V dalším dílu seriálu o současných židovských obcích v České republice jsme se vydali do Karlových Varů. Karlovarská obec má bohatou historii, bolestně ji zasáhla Křišťálová noc. Jako jedné z mála obcí v republice se karlovarské obci povedlo vzpamatovat z tragédií šoa a obec fungovala i během komunismu. V současné době mají Karlovy Vary a tedy i místní židovská obec jiný problém a to je pandemie COVID-19, ale snad i zde vše nakonec dobře dopadne.

Kolik má karlovarská obec členů a jaký je jejich věkový průměr? Kdo může být členem?

Momentálně máme 90 členů a věkový průměr bude kolem padesáti let. Jsme obec ortodoxní, ale otevřená, tudíž členství máme podle práva návratu. Nyní naši tři členové procházejí liberálním gijurem, tudíž přijímáme i členy s gijurem neortodoxním uznávaným Federací židovských obcí.

Hlásí se noví členové?

Ano, teď jsme měli přijmout nové členy. Máme valné hromady jinak, než je dáno Federací, máme je na jaře a to nevyšlo a teď bychom ji měli mít v listopadu. Teď samozřejmě nevíme, jak to dopadne, ale pokud dobře, tak budeme mít opět několik nových členů.  Většina členů jsou starousedlíci, ale máme i pár pražských členů a také několik ruských rodin.

Jaké jsou aktivity obce?

V letošním roce jsme se rozhodli hlavně s ohledem na naše starší členy zrušit i bohoslužby. Jako i v ostatních židovských obcích, tak také i u nás se tento rok od roku minulého výrazně liší. Minulý rok jsme jenom těch velkých akcí měli přes třicet. To byl na významné akce velmi bohatý rok. Měli jsme tady tři kongresy. Hned z jara kongres německé židovské liberální unie, dále jsme počátkem listopadu důstojně oslavili výročí 150 let založení židovské obce v Karlových Varech a ještě ke konci stejného měsíce jsme zde zajistili  i kongres evropské Maccabi. To vše bylo v současném hotelu Ambassador (dříve Národní dům), který je z hlediska nejen židovské historie Karlových Varů ale i celostátně velice významný. Při té příležitosti jsme tam odkryli i dvě pamětní desky. Jedna pamětní deska na památku židovských kongresů, které tady byly v roce 1921 a 1923. Druhá pamětní deska hlásá, že ve stejném roce 1921 a i ve stejném hotelu byla ve Varech rovněž založena světová židovská sportovní organizace World Maccabi Union. Pak byla spousta další akcí. Stolpersteiny, připomínka Křišťálové noci, které slavíme každoročně, účast na tryzně v Terezíně a další.

Co členy nejvíc baví?

Samozřejmě je baví dobré jídlo, ale to je všude (úsměv). Víme, že zájmy dnešních mladých lidí se vyvíjejí v některých směrech odlišně, než to bylo před válkou. Snažíme se tedy dostat mladé lidi do obcí, ne jen přes modlitby, ale také přes sport a přes kulturu. Ve Varech jsme založili Českou unii Maccabi. To znamená zastřešení sportovních židovských organizací v České republice. Snažíme se, aby to fungovalo, ale je to samozřejmě otázka peněz a ty zatím moc nejsou. Velké akce doposud pořádá Hakoach jako největší sportovní židovská organizace v zemi a Unie Maccabi zatím nemá šanci. Viktor cup nebo kola by mělo dělat nadále Hakoach a samozřejmě všechny zahraniční akce za účasti našich sportovců ideálně Unie Maccabi. Letos bohužel kvůli COVIDU-19 bylo mnoho akcí omezených nebo zrušených.

Čím jsou Karlovy Vary zajímavé nebo co je pro obec unikátní, je tedy sport?

Možná se to tak dá tak s určitou nadsázkou říci, řešíme ale i důležitější věci. Máme v Maccabi Karlovy Vary třeba sportovce z plzeňské obce. Takže sportovce samozřejmě vítáme.

Existuje program pro rodiny s dětmi?

Ano, teď se dostáváme k těm opravdu důležitým věcem. Zrekonstruovali jsme část přízemí, a tak je celé jen pro židovskou obec, a tudíž je to dobré i z hlediska bezpečnosti. V nových dvou místnostech jsme zřídili místnost pro besedy, je zde počítač a televize a v další místnosti je prostor pro cvičení, učí se tu hebrejština a místnost slouží také jako herna pro děti. Je tam pingpongový stůl, šipky.

Jak se zde žije seniorům, jak funguje péče o přeživší a vůbec sociálně potřebné?

Máme ještě přeživší, ale odchází nám hodně. Staráme se o ně, momentálně se náš sociální pracovník stará o 24 lidí. Z toho o 16 intenzivně. Sociální služba má k dispozici auto, které jsme koupili a využíváme ho i pro další potřeby obce. V poměru k velikosti města a komunity máme tedy docela dost seniorů vyžadujících péči.

Když pominu COVID-19, jakou část návštěvníků aktivit obce a bohoslužeb tvořili turisté?

