Svitavy, město na samém okraji Čech, jehož obyvatelé se zpravidla už považují za Moravany, zrodilo v době, kdy bylo dle složení obyvatelstva převážně německé, postavu, která se zapsala nejen do českých ale rovnou do světových dějin. A to dosti nečekaným způsobem. Oskar Schindler byl samozřejmě stoprocentní Němec, ale zároveň i podnikatel. A v souboji nacionalismu a podnikatelské duše zvítězilo to druhé. Naštěstí. Proto se v poválečné době nedočkal odplaty v podobě vězení, ale oslav a chvalořečení: zachránil totiž život mnoha židovským spoluobčanům. Jeho odkaz uchovávají v Městském muzeu a galerii ve Svitavách, kde jsme navštívili velmi dobře zpracovanou a inspirativní stálou výstavu Hledání hvězdy Davidovy.
Na příběh Oskara Schindlera upozornil především film Stevena Spielberga z roku 1993. Tříhodinový hollywoodský snímek režiséra, který je sám potomkem ortodoxních Židů z Ukrajiny, byl ověnčen celou řadou úspěchů. Příběh z války, kdy německý podnikatel zachránil přes tisíc židovských spoluobčanů před téměř jistou smrtí, se rozběhl do světa – a všude sbíral ceny. Filmový příběh německého podnikatele Oskara Schindlera, který za druhé světové války vytvářel v továrně pracovní místa pro polské Židy a zachraňoval je tak před téměř jistou smrtí, má zcela reálný základ. Scénář ovšem vychází z knihy australského spisovatele Thomase Keneallyho.
Připomeňme si v kostce děj: Oskar Schindler, dosud neúspěšný průmyslník a samozřejmě i člen nacistické strany, chce rychlé zbohatnout díky továrně na smaltované nádobí na okraji nově vzniklého krakovského ghetta, v níž zaměstnává Židy jako levnou pracovní sílu. Pomáhá mu bývalý účetní Jicchak Stern – podnik je úspěšný a Schindler začíná slušně vydělávat. S blížícím se koncem války chce však nacistické velení všechny krakovské Židy poslat do Osvětimi. Schindler se naproti tomu snaží jejich deportaci všemožně zabránit, chce své zaměstnance přesunout do nové továrny na protiletadlové granáty v Brněnci u Svitav.
Dobrá, to je film. Ale jak to bylo ve skutečnosti?
Schindler švindler
My jsme se za šokujícím příběhem z 2. světové války nevypravili do kina, ale přímo do Svitav, kde se Oskar Schindler 28. dubna 1908 narodil. Ani zde nebyl dramatický příběh původně do detailu známý, také díky tomu, že poválečné Svitavy měly zcela jiný charakter než ty v letech 1938/1945. Občané německé národnosti, které nezdecimovala válka a služba v německé armádě, byli přinuceni se vrátit do vlasti předků – a nově příchozí Češi, jež pocházeli z různých míst republiky, zde žádný genius loci nepociťovali, ba ani nehledali. Byli pochopitelně rádi, že se karta obrátila a oni celkem snadno přišli k bývalému německému majetku.
Moravský obchodník německé národnosti Oskar Schindler pocházel z rodiny pojišťovacího agenta Johanna Schindlera, který se roku 1907 oženil s Franziskou Luserovou z moravského Lačnova. Bydleli ve Svitavách v Jihlavské 24, dnes Poličské ulici. K Oskarovi záhy přibyla sestra Elfrieda, otec se však o rodinu moc nestaral a děti víc přilnuly k matce.
Oskar nepatřil k moc dobrým žákům. Po chlapecké obecné a měšťanské škole na náměstí ve Svitavách nastoupil studia na střední, tzv. reálné škole (obdoba gymnázia), už v šestnácti byl však vyloučen, pravděpodobně pro padělání školních dokumentů. Ve stejném roce se již pokusil na předměstí založit drůbeží farmu. Po jejím krachu začal pracovat u svého otce, za pár let se však rozešli ve zlém, protože měli stejnou nezkrotnou povahu, a usmířili se až v roce 1935 na pohřbu Oskarovy matky. Mladá léta prožíval bouřlivě, práci se nevěnoval s takovým zájem jako světáckému životu – za rvačky a výtržnictví byl několikrát trestán… Svým bohémským životem, v němž dominoval alkohol, pitky a ženy, si vysloužil přezdívku Schindler-švindler nebo dokonce Schindler-gauner.
