Každý, komu jsem řekl o svém záměru letět na výlet do Rigy, se podivoval, proč zrovna tam a jestli je tam vůbec něco k vidění. Ale přitom je to město se zajímavou historií, hodnotnou architekturou od středověku po současnost a krásnou přírodou v okolí, která vynikne zvlášť na podzim.
Riga už po příletu zanechá dobrý dojem díky novému letištnímu terminálu. Do historického centra se odtud dostanete autobusem za dvacet minut po mostě přes řeku Daugavu. Tam vás překvapí cihlová gotika a hrázděné domy, díky kterým si budete připadat jako někde na západě Polska nebo na severu Německa.
Málokdo ví, že Riga byla hanzovním městem založeným německými rytíři. Z tohoto období pochází hodně sakrálních staveb, jako je Rižský dóm nebo katedrála sv. Petra, ale také Palác u Černohlavců, který byl sice zničen za druhé světové války, ale v devadesátých letech jako jeden z významných symbolů města znovu postaven. Kromě hanzovní architektury je zde také patrný skandinávský vliv, například u domu Tři bratři.
Zásadní podíl na tváři města má ale i moderní architektura, hlavně secese. Secesní zástavba v Rize je v poměru k rozloze města největší v Evropě. Zasloužil se o to z velké části významný architekt židovského původu Michail Eisenstein, pro jehož stavby jsou typické figurální motivy zpodobující často jeho oblíbené pěvkyně z místní opery.
Siluetu města dotváří také budova akademie věd ve stylu stalinské gotiky (mezi místními přezdívaná Stalinův narozeninový dort), brutalistní televizní věž (368 m), která je vyšší než nejvyšší kopec Lotyšska, nebo moderní budova Národní knihovny. Zajímavou stavbou je i secesní synagoga, která jako jediná v Rize přežila válečné běsnění. V roce 2007 byla povedeně zrekonstruována a od té doby opět slouží místní náboženské obci.
Centrum Rigy leží na umělém říčním ostrově mezi hlavním tokem Daugavy a jejím kanálem. Kolem celého kanálu se vine pruh městského parku, který zvláště na podzim hýří všemi barvami.
Parky obklopují Rigu ze všech stran. Nejzajímavější z nich je lesopark se skanzenem z meziválečného období, kdy si nově vzniklé Lotyšsko hledalo svoji identitu. Díky březovým lesům, dřevěným domkům, větrným mlýnům a několika kostelům má autentickou rustikální atmosféru.
Velmi specifickým místem, které stojí za návštěvu, je největší tržiště v Evropě nacházející se v bývalých hangárech na vzducholodě. V každém z pěti hangárů se prodává jiný sortiment potravin a celé místo působí zajímavým postindustriálním dojmem.
Kromě samotného města se vyplatí vidět také některý z okolních národních parků (Kemeri, Guaja) nebo pláž Jurmala, která byla oblíbeným letoviskem ruské carské rodiny. Geomorfologicky je Lotyšsko sice velmi jednotvárná země, národní parky však nabízejí spoustu zvláštností. Já jsem navštívil park Kemeri, typický svými mokřady, zakrslými stromy a černými rašelinnými jezírky. Návštěvník z Česka si tam může připadat jako na Šumavě nebo v Krkonoších. Nedaleko od Kemeri se nachází již zmiňovaná pláž Jurmala, která na podzim rozhodně nepůsobí tak přívětivým dojmem jako v horkých letních dnech, ale v jemném písku lze prý najít vyplavené kusy jantaru. Všechna zajímavá místa v okolí Rigy jsou navíc dostupná příměstskými vlakovými linkami. Ty obsluhují ještě staré vlaky z období Sovětského svazu, ale ve všech je wifi zdarma a s průvodčími se bez problémů domluvíte anglicky.
Naštěstí všichni lidé, se kterými jsme přišli do kontaktu, ovládali angličtinu, jinak bychom měli kvůli exotické lotyštině problém. Kromě slov cizího původu, jako je například kafejnica, tejnica nebo gramatnica, která se dají relativně jednoduše dešifrovat (kavárna, čajovna, knihkupectví), nemá Středoevropan vůbec žádnou šanci. Například záhadné nápisy na obchodech Iepirkšanás un piedzívojúms nebo pašapkalpošanás znamenají nákupní dobrodružství a samoobsluha.
V Rize jsme strávili celkem tři dny a rozhodně to stálo za to. Jedná se o plnohodnotnou alternativu k turisticky navštěvovanějším evropským metropolím, a proto ji všem doporučuji. Se specifickou pobaltskou kulturou se tady mísí vlivy ze Skandinávie, Německa i Ruska.
Autor: Filip Meszaros