To je jedno z nejdůležitějších témat, která nyní řešíme. Pokud není koronavirus, jezdí sem návštěvníci z celého světa. Nejvíce máme ruskou klientelu, ale máme i hodně Izraelců, Němců a další země. Jsme otevřeni jako obec pro všechny směry judaismu, ale protože chceme, aby sem chodili všichni, tak jsme oficiálně obcí ortodoxní. Což je známo a opakuji to při každé příležitosti. Díky tomu také máme na svátky a v lázeňské sezoně i mimo svátky minjan, protože jen z členů naší obce bychom ho asi nesestavili tak často. Staří členové umírají, proto chceme získat mladé lidi. Nevadí, když bydlí jinde a jen sem za námi občas na nějakou akci zajedou, ale mohou být přesto našimi členy. Jsme jediná synagoga v Karlovarském kraji a z toho to vše vychází. Jsme univerzální pro všechny, i když ortodoxní souvěrce tady vlastně nemáme, ale ortodoxních turistů bývá dost. Dokonce i ultraortodoxních.

To je také důvod, proč chceme dodržovat ortodoxní směr židovské obce. Členství máme podle práva návratu, nesdružujeme jen halachické členy a také máme 25 sympatizantů. Na akce tedy zveme i naše sympatizanty. Někdy je ale lidí skutečně hodně. Připomenutí Křišťálové noci děláme již dlouhodobě ve spolupráci s ICEI v kině Drahomíra a je plné, naposledy stáli lidé i v uličkách.

Synagoga v Karlových Varech byla zničena v noci z 9. na 10.listopadu a vždy nejbližší neděli k tomuto datu tuto vzpomínkovou akci pořádáme. Letos ale nevíme, jak to bude.

Z pohledu zejména ortodoxních návštěvníků, jaká je zde možnost košer jídla?

Je to nesrovnatelné s Prahou. Ale na velké svátky tady máme kuchyni a připravujeme zde košer jídla. Ale běžně to nejde. Obec vlastní hotel Lauretta, koronavirus to drasticky ovlivnil, v březnu nám izraelská cestovní kancelář vypověděla smlouvu. S tím byly velké starosti. Na druhou stranu se nám ale podařilo do jednoho měsíce hotel znovu pronajmout. Hotel jsme získali za pozemek po zničené synagoze, na jejímž místě stojí sanatorium Bristol. Bylo to celé komplikované, převzali jsme jej ve špatném technickém stavu (tak jako mimochodem všechny naše objekty), a tak hotel Lauretta musí ještě projít rozsáhlou rekonstrukcí. Nynější nájemník má hotel za podstatně menší sumu než bývalý, ale úspěchem je již fakt, že hotel je otevřen a funguje. Musíme to vydržet, než se situace zlepší.

Je hotel zaměřen na židovské turisty?

Hotel byl celý košer. Je v něm košer kuchyně, je tam wellness, 18 pokojů, ale samozřejmě s provozem košer hotelu to bylo komplikované. Došli jsme tedy s naším nájemcem po vzájemné dohodě k tomu, že hotel bude košer jen na některé svátky a jinak bude fungovat v běžném režimu. To rozhodování nebylo jednoduché.  Jsme rádi, že nyní vůbec funguje a uvidíme, jak se situace vyvine.

Jak tady funguje náboženský život?

Náboženský život je momentálně naše druhá největší starost po péči o přeživší.  Staří odcházejí a mladí k tomu mají jiný vztah, vážíme si všech, kteří tady jsou od roku 1945, a jejich potomků. Před válkou bylo v karlovarské židovské obci registrováno přes 2600 souvěrců a celkově zde žilo židů ještě mnohem víc. Ne všichni se k tomu hlásili. Z těch 2600 se po válce vrátilo 1 %, tedy 26 osob. Ne všichni zahynuli, ale nevrátili se sem, protože zůstali sami z celé rodiny a podobně. Těch 26 se rozrostlo o další lidi, bojovníci ze zahraničních armád, z jiných států jako Rumunsko a podobně. Krátce po válce tak měla karlovarská obec ještě přes 400 členů. Postupně po roce 1948 začali lidé odcházet. Do Izraele, Ameriky i do Německa. Nakonec jsme na současném stavu 90 členů.  I přes to, že nás mnoho starých členů opustilo, tak spousta nových lidí přibyla a za to jsme moc rádi.

Náboženský život tedy skomírá?

Ano, i z mých předchozích vyjádření vyplývá, že by to mohlo být lepší. To je ale asi problémem více obcí. My jsme se snažili získat rabína, už jsme byli přesvědčeni, že ho budeme mít, ale naše požadavky se nesplnily. Rabína tedy nemáme, ale chceme jej. Chceme rabína ortodoxního. V současné době máme nějaké tři, čtyři možnosti, ale kvůli koronaviru to trochu zamrzlo. Dáváme dohromady podmínky a dotazy na uchazeče, chceme, aby to byli rabíni s kořeny ve slovanských zemích, aby pro ně nebylo obtížné se naučit česky. Většina židů nějaké cizí řeči sice ovládá, ale náš budoucí rabín by měl hovořit česky. Je to samozřejmě i otázka financování. Kdybychom si vzali rabína z Německa nebo ze Švédska, tak ho nezaplatíme. Myslím, že Karlovy Vary nejsou žádná „vesnice“, a pro někoho by to tedy mohlo být zajímavé rabínské působiště.

Karlovy Vary jsou partnerské město Ejlatu, můžete k tomu něco říct?

Myšlenka vznikla už zhruba před deseti lety. Napadlo mě to už dřív, ale teprve tehdy jsme do toho šli s podporou tehdejšího primátora a izraelské ambasády. Byli jsme v republice první, kdo měl partnerské město z Izraele. Tradičně máme vůbec dobré vztahy s magistrátem, vedení města mnohdy navštěvuje naše akce a podporují nás. Díky tomu se nakonec dobrá věc podařila.

Ptala se Kateřina Mikulcová