Ostravská židovská obec byla před válkou třetí největší židovskou obcí v republice. O současném fungování, vizích do budoucna i problémech pohovořila (napsala) její předsedkyně Milena Slaninová.
Můžete představit ostravskou židovskou obec? Čím je specifická? Jaká je její historie?
Letos v roce 2020 slaví Židovská obec v Ostravě 145 let od svého vzniku. 9. února 1875 Moravské místodržitelství schválilo Stanovy Židovské náboženské obce v Moravské Ostravě. Židovská náboženská obec měla 152 platících členů a s ženami a dětmi čítala přes 700 osob. Jako první cíl si vytkla výstavbu synagogy. 20. května 1879 byl položen základní kámen k synagoze na Pitlerově ulici a 15. září téhož roku byla synagoga slavnostně vysvěcena.
S rozvojem města a průmyslu, a s tím i velkými pracovními příležitostmi, rostlo přistěhovalectví nejen z Moravy, ale i ze Slovenska a Haliče. Tím narůstala i členská základna Židovské náboženské obce v Ostravě. Ta se starala nejen o duchovní život, ale i o sociální potřeby svých členů, vzdělávání a kulturní potřeby. V roce 1903 měla obec 3 synagogy v Moravské Ostravě, Přívoze, Vítkovicích a dvě modlitebny v Hrušově a Zábřehu. Měla vlastní základní školu, mateřskou školu a židovský hřbitov při Říšské ulici.
V roce 1910, kdy probíhalo sčítání lidu, měla obec již 6 000 členů. Počet obyvatel ostravské aglomerace se výrazně zvýšil vytvořením Velké Ostravy v roce 1924 a počet židovských obyvatel vzrostl na 9 468. Poslední sčítání v období těsně před rokem 1939 vykázalo, že ve Velké Ostravě žilo 12 000 Židů, což představovalo asi 9 % všech obyvatel. Šlo o třetí největší a nejvýznamnější židovskou komunitu v Československu po Praze a Brně.
Léta úspěšného rozvoje Židovské náboženské obce zastavila druhá světová válka, která zejména pro její členy přinesla teror a genocidu. V červnu 1939 byly přijaty a vyhlášeny protižidovské zákony v Protektorátu Čechy a Morava, v témže měsíci byly vypáleny všechny synagogy, za 4 měsíce, v říjnu 1939, odešel z Ostravy první transport 1 223 židovských mužů do Niska nad Sanem. To byl jen začátek, který ochromil nejen život židovských rodin, ale došlo k výraznému úpadku společenského, hospodářského a kulturního života celé naší komunity.
Židovská obec byla obnovena až v roce 1990 ve velmi omezených podmínkách. Což souviselo i s obrazem Ostravy jako dělnického města, kde podobné aktivity před rokem 1990 byly téměř nemožné.
Kolik má aktuálně obec členů?
Celkem k 31. 12. 2019 je 94 členů ŽOO
Jaké je zhruba věkové složení členů?
Průměrný věk členů je cca 65 let. Nejvíc členů je ve věkové kategorii 60–80 let. Zastoupena docela silně je také střední generace čtyřicátníků až šedesátníků.
Hlásí se noví členové?
Bohužel, o nové členy máme nouzi. I když víme, že v Ostravě žijí lidé židovského původu, většinou nemají zájem o členství v židovské obci. Stává se nám občas, že po smrti některé naší členky nebo člena, přihlásí se jejich potomci, ale i tak je to ojedinělá záležitost. Také jsme zažili situaci, kdy za námi přišla vnučka jedné naší zemřelé členky, která byla přeživší holokaustu, a měla velký zájem o členství v naší obci. My jsme se zaradovali, neboť to byly mladá žena s třemi dětmi, ale posléze nám sdělila, že „rodinná rada“ zasedla a členství jí nedoporučila. Máme někdy pocit, že starší generace nestojí o to (po svých neblahých zkušenostech), aby jejich děti nebo vnoučata byli v židovské obci evidováni. Ostrava je sice velké město, ale žádný velký příliv občanů židovského původu z jiných zemí tady neregistrujeme.
O jaký program mají lidé největší zájem?
