V současné době covidové čelíme mnoha omezením a mnoho aktivit postrádáme. Čeho se nám naopak dostává, je pobyt doma. Doma pobývají děti na distanční výuce, rodiče pracující na home office, mnohdy se tento stav střídá s karanténou, neřkuli onemocněním. A všichni musí jíst.
Podporujeme sice místní restaurace a necháváme si občas jídlo dovést, ale pořád to zkrátka nejde. S koronavirem nastal zlatý čas domácího vaření. Konečně máme na vaření čas, přítomnost strávníků nás nutí a je to vlastně zábava. Zároveň se mnoho komunitních aktivit přeneslo do virtuálního světa. Vaření a jídlo se v judaismu týká nejen naplnění žaludků, ale souvisí také se stravou duchovní. Máme pravidla kašrutu, sváteční jídla mají svou symboliku a předávání tradičních rodinných receptů je často jediným dědictvím po minulých generacích. Ani šoa nedokázalo přervat tradici některých pokrmů. Současnost vnesla do židovské kuchyně prvky středomořské, izraelské recepty se zabydlují i u nás. Probíhá mnoho programů zaměřených na jídlo a vaření v rámci komunitních online aktivit. Během vaření s Andreou Ernyei, v rámci Šabatu společně, se letos pekly chaly 24 hodin v jednotlivých světových komunitách a peklo se také v České republice. Online spolu, ale každý ve své kuchyni. Česká komunita se připojila k akci slovenského Klubu židovských žen a sledovali jsme online setkání zajímavých žen a společné sdílení receptů a povídání o rodinných tradicích.
Silviin web plný receptů
Zeptala jsem se jedné z aktérek této akce Silvie Alexander, která má také vlastní webovou stránku www.jewishfood.cz zaměřenou na židovskou kuchyni, na její motivaci a vztah k vaření. Silvia pochází z Bratislavy, ale s manželem žijí již dlouho v Praze a je maminkou dvou předškolních strávníků. V práci se zabývá především čísly a ekonomickými záležitostmi, ale volný čas věnuje právě židovským receptům.
Vařili jste doma tradiční židovské recepty?
Pochádzam z Bratislavy, zo židovskej rodiny. U nás sa varilo asi tak ako v každej bežnej židovskej rodine v Bratislave v tých rokoch. Na Pesach u nás bol za každých okolností maces a macesová múka, slepačí vývar a macesové knedličky. Seder sa robil ešte aj v 70. rokoch, v tom najhoršom období. Moja stará mama, jediná ktorú si pamätám, nerada varila, ale napriek tomu občas bol šolet. Moja mama nevarila nikdy, ani nevarí dodnes. Čiže z domu som vedela vcelku málo. Moja druhá babička, ktorá zomrela předtím, jako som sa narodila, vraj naopak varila výborne a otec mi porozprával jako to u nich vyzeralo. Ona aj dedo pracovali na židovskej obci v Nových Zámkoch, babička v kuchyni (neviem presne čo robila) a dedo bol predsedom obce v 80. rokoch. Aj táto babička varievala napríklad šolet, dávala do neho vajíčko, tak jako dávam dnes ja. Veľa o nej žiaľ neviem, zomrela veľmi mladá.
K židovskej kuchyni som sa priblížila viac až počas môjho pôsobenia v Taliansku, na Sicílii, kde sice Židia takmer vôber nežijú, ale možno práve preto, bolo nás zopár. Kazdý šábes každý z nás priniesol uvarené iečo iné. Pochádzali sme z rôznych krajín.
Co tě na vaření baví?
Veľmi rada skúšam rôzne nové recepty, ktoré nikdy u mňa nezostanú tak, jako boli pôvodne. Vždy niečo pomením. Daniel sa ma občas pýta načo sú mi vlastne recepty, keď sa ich nedržím. Na inšpiráciu .
U židovskej kuchyne ma baví pripravovať niečo, čo pravdepodobne existuje už veľmi dávno. Niekedy staršie recepty pomením tak, aby nám chuťovo vyhovovali viac. Napríklad z mrkvového cimesu som spravila tekvicový a podobne.
Je důležité předávat tradiční židovskou kuchyni?
Je otázka kto ešte pozná tradičnú židovskú kuchyňu a kto tak ešte aj varí. Veľakrát má každá rodina svoj recept a to na barches, šolet, macesové knedlíčky, cimes a tak ďalej. Neexistuje jednotný názor na prípravu týchto jedál. Myslím si, že jedlo je súčasťou našej identity, a preto je dobré ,aby sa tradicná židovská kuchyňa „nestratila“ v čase.
Začala jsi vařit víc teď během epidemie COVID-19 nebo jsi se věnovala kulinářskému umění už před tím?
Začala som variť, keď som sa odsťahovala z domu a teda keď som mala 19 rokov. Odišla som študovať do Talianska a musela som sa naučiť variť. Časom prišli aj židovskí kamaráti a s nimi aj obľuba v šábesoch spolu strávených nad dobrým jedlom.
Počas prvej vlny pandémie som založila moju webstránku www.jewishfood.cz, kde sa venujem nie len židovskej kuchyni. Pridávam na stránku recepty židovských jedál rozdelených podľa sviatkov, na ktorý sa hodia a aj to, čo varím bežne. Na blogu pracujem priebežne, väčšinou po nociach. Vždy před väčšími sviatkami pridám viac receptov typických pre ten sviatok.
