Téměř dvě století před tím, než svět zachvátila globální pandemie COVID-19, se spoluprací s lékaři i vrchnostenskými úřady povedlo rabínu Akivovi Egerovi zabránit šíření cholery. Zachránil tím tisíce životů.

Ve víru globální pandemie cholery, která zuřila v 19. století, se jeden aškenázský rabín zasadil o to, aby během vysokých svátků došlo k tzv. „společenskému odstupu“ (z angl. „Social distancing“), tedy omezení osobních kontaktů, zpěvu v synagogách i naprosté transparentnosti o zdravotním stavu jednotlivých věřících před vstupem do synagogy. Předtím, než rabín Akiva Eger tyto výnosy pro obec veřejně vyhlásil, se ještě radil jak s lékaři, tak s vrchnostenskými úřady.

Jeho snaha byla nakonec korunována záchranou tisíců životů, z rabína se stal hrdina. Když 5. září 1831 zaklepe na dveře jeho domu vyslanec pruského krále Fridricha Viléma III., je zrovna svatý Šabat. Vyslanec pak před Egerovými zraky otevírá úředně zapečetěný dokument a nahlas předčítá králův dopis: Egerovi, věhlasnému znalci Talmudu a významné rabínské autoritě, zastupujícímu přes šedesát tisíc židovských duší v Poznani i v blízkém okolí, je v něm vyslovena oficiální královská pochvala.

Pandemie cholery potom trvá ještě dalších šest let a podlehne jí přes čtvrt miliónu lidí v Asii, Evropě i Americe. Egerova rázná opatření, avšak plně ve smyslu biblického nařízení „va’chej b‘hem“ („a žijte podle nich“), tedy požadavek porušit jakékoliv opatření, je-li v ohrožení lidský život, jich naopak tisíce dalších zachrání.

Od této doby uplynulo už skoro dvě stě let a po celém světě už na koronavirus zemřelo přes milion osob. Egerův prapraprapravnuk rabín Shimon Silver z kongregace Young Israel v americkém Pittsburghu proto předpisy, nařízení a pravidla obecného chování svého slavného předka přeložil i do angličtiny. Byly zařazeny do brožurky k vysokým svátkům, vydané organizací Kollel Jewish Learning Center.

Jak uvádí Silver, materiál, který byl původně napsán německy a už před padesáti lety jej rabín Nosson Gestetner přeložil do hebrejštiny, je pozoruhodný z několika důvodů. I přes to, že jej Eger napsal v němčině, nalezneme zde tzv. střídání kódů: Kdykoli se zmiňuje o synagoze, Roš ha-šana nebo Jom kipuru, jsou tato slova vytištěna hebrejsky. Eger také nabádá lidi k upřímnosti, pokud se u nich příznaky cholery skutečně projevují.

„Myslím, že je zde určitá podobnost mezi tím, co se dělo tehdy, a co se děje teď,“ říká rabín Silver. „Je to známá věc. Lidé nechtějí být zavření doma. Nechtějí nikomu říkat o svém zdravotním stavu. Nechtějí omezení. S tím se ostatně potýkal i Eger a také se s tím tak chvályhodně vyrovnal,“ říká.

Eger měl taky co do činění s hustě osídleným městem, kde Židé, živící se hlavně jako podomní obchodníci, ševci a vetešníci, žili v těsných prostorách, jak vysvětlil Yoni Zisook, doktorand City University of New York a vědecký pracovník Katedry židovské historie a současného židovstva na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě.

Dokonce ještě před samotným vypuknutím cholery už bylo známo, že je Poznaň přelidněna, a existovaly určité snahy donutit lidi k vystěhování se do měst a městeček v blízkém okolí. Pakliže Eger reagoval na to, že by se v hustě zalidněné oblasti mohla nemoc rapidně rozšířit, obyvatelé to akceptovali, uvedl Zisook, který v roce 2018 v Poznani prováděl výzkum v rámci Evropské univerzity Viadrina ve Frankfurtu.

Jennifer Rudinová, pittsburská lékařka specializující se na infekční onemocnění, strávila Roš ha-šana čtením si Egerových nařízení v Silverově překladu: „Byl v tom citlivý přístup k obci, k jejím potřebám, ale zároveň snaha zachránit za každou cenu co nejvíc životů,“ říká. „Při čtení mě nejvíc ohromilo, jak rabín tváří v tvář potřebám lidí i naprosté decimaci, kterou ta epidemie cholery způsobila, tu situaci zvládl a udílením rad a postupů přispěl k záchraně mnoha životů.“

Že nízká úmrtnost ve městě byla zásluhou Egera a členů poznaňského rabínského soudu, uvádí i Andrej Simcha Neuschloss v práci „Rabbi Akiba Eger: Jeho život a doba“.

Eger se v sociálních návycích své obce dobře vyznal a když nastal čas vysokých svátků roku 1831, využil váhu své autority k zavedení bezpečnostních opatření.

Kromě nařízení, že je třeba se vyhnout velkým a zdlouhavým osobním shromážděním, nařídil, že účastníci bohoslužeb musí před odchodem z domova sníst teplé jídlo a že v synagogách samotných smí být zaplněna jen půlka sedadel. Orgány místních obecních institucí měly navíc zajistit dodržování předem přesně určených postupů.

Eger napsal: „Ku zachování pořádku budiž u každého vchodu do schulu přítomna vojenská stráž. Od příchozích očekává se, že se prokáží vstupenkami. Za dodržování těchto opatření v synagogách, nechť jsou odpovědní obecní policisté zvláštně za tímto účelem ustanovení.“

Mezi židovskou komunitou a jejími nežidovskými sousedy samozřejmě existovalo určité napětí, ale celkově byly vztahy dobré a vrchnostenské úřady Egerovo úsilí velice ocenily, jak uvádí Zisook.

Podle Menachema Butlera z Julis-Rabinowitz programu o židovském a izraelském právu na harvardské právnické fakultě, dochází mezi pandemií cholery 19. století a současnou pandemií koronaviru k určitým podobnostem, nicméně pochopení historického rámce jednotlivých období je zcela zásadní.

Historik Butler, jehož rodina žije v Pittsburghu již více než jedno století, je z možnosti podělit se o materiál se svými studenty nadšený.

Když rabín Daniel Schon před několika týdny požádal Silvera o zaslání článku na toto téma do brožurky k vysokým svátkům organizace Kollel Jewish Learning Center, jejímž je proděkanem, nečekal, že se tohle téma nakonec dostane i do vyučování na Harvardu. Ponaučení z ní ale platí i obecně.

„Tento dokument přibližuje, jak se Židé v takovéto mezní historické situaci zachovali, a že vždycky hledáme precedens,“ říká.

Autor Adam Reinherz,

přeložil David Kraus se svolením autora. Článek vyšel v Times of Israel 3. března 2020.