Od roku 2011, kdy jsem nastoupila do funkce předsedkyně, bylo mou snahou co nejvíce obec otevřít pro aktivity, které doposud nebyly organizovány. Pro skupinu našich přeživších organizujeme pravidelná setkání, která jsme nazvali „Kavárnička“, před pár lety byl také organizován Klub seniorů s programem. Snažíme se každoročně uspořádat tematický výlet do míst, kde můžeme navštívit židovské památky, často se zúčastňujeme akcí v Krnovské synagoze, více méně pravidelně u nás probíhají přednášky na téma judaismu. Největší akcí, která se koná již 9 let, je festival nazvaný TEMPLFEST, jehož jsme spoluorganizátory. Tento festival má už své stálé návštěvníky, jelikož skladba jeho programu je pestrá, od přednášek, autorských čtení až po taneční a hudební vystoupení a návštěvy známých osobností. V letošním roce ovšem pandemie narušila průběh festivalu, z jarních měsíců byl přeložen na podzim, ovšem nastal opět nouzový stav a tak se těšíme, že snad příští rok už bude normální. Každoročně pořádáme k Evropskému dni židovské kultury den otevřených dveří, taktéž i tryznu ke dni Jom ha-šoa. Samozřejmě největší zájem mají naši členové o oslavu všech velkých svátků, tehdy můžeme počítat i s hojnou účastí.
Jak funguje péče o přeživší a další seniory a potřebné?
Na naší obci pracuje Agentura domácí péče TIKVAH, jejímž posláním je
poskytovat pečovatelskou službu osobám se sníženou soběstačností z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Agentura se zaměřuje na potřeby seniorů a se zvláštním zřetelem k potřebám obětí násilí – přeživším holokaustu. Pravidelné pečovatelské služby denního charakteru využívá 15 klientů. Průměrný věk přeživších klientů je 85 let. Rok od roku, vzhledem k věku i zdravotnímu stavu, rozsah potřebných služeb narůstá.
A co naopak programy pro rodiny s dětmi nebo mládež? Je o takové věci zájem?
Máme problém s mladší generací, která by přivedla své děti, takže ani neorganizujeme žádné programy pro děti. Je nám to líto, ale taková je u nás situace. Vzbuzuje to v nás obavu o budoucnost Židovské obce v Ostravě, ale s tím už asi nebudeme moci nic dělat.
Jaký je náboženský život? Obec má nově reformní rabínku, to je v českých (a moravských) poměrech stále neobvyklá věc. Můžete k tomu říci něco bližšího, jak to vzniklo, jak to funguje?
V poslední době zažíváme postupnou obnovu náboženského života. U většiny našich členů došlo k přerušení tradice, málokdo byl vychováván opravdu židovsky doma, takže se teď ty duchovní věci vlastně nově učíme. Na svátky jsme se ale scházeli vždycky, zhruba 10 let k setkáním připojujeme i bohoslužby. Šabatové bohoslužby byly konány spíše příležitostně, přičemž jsme byli odkázáni na pomoc kantorů sousedních a spřátelených obcí. ŽO Ostrava se záměrně nechce hlásit jen k jednomu směru judaismu, chceme tu být pro všechny, už tak nás je málo na to, abychom se ještě dělili. Navíc ještě před pár lety bychom o sobě nemohli říct, že jsme obec „náboženská“.
Od srpna 2019 zaměstnáváme na částečný úvazek reformní rabínku Tanyu Segal z Krakova, se kterou jsme již předtím spolupracovali, zejména prostřednictvím projektů v synagoze v Krnově. Pro bohoslužby využíváme jednak malou modlitebnu v Ostravě přímo na obci, jednak právě synagogu v Krnově. Třeba Simchat Tóra je ve zrekonstruované synagoze unikátní zážitek. Teď s opatřeními proti koronaviru máme bohoslužby s naší rabínkou každý šabat přes aplikaci Zoom a navíc ještě pravidelnou výuku. Rabbi Tanya Segal je úžasně duchovní a moudrý člověk, reformní styl v jejím podání nám vyhovuje, hodně se zpívá, do minjanu se počítají ženy, které zejména u starší generace tvoří většinu.
V roce 2012 jsme řešili možnost konverze pro několik dlouhodobě aktivních zájemců, zejména ze spolku Krnovská synagoga, se kterým jsme spolupracovali už dávno. Měli jsme tehdy reformního kantora a obrátili jsme se se žádostí na EUPJ do Londýna. Žel nám ani na jeden ze dvou pokusů neodpověděli, zjišťovali jsme tedy přes internet, kde je nejbližší reformní rabín. Takže jsme následně vyrazili do Beit Krakov jako delegace. Tak začala naše spolupráce, v dalších dvou letech rabínka vedla několik akcí ŽO Ostrava. V prosinci 2017 jsem se osobně zúčastnila zasedání Beit Dinu v Krakově, díky čemuž má obec 8 nových členů, kteří jsou nábožensky velmi aktivní, jak v Ostravě, tak v synagoze v Krnově. Zaměstnat rabínku bylo přelomové rozhodnutí, které jsme konzultovali i s vrchním zemským rabínem Karolem Sidonem, kterého máme moc rádi. Teď si říkám, proč vlastně jsme Rabbi Tanyu nezaměstnali už dříve…
Jaké je členství – přijímají se členové podle práva návratu nebo jen halachičtí? Jaké uznává obec gijury?