Schindlerovou zálibou se kromě nespoutaného života staly motorky a auta. První motocykl si dokonce postavil sám. S dalším zn. Guzzi se proslavil na místních závodech do vrchu.
Oskar později začal pracovat jako tzv. obchodní cestující a už ve svých dvaceti letech se oženil s Emilií Pelzlovou, a to proti vůli jejích rodičů. Manželství sice zůstalo bezdětné, ale Schindler, který byl v rodném městě vnímán spíš jako nespolehlivý bonviván, si ve Svitavách tajně pořídil dvě nemanželské děti, jak vypátrala Jitka Gruntová a popsala to v publikaci Legendy a fakta o Oskaru Schindlerovi.
Schindler agent
Od roku 1935 zvýšila svou aktivitu směrem k Československu německá výzvědná služba Abwehr. Špionážní síť na našem území budovala především mezi sudetskými Němci, zejména si vybírala protičesky orientované členy Henleinovy Sudetendeutsche Partei. Schindler byl tehdy bez stálého příjmu, ve Svitavách tenkrát docházelo také k národnostním konfliktům, zejména, když i u nás začala hospodářská krize.
V roce 1935 se Schindler seznámil v Krakově s německou agentkou, která mu nabídla práci pro výzvědnou službu, což Schindler, patrně kvůli slíbené odměně, přijal. Dělat špiona však nebyla zase taková hračka, jak si představoval. Dostal rozkaz přestěhovat se do Ostravy, kde působil pod krycími jmény Osi, Schäffer nebo ing. Zeiler. Brzy se však osvědčil a byl nasazován na tajné operace, jeho žena mu přitom dělala asistentku.
Schindlerova aktivita ovšem neunikla československé kontrarozvědce, která jej během roku 1938 sledovala. Oskar udělal jednu velkou chybu, když se ke spolupráci s Abwehrem snažil přesvědčit svitavského strážmistra Rudolfa Huschku. Poctivý strážmistr jej udal a česká policie Schindlera v létě 1938 ve zdejším hotelu Ungar zatkla. Z vězení se ovšem brzy dostal, po Mnichovu přišla amnestie… Vrátil se do Svitav, které se pod názvem Zwittau mezitím 10. října 1938 staly součástí Třetí říše, což bylo bouřlivě přivítáno zdejšími občany, když přijíždějící armádu vítaly špalíry hajlujících obyvatel.
Jako agent byl pod ochranou Abwehru, a tak se na rozkaz opět vrátil do Moravské Ostravy, kde spolu s Emilií pokračovali v práci agentů, tentokrát ale zaměřenou na Polsko. Schindler se stal členem nacistické strany NSDAP a začal tvrdě usilovat o výraznější kariéru.
Schindler továrník
Nacistická správa začala zbavovat Židy práv a majetku okamžitě po obsazení Krakova 6. září 1939. Do zabraných židovských podniků dosazovala tzv. nucené správce. Schindlerovi krakovští židovští známí, Szymon Jeret a průmyslník Abraham Bankier, mu pomohli v listopadu 1939 získat továrnu Rekord na výrobu smaltovaného nádobí, která byla zcela nová, a zajistili také kontakty s černým trhem v Krakově. Bankier vedl i fingovanou agendu podniku.
Od 26. října 1939 byly v Krakově uzavřeny synagogy, Židům nařídili práci i v sobotu a byla zmražena jejich konta. Krakov se stal hlavním městem Generálního governementu, kde po rozdělení Polska žilo dvanáct milionů lidí. Schindler si zde opět užíval života – patřili do něj luxusní byty, milenky, koně, bouřlivé oslavy…
V Krakově bylo zřízeno ghetto, kam byli Židé soustředěni a rozdělováni na práceschopné a ty druhé… Ti, co pracovali pro Schindlera, vsak byli relativně chráněni, říkali si Schindlerjuden. Díky zbrojním zakázkám továrna fungovala – také díky korupci mezi nacistickými pohlaváry, kteří mu sháněli zakázky. A Schindler bohatl. A pomáhal Židům, které potřeboval na práci. Vymohl si také zřízení „podtábora“ v Zablocie v blízkosti továrny.
