V posledním čísle Maskilu č. 9 (červen 2020) v rubrice Rabínské slovo vyšel článek rabína Mayera „Počátky jsou těžké i pro židovskou rozvědku“. Rabín Mayer píše v této rubrice do Maskilu pravidelně, přestože není reformním rabínem. To může u čtenářů vyvolávat dojem, že jeho články vyjadřují jednotný náboženský pohled komunity Bejt Simcha. Články rabína Mayera jsou nezpochybnitelně přínosné a odborně fundované a je dobře, že do Maskilu přispívá. Přestože nemám znalosti na to, abych polemizoval s rabínem, odvažuji se jen poukázat na to, že např. výše uvedený článek nereprezentuje většinový pohled reformních židů, protože nikdo fundovaný se zatím k problematice nevyjádřil.

Paraša Šlach lecha je o tom, jak z dvanácti vyslaných špionů jich deset vyjádřilo obavy z obsazení zaslíbené země, protože se báli původních pohanských obyvatel a agitovali proti obsazení země. Myšlenka rabína Mayera, že některé zkušenosti se dají uplatnit i pro dnešní špionáž, je velmi zajímavá a přínosná. Ale není vhodné vyvozovat z paraši závazek pro současnou politiku. Hranice Palestiny a nároky se i podle Tóry měnili s dobou. Vyvozovat povinnost pro členy Knesetu, že se nesmí Izrael připravit ani o kousek zaslíbené země a o povinnosti Izraelců získat celou zaslíbenou zemi, je pro mnohé reformní současníky těžko akceptovatelné. Už jen to, že druhá část paraši je o nařízených zvířecích obětech, svědčí o tom, že příslušný text byl potřebný pro tehdejší Hebrejce, nikoliv pro současné politické rozhodování. Většina reformních židů věří, že se judaismus od začátku vyvíjel. Tento názor by neměl představovat sekulární přesvědčení. Jak se má v Izraeli řešit trvale neřešitelná situace je jiné téma.   

Jakub Borkovec