Ruce jsou velmi zvláštní součástí našeho těla. Bez tohoto neuvěřitelně obratného nástroje bychom nepřežili. Ruce mají nejen konkrétní význam – slouží k naší vlastní obsluze a také třeba k práci všeho druhu – ale i význam symbolický. Odpradávna si lidé podávají ruce na důkaz vzájemné úcty a smíru. Vítáme nebo loučíme se tak s přáteli, snad jenom Eskymáci si při stejné příležitosti raději třou nosy, než aby vytahovali ruce s kožichu.
Ruka jako symbol
Předkové si podávali ruce na důkaz, že v nich nedrží zbraň. Dodnes je to znak přívětivosti, snahy něco sdílet, první krok k přátelství.
Ruka se objevuje v mnoha kulturách už od starověku jako ideogram, pozitivní symbol. Můžeme připomenout i žehnající kohenské ruce, výrazný znak, který vídáme na židovských náhrobcích. Obrázek ruky byl užívaný v hieroglyfech, písmu starých Egypťanů. Známe i ochranný židovský amulet zvaný chamsa – ruka Miriam, kterou doprovází symbol menory nebo Davidovy hvězdy. Dobře známe i pomůcku zvanou jad, která se užívá zejména při čtení starých pergamenů: ručička na konci ukazovátka se svatých textů dotýkat smí, samotný člověk ne…
Otevřená ruka se objevila překvapivě i na jedné staré české minci, denáru knížete Boleslava I. z poloviny 10. století. A právě tehdy pravděpodobně začali do Čech přicházet první Židé…
Ruka je prostě mimořádná část lidského těla. A to ještě nehovořím o tom, že neexistují na světě dva lidé, kteří by měli stejný „vzorek“ papilárních linií na svých dlaních. Policisté to velmi dobře znají…
Otisk podle patentu
Hlubokou symboliku rukou si uvědomil i výtvarník a zároveň sklářský mistr Jan Huňát. Vymyslel zvláštní složení hmoty, které má patentované, a ta umožňuje s velkou jemností v detailu snímat otisky rukou. Zaměřil se na ruce významných osobností a sbírá jejich „otisky“. Vybraná osoba vtlačí svou ruku do talířku s onou hmotou, otisk se pak vylije sklem a výsledkem je velmi zajímavý artefakt – křišťálová ruka. Přesná kopie skutečné lidské ruky v neuvěřitelně detailním provedení. Ušlechtilé sklo je průhledné, takže plastika je skutečně dekorativní, a přitom vysoce individuální, osobní, prostě nezaměnitelná…
Stálá výstava v galerii Křišťálový dotek, kterou najdeme na hlavním náměstí v Litoměřicích, je dalším článkem z příběhu českého sklářství, které se u nás rozvíjelo od poloviny 13. století. Sklářský výtvarník Jan Huňát tu vystavuje originály jednačtyřiceti skleněných otisků ruky slavných osobností, českých i zahraničních. Skleněné artefakty jsou ve velikosti 1:1, a návštěvník až žasne, jak velké jsou mezi lidskými rukama rozdíly. Ve velikosti – na šířku i na délku, v tloušťce i délce prstů, a samozřejmě v liniích vepsaných do dlaně… Někdo má téměř medvědí tlapu, jiný zase úzkou, štíhlou, jakoby dámskou ruku.
Jaká je ruka zachránce?
V prvním patře pak autor vystavuje ještě o stupeň povýšené objekty – ty už jsou zaměřeny především na umělecký výraz. Tady jde už především o umění designu. Lidská ruka je tu spojena s nějakou charakteristickou vlastností jejího majitele, nejčastěji s profesí, ale mnohdy záleželo i na „držiteli“ oné ruky, s čím chtěl být spojován. Tak třeba Arnošt Lustig si přál propojení své ruky se symbolem brány. Zpěvačka Anastacia zase s andělskými křídly… Přesvědčit významnou osobnost, aby si otisk ruky nechala vzít, není vždy snadné. Napoprvé někteří odmítnou. Sira Nicolase Wintona Jan Huňát „dohonil“ až napočtvrté – a musel se za ním vypravit do Anglie.
Unikátní druh skla vyráběného podle starých metod, kterému se pro jeho nevídanou čirost a podobnost pravému křišťálu říká český křišťál, je známý po celém světě. V nevelké litoměřické galerii jsou křišťálové ruce osobností rozloženy do kruhů. Zblízka si můžete prohlédnout třeba ruku Václava Havla, Ringo Starra, Ivana Lendla, Charlese Aznavoura, Jaromíra Jágra, německého prezidenta Richarda von Weizsäckera, Karla Gotta… U praváků výtvarník pořídil otisk pravé ruky, u leváků přirozeně levé. Jejich dlaně jakoby vyprávěly životní příběhy pomocí unikátních čar života.
Text a foto LUBOR FALTEISEK