Naše obec přijímá členy podle práva návratu, kdyby to tak nebylo a přijímali jsme podle halachy, tak jak to tak počítám, bylo by nás na obci asi jen cca 8. V Ostravě již za první republiky vznikalo mnoho smíšených manželství, čili i z našich přeživších má halachický původ jen pár členů. A tím samozřejmě vznikl problém s jejich potomky. Proto nám chybí i malé děti, které již ani podle práva návratu neodpovídají pravidlům přijetí. Otázka gijurů ostravských členů je teď poslední tři roky všeobecně známá v celé české židovské komunitě (hlavně na FŽO), ale není tady prostor se k tomu rozepisovat, vydalo by to na celý jeden článek. Situace stále ještě není dořešena, ale my doufáme, že snaha, čas a zájem našich konvertitů nepřišla nazmar.
Co ostravskou obec nejvíc v současnosti trápí? Jaké jsou aktuální problémy k řešení?
Jak již bylo řečeno v obsahu tohoto rozhovoru, trápí nás úbytek členské základny a také problémy, které kontinuálně musíme řešit. Snažili jsme se také vydávat občasný zpravodaj, ve kterém jsme uveřejňovali zajímavé příběhy, ale i praktické záležitosti, týkající se programu na obci. Vzhledem k tomu, že na obci pracuji já jako předsedkyně na zkrácený úvazek a pak má asistentka, která se stará o kompletní provoz obce (ekonomika, projektová činnost, organizace akcí, částečně i sociální práce), nemáme už kapacitu na pravidelné vydávání časopisu či alespoň zpravodaje. Toto je něco, co mě trápí a budu se snažit dělat vše pro to, aby zpravodaj mohl vycházet.
Aktuálně je jasné, že již skoro celý rok, tak jako celá společnost, bojujeme s pandemií, což přináší problémy nejen v tom, že není možnost pořádat společné akce, přednášky, oslavy, výlety a další aktivity, ale s největší možnou opatrností pracuje naše Agentura domácí péče Tikvah tak, aby nedošlo k nákaze našich nejohroženějších členů. Z celého srdce jim musím poděkovat za jejich obětavost a péči.
Co se povedlo a jaké jsou plány do budoucna?
Ostravská obec nevlastní, kromě dvou budov, z nichž jedna je dlouhodobě pronajata a druhá slouží jako sídlo ŽO, žádný nemovitý majetek. Příjmy obce pocházejí z několika málo pronajatých pozemků, členských příspěvků a nebýt grantových programů NFOH, Statutárního města Ostrava a Ministerstva práce a sociálních věcí, daru Židovského muzea v Praze a příležitostných menších darů, těžko by mohla přežít a věnovat pozornost dalším aktivitám.
Velkým počinem byla několikaletá oprava a úprava kulturní památky Židovského hřbitova ve Frýdku-Místku. Byly opraveny výstavné hrobky rodiny Neumannů a Landsbergerů, postaveny spadlé macevy, upravena zeleň a stromy a jak už jsem se zmiňovala, velkou pomoc poskytlo samotné město tím, že zabezpečilo část hřbitova plotem, nainstalovali osvětlení a kamery, čímž zamezili vandalským „nájezdům“ mladých výtržníků na pozemek hřbitova. Nyní probíhají na hřbitově komentované prohlídky.
Dále se nám podařilo obnovit památník na Zeyerově ulici, který byl odhalen začátkem 90. let na památku Hlavní synagogy, která byla zničena (spolu se všemi dalšími synagogami a modlitebnami) v květnu až červnu roku 1939. Před dvěma lety se nám podařilo získat do vlastnictví od města Opavy starý židovský hřbitov v Opavě, který byl dlouhá léta v majetku města s tím, že ve spolupráci s Beit Silesia, z. s. dáme zanedbaný hřbitov do pořádku. V minulém roce se prací na opravách hřbitova zúčastnilo také několik mladých lidí z České unie židovské mládeže. V současné době probíhají na hřbitově komentované prohlídky.
Po skončení koronavirových opatření se budeme chtít zejména opět osobně setkávat. V náboženské oblasti bychom chtěli navázat na úspěšný zoom–program a konat šabatové bohoslužby pravidelněji přímo v modlitebně v Ostravě. Potřebovali bychom oslovit mladší generace lidí s židovskými kořeny či zájemce o judaismus, nevíme zatím sice ještě přesně jak, ale s naší rabínkou jistě něco vymyslíme.
Je nezbytně nutné oživit život naší komunity dalšími aktivitami, které by našim členům připomínaly naše společné židovské kořeny a spoléháme se na invenci naší paní rabbi Tanyi Segal, což by mohlo napomoci většímu semknutí našich členů na základě jejich společného původu a hlavně členství v Židovské obci v Ostravě.
Po emailu se ptala Kateřina Mikulcová
