Letošní oslava svátku Tu bi-švat v Děčíně připomínala našlehaný dort a byla stejně tak dobrá.

Vše zahájila vernisáž dvou výstav. Jednak cyklu fotografií Terezín pana Miroslava Vavřína s názvem „Mezi životem a smrtí – Mezi světlem a tmou“. Velmi působivé fotografie odrážejí jeho rodinný příběh i trauma, kterému jsou vystaveni lidé tzv. druhé generace. Současně byla otevřena výstava souboru nejzajímavějších prací dětí a studentů z celého Česka, účastníků výtvarných soutěží XXI. a XXII. ročníku Memoriálu Hany Greenfieldové (Lustigové) s názvem „Je minulost stále živá?“ a „Domov“. Výstava byla připravena ve spolupráci s Památníkem Terezín a úvodním slovem jí obohatil pan Pavel Straka. Svým způsobem i takováto témata patří k svátku Tu bi-švat – Svátku stromů, protože nám připomínají jak kořeny židovské pospolitosti, tak vzdor, se kterým pomalu obnovujeme židovský život v menších městech naší vlasti.

Druhé kolo pak představoval velmi emotivní a povznášející koncert paní Aidy Mujačič, původem z Bosny. Nyní již sice žije více než deset let v Praze, ale ze svojí vlasti si přivezla písně bosenských Židů, zpívané v jazyce židovských vyhnanců z pyrenejského poloostrova ladino. Písně v jejím podání jsou sice zpívané profesionálně školeným hlasem, ale nepostrádají vřelost a emocionální sdílnost jejich lidového původu, jak je paní Aida znala z dětství. Přestože synagoga, která se pro tentokrát proměnila v koncertní sál, nebyla vytopená, všichni posluchači nevnímali chlad a nechali se unést balkánským sluncem, které nám paní Mujačič přivezla s tóny prastarých melodií.

Vrcholem tubišvatové oslavy pak byl vlastní seder, připravený v komunitní místnosti synagogy. Tubišvatovým sederem nás provedl košerně, ale zcela lehkým a laskavým způsobem, náš chazan, pan Ivan Kohout. Měli jsme také možnost přivítat mezi sebou pana rabína Bruce Afta s chotí z komunity Adat Reyim ve Virginii (USA), který svou dovolenou tráví také v Česku. Pan rabín měl velmi poutavou přednášku pro děti, ale nejen pro ně. Na ilustrované knížce o vztahu člověka a stromu vtipně připomněl výzvy, které přináší náš vztah k přírodě, i trvalý příkaz o přírodu a svět pečovat a zlepšovat jej. Navázal tak tematicky na drašu, kterou měl o Kabalat šabat v pátek v Bejt Simcha.

Odpoledne a večer v děčínské synagoze pozoruhodně uzavřelo pohoštění. Hlavně je třeba ocenit přípravu všech vzpomínaných plodů při Tu bi-švat sederu, protože sehnat aktuálně třeba granátová jablka asi nebylo lehké. Vrcholem však byla samotná večeře, kterou připravila paní Renata Böhmová, tajemnice obce, s kolektivem. Pomyslnou i skutečnou třešničkou letošní oslavy byl pak smetanový dort protkaný všemi druhy ovoce, která si o tomto svátku připomínáme. Díky, Lucko Nachtigalová.

Domů do Prahy jsme se vraceli zcela sytí na těle i na duši … Na shledanou, děčínská synagogo!

Text: MiS

Foto: Pavel Toepfer