Letos připadá půst 9. avu (תשעה באב) na čtvrtek, 30. července. Přesněji, půst držíme počínaje středečním večerem od 20.48 hodin do čtvrtečního večera ve 21.47 hodin, kdy končí. Devátý av je nejsmutnějším dnem v našem židovském kalendáři, neboť si připomínáme zboření prvního jeruzalémského Chrámu Babylóňany, roku 586 př. o. l. a též druhého Chrámu Římany, roku 70 o. l.

Půst 17. tamuzu

Devátým avem se také završuje třítýdenní období začínající půstem 17. tamuzu (תענית שבעה עשר בתמוז), které nazýváme המצרים בין neboli v úzkostech (Pláč 1,3).

Půst 17. tamuzu připadá na čtvrtek 9. července a tento den je tradičně spojován s pěti tragickými událostmi, které postihly náš národ:

1) Mojžíš rozbil první desky Zákona, které dostal na hoře Sinaj od Hospodina.

2) Judský král Menaše (687–641 př. o. l.) nechal v jeruzalémském Chrámu postavit sochu bohyně Ašery, čímž jej znesvětil.

3) Roku 63 př. o. l., ke konci občanské války mezi králem Hyrkanem II. a jeho bratrem veleknězem Aristobulem II., přestali v tento den přinášet do Chrámu každodenní oběti.

4) Za vlády prokurátora Cumana římský voják Apostomos v jakési vesnici ukradl ze synagogy svitek Tóry, roztrhal jej a spálil. Tímto svým činem téměř vyvolal protiřímské povstání Židů v Judsku. (O tom píše Josephus Flavius ve svém díle Válka židovská – 2. kniha, kap. 12, § 228–231).

5) 17. tamuzu roku 70 o. l. Římané prolomili jeruzalémské hradby a boje se přenesly do ulic Svatého města. To byl počátek konce Jeruzaléma, jenž byl završen zničením druhého Chrámu devátého dne měsíce avu.

Během těchto tří týdnů (bejn ha-mecarim) držíme některé obyčeje spojené se smutkem. Nekonají se svatby, muži se neholí a nestříhají, nepořádáme žádné slavnostní hostiny a neoblékáme si nové šaty. Od 1. do 9. avu včetně je (tzv. najn tejg – devět dní), kdy kromě šabatu na znamení hlubokého smutku nejíme maso a nepijeme víno.

Mesiáš Menachem

Byť je Devátý av nejtragičtějším dnem našeho kalendáře, má přece jednu pozitivní stránku. Tradice uvádí, že 9. avu se narodí, či spíše se již narodil Mesiáš – Spasitel Izraele. O tom se dočteme v Jeruzalémském Talmudu, traktát Brachot 2, halacha 4:

Zvíře vycítilo zboření Chrámu i narození Mesiáše

Jednou jeden Žid oral s krávou své pole, když tu náhle jeho kráva zabučela. Okolo šel jakýsi Arab a řekl mu: „Žide, Žide! Přestaň orat, protože tvá kráva zabučela a řekla, že v těchto chvílích byl zbořen Chrám.“ Za krátkou dobu kráva opět zabučela. Opět na něj zvolal onen Arab: „Žide, Žide! Pokračuj v orbě, neboť kráva zvěstovala a řekla, že se již narodil Mesiáš a Spasitel Izraele.“

Žid se jej zeptal: „Jak se jmenuje Mesiáš?“ On mu odvětil: „Menachem.“ Žid se jej opět zeptal: „Jak se jmenoval jeho otec?“ On mu odvětil: „Chizkija.“ Opět se jej zeptal: „A kde bydlí?“ Arab mu odpověděl: „V královském městě, v judském Betlémě.“