Schindlerova archa
Když se dozvěděl, že se chystá likvidace ghetta a tím i jeho obyvatel, umožnil svým dělníkům, aby přes noc z 13. na 14. března zůstali ve fabrice. Tím je ochránil před násilím a deportacemi do koncentráků. Podobně postupovali také další průmyslníci v Krakově. Továrník Unkelbach dokonce pašoval děti uspané léky ven z ghetta a předával je do polských rodin. Byl však odhalen a zatčen. Schindler sám sledoval agresivní razii v ghettu ze sedla svého koně, když byl na sousedním kopci. Možná právě tehdy to s ním otřáslo tak, že se rozhodl své židovské pracovníky zachránit. Z hochštaplera se snad právě toho dne stal zachránce – a jako nacistovi mu to kupodivu prošlo. Nechal například nakupovat pro své dělníky potraviny na černém trhu, což ho stálo až 50 000 marek měsíčně. Židé jeho továrně přezdívali Schindlerova archa (podle Noemovy), Oáza lidskosti či Ostrov přežití… On sám v tu dobu ovšem silně holdoval alkoholu, jak přiznala jeho žena.
V roce 1944, když měl být Schindlerův podnik uzavřen, protože se blížila fronta, a tudíž by „jeho“ Židé skončili nejspíš v plynových komorách v Osvětimi, učinil riskantní krok: rozhodl se převést své pracovníky do Brněnce u Svitav, kde pak pokračovala tovární výroba. Tím je zachránil… Vytvořil soupis pracovníků, které nezbytně potřeboval – tzv. Schindlerův seznam. Jeho vypracováním byl pověřen člen židovské pořádkové služby Marcel Goldberg. Je známo, že na něj zapisoval i prominentní osoby z tábora a jejich rodinné příslušníky, od nichž dostal vysoké úplatky. Seznam vzniklý v březnu 1944 dodal Oskar Schindler tajně Výboru židovské pomoci a ten ho předal do Palestiny, kde v srpnu a září vycházel v deníku Davar! Bylo na něm 901 jmen. Další seznam vznikl v dubnu a v říjnu 1944. Poslední byl sestaven v květnu 1945 v Brněnci a je uchováván v archivu v Litomyšli. Schindler do seznamu zasahoval až v konečné fázi, dodal tam třeba jména 60 Židů z Madritschovy továrny, které vybral její ředitel Raimund Titsch. Ten za to po válce dostal řád.
Nejhorší na konec?
Různé verze Schindlerova seznam jsou pietně uchovávány v mnoha světových archivech, od Osvětimi až po Washington a Jeruzalém. Seznamy původně obsahovaly na 700 mužských a 300 ženských jmen, řazeny byly podle vězeňských čísel. Až 18. dubna 1945 vznikl seznam z pracovního tábora v Brněnci, kde je uvedeno 801 mužů a 297 žen.
Osud moravského Němce Schindlera se stal mezinárodní legendou, která si žije svým vlastním životem. Když se na jeho osobu podíváme z jiného úhlu, byl samozřejmě válečným zločincem. Na počátku jeho záchranné akce byla vidina snadného zbohatnutí, ne vztah či přímo soucit k židovským spoluobčanům. Mnozí namítnou, že svou předchozí vinu přece vykoupil. Přesto se obával možného postihu, a tak těsně před osvobozením odjel i s manželkou a několika prominentními dělníky, kteří mu měli dosvědčit jeho zásluhy, k americkým vojenským liniím.
Jako by ho ale pořád něco uvnitř hnalo za vidinou úspěchu, bohatství… Po válce z Německa zmizel na čas do Argentiny, kde se snažil podnikat v chovu dobytka. Neuspěl a musel se vrátit. Poté na pozvání několika „svých“ Židů odjel do Izraele, žil z jejich podpory, pak pracoval jako vrátný v muzeu, ale kvůli alkoholismu byl posléze propuštěn a roku 1958 se vrátil do Německa. Opět se tu pokoušel podnikat, půjčoval si peníze ze židovských zdrojů, ale vždy znovu zkrachoval. Zemřel 9. října 1974 v dolnosaském Hildesheimu na jaterní selhání.
Oskar Schindler byl v Izraeli oceněn titulem Spravedlivý mezi národy. Pochován je v Jeruzalémě na římskokatolickém hřbitově na hoře Sion.
Lubor Falteisek
Foto autor