Môj blog (webstránka) je určená židom aj nežidom, ktorí si chcú navariť dobré jedlo podľa odskúšaných receptov a v slovenčine . Veľmi vítam to, že mi viaceré milé dámy napísali a zavolali s tým, že majú pre mňa recept na jedlo, ktoré si pamätajú z detstva a chcú sa so mnou oň podeliť. To hlavne po tom, jako som bola hosťom Klubu židovských žien, kam som bola pozvaná práve kvôli blogu. Na tomto stretnutí sme spoločne piekli lekach podľa môjho receptu. Stretutie zorganizoval Ústredný zväz židovských obcí na Slovensku.
Kuchařky na Facebooku
Židovské kuchařky a kuchaři si mohou vyměňovat zkušenosti, recepty a nápady v několika facebookových skupinách, většinou rozdělených podle svátků. Během tohoto roku tak vznikla skupina zaměřená na pesachové recepty, recepty na Sukot, na Roš ha-šana nebo nejnovější chanuková. Nejde jen o samotné recepty, ale o sdílení nápadů spojených s vařením, ale třeba také se zážitky a rodinnými tradicemi a historií. Žaneta Dvořáková a Zuzana Veselá patří právě k těm aktivním kuchařkám ve zmíněných facebookových skupinách. Zeptala jsem se jich na zkušenosti a motivaci, proč rády vaří a jak se změnilo vaření během epidemie. A jak vnímají židovskou kuchyni?
Žaneta:
Moje prababička kdysi vyšila obraz s nápisem: Kde se dobře vaří, tam se dobře daří. Dalo by se říct, že to je takové naše rodinné motto. Já jsem v podstatě vyrostla u babičky v kuchyni a od malička jsem byla zvyklá něco míchat a válet. Vaření mě baví, je to můj velký koníček a mám za to, že manžela jsem klofla právě na to, protože má mlsný jazyk stejně jako já. Každá naše dovolená je vždycky spjatá s ochutnáváním místních specialit, protože rádi poznáváme nové věci. To jen na vysvětlenou, že u nás doma je jídlo opravdu důležité. Teď s epidemií se na tom nic nezměnilo, snad jen to, že když jsem doma, tak mám přece jen trochu víc času a můžu si pohodlně odskočit z home office ke sporáku, takže teď vyvářím ještě o něco víc než obvykle přes týden.
Zuzana:
Víc plánuju a také mám na vaření pomocníky. Vaření nyní bereme jako takový malý společný rodinný rituál mezi přestávkou v home office a online výuce. Pouštíme se i do odvážnějších receptů, a nebo do těch, co jsme plánovali někdy vyzkoušet, ale nebyl čas a energie.
Žaneta:
Mám samozřejmě své osvědčené recepty, včetně některých tradičních židovských, ale zároveň ráda experimentuju. Asi před dvěma lety jsem vytáhla krabici receptů, které jsem si různě vytrhala z časopisů, opsala, vytiskla z internetu a zařekla jsem se, že si udělám takovou „výzvu“ a začnu je jeden po druhém zkoušet. A protože se mi zdálo, že by bylo fajn se o to s někým podělit, tak jsem založila na Facebooku kulinářskou stránku. Když pak Irena Němcová přišla se skupinou pesachových receptů, tak mě to nadchlo. Nejen proto, že tam byla spousta inspirativních nápadů, ale i proto, že jsme tam byli všichni naladění na stejnou vlnu (alespoň tak jsem to vnímala). Stala jsem se členkou i všech následujících skupinek věnovaných jednotlivým židovským svátkům, snažím se do nich přispívat, teď dokonce chanukovou skupinu moderuji. Dalo by se říct, že si tím zároveň tak trochu supluji chybějící sociální kontakt.
Zuzana:
U nás chlapi vyžadují minimálně jedno teplé jídlo denně, ideálně dvě a tak jsou FB vařící skupiny pro mě místem, kde načerpám inspiraci, pokochám se fotkami různých reálných kuchařských výtvorů, dozvím se různé vychytávky a ujistím se, že je to všude stejné. Jelikož jsem pouze ve vařících skupinách nějak propojených s židovskou komunitou tady v Čechách, tak jsou pro mě i místem setkávání s kamarády. Co se týče mého zapojení do FB skupin, první bylo připojení se k partě Vaříme na Pesach, pak jsem pozvolna přes šavuotovou skupinu přešla na roš ha-šanovou, iniciativně se přihlásila do skupiny chanukové a založila skupinu Vaříme během distanční výuky (chutně, rychle a se sklenkou).
Žaneta:
Velmi jsem v tomto ohledu uvítala to, že se každoroční šábesový projekt Praha přesunul na Zoom a mohli jsme spolu péct chaly alespoň virtuálně. Velmi příjemné bylo i online pečení lekach podle receptu Silvie Alexander se slovenským Klubem židovských žien. Ale tradiční smažení koblížků před Chanukou v Lauderkách bych už přece jen raději naživo, ale to bohužel není reálné.
Kateřina Mikulcová