Madlenka tam pobývala těsně před začátkem války, když rodiče v Praze připravovaly emigraci.
V létě 1997 pak Madeleina sama našla jména svých příbuzných na stěně Pinkasovy synagogy, kde jsou zapsána spolu s dalšími českými Židy, kteří zahynuli za války. Přečetla si pak dopisy, které uchovávala sestřenice Dáša, kde babička Olga, matka jejich otce, v červenci 1942 psala, že budou s manželem brzy transportování do Terezína. Děda Arnošt však záhy v táboře podlehl zápalu plic.
Dcera otcovy sestřenice Gréty v koncentračním táboře malovala – a po válce se jako zázrakem našlo v kufru na půdě jednoho terezínského baráku na dvacet jejích kreseb. Malá sestřenice Milena kreslila vlaky a zvířata, ale i usměvavé rodiny stojící před domem…
„Babička mívala obchod v Kostelci nad Orlicí,“ vzpomíná, „kde ujišťovala zákazníky, že jejich káva je nejlepší v celých Čechách. Říkala mi Madla nebo Madlenka podle postavy z populární divadelní hry nebo filmu Olgy Scheinpflugové Madla z cihelny.“
Tak to Madeleine Albrightová popsala už v knize Pražská zima. V pozůstalosti našla také deník své babičky Růženy, která pak zahynula v koncentráku v pouhých 54 letech.
Když v roce 2001 skončila Madeleine Albrightová své působení ve funkci ministryně zahraničí USA, zůstala aktivní – vybudovala si novou kariéru. Učila na univerzitě, psala knihy, založila také investiční fond…
Kronika doby se v knize prolíná s osobním životem aktérky, výjimečné ženy, která se trvale zapsala do českých, ale ještě víc amerických dějin.
LUBOR FALTEISEK