Když to Žid slyšel, prodal svou krávu a pluh a začal se věnovat prodeji dětských plenek. Putoval od města k městu a prodával své zboží. Když pak jednoho dne přišel do Betléma a tam k němu přicházely ženy, aby si od něho koupily plenky pro své děti. Pouze jedna jediná žena, matka chlapečka, který se jmenoval Menachem, nekoupila u něj plenky. Ostatní ženy se jí ptaly: „Přítelkyně naše, proč jsi nekoupila plenky pro svého syna? Pojď, kup si plenky pro svého syna.“ Ona jim odvětila: “Kéž by se udávili nenávistníci Izraele!“ Zeptaly se jí: „Proč?“ Odpověděla jim: „Protože v den, kdy se narodil, byl zbořen Chrám.“ Onen Žid jí pak pravil: „Neměj obavy, já jsem přesvědčen o tom, že tak jako svým narozením tvůj syn zvěstoval zboření Chrámu, tak bude i zvěstovat jeho znovuvybudování.“ Žena řekla onomu kupci: „Nemám peníze, abych koupila plenky.“ On jí odvětil: „To mi nevadí, vezmi si plenky pro syna. Potom, když sem podruhé přijdu, tak mi je zaplatíš.“ Žid se časem vrátil do tohoto města a rozhodl se se podívat na Menachema. Přišel k oné ženě a zeptal se jí: „Jak se daří tvému synovi?“  Ona mu ale řekla, že ho již nemá: „Poté, co jsi přišel a setkal jsi se se mnou, zdvihla se obrovská vichřice a vyrvala mi ho z rukou a odnesla ho, ani nevím kam.“

To je to, o čem hovoří Pláč 1,16: כִּי רָחַק מִמֶּנִּי מְנַחֵם, מֵשִׁיב נַפְשִׁי – Vzdálil se ten, kdo by mě potěšil (Menachem), kdo by mě udržel při životě.

Odpověď Menachemovy matky dává tušit, že malý chlapec, narozený v den zboření Chrámu, byl podobně jako prorok Elijáš vzat Hospodinem na nebesa. Prorok Elijáš na ohnivém voze (2. Královská 2,11) a Menachem – Mesiáš ve víru obrovské vichřice. Můžeme říci, že obě osobnosti, jak prorok Elijáš, tak Mesiáš, jsou od této doby nerozlučně spolu spjaty a v čase, který Hospodin určí, oba naplní vůli Všemohoucího. Lidem se zjeví prorok Elijáš, aby zvěstoval příchod všemi očekávaného Spasitele Izraele, Hospodinova Pomazaného z Davidova rodu. Tehdy bude znovu vybudován v Jeruzalémě věčný Chrám, který již nikdy nebude zbořen. V oné době nastane opravdový קיבוץ גלויות – ze všech stran světa se vrátí roztroušený národ Izraele do vlasti svých předků, na horu Sion, do Jeruzaléma. Tehdy se naplní slova Písma:

וְהָיָה בְּאַחֲרִית הַיָּמִים, נָכוֹן יִהְיֶה הַר בֵּית-יְהוָה בְּרֹאשׁ הֶהָרִים, וְנִשָּׂא, מִגְּבָעוֹת; וְנָהֲרוּ אֵלָיו, כָּל-הַגּוֹיִם. וְהָלְכוּ עַמִּים רַבִּים, וְאָמְרוּ לְכוּ וְנַעֲלֶה אֶל-הַר-יְהוָה אֶל-בֵּית אֱלֹהֵי יַעֲקֹב… וְכִתְּתוּ חַרְבוֹתָם לְאִתִּים, וַחֲנִיתוֹתֵיהֶם לְמַזְמֵרוֹת–לֹא-יִשָּׂא גוֹי אֶל-גּוֹי חֶרֶב, וְלֹא-יִלְמְדוּ עוֹד מִלְחָמָה.

I stane se v posledních dnech, že se hora Hospodinova domu bude tyčit nad vrcholy hor, bude povznesena nad pahorky a budou k ní proudit všechny národy. Mnohé národy půjdou a budou se pobízet: „Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova…” I překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože. Národ nepozdvihne meč proti národu, nebudou se již cvičit v boji. (Izajáš 2,2–4).

Tradičně jako vždy i letos předpokládáme, že tento půst 9. avu bude již posledním postem, a že příští rok v tuto dobu nebudeme potřebovat knihu Kinot – Žalozpěvy na 9. av, neboť na konci dnů se všechny posty, jak předpověděl prorok Zachariáš, promění ve slavnosti (Zachariáš 8,19). Tato naše víra v příchod Menachema – Spasitele Izraele – je podpořena Maimonidovým dvanáctým článkem víry, jenž praví: „Věřím svou upřímnou vírou v příchod Mesiáše, a i kdyby otálel, budu každý den očekávat jeho příchod.“

rabín Daniel Mayer