Česká rabínská studentka na Abraham Geiger College

Na začátek se nemohu nezeptat, proč sis vybrala reformní či liberální judaismus?

Protože žiji ve dvacátém první století. Judaismus je náboženstvím, které se neustále vyvíjelo a vyvíjí. Ustrnout na místě jde proti jeho smyslu.

Kdy a jak tě poprvé napadlo, že bys šla studovat rabínský seminář?

Ta myšlenka pár let zrála. Z počátku jsme si z toho dělali doma spíš legraci. Za každým dobrým vtipem se ale skrývá troška pravdy.

Když jsem pak dokončovala v loňském roce doktorát z judaistiky, tak jsem se rozhodovala, co budu dělat dál. Po letech studia, kdy jsem si vyzkoušela akademickou práci i učení apod., jsem začala cítit, že akademická sféra není úplně pro mě. Práce vědce je časově velmi náročná a přinášela mi jen malé zadostiučinění. Na druhou stranu mě vždy moc bavilo například přednášet nebo i vést programy pro děti v Bejt Simcha. Výuka, ať už na fakultě nebo v komunitě, mi přináší bezprostřední odměnu – je okamžitě vidět, jestli lidé poslouchají a jestli jim to něco dává. Práce s lidmi mi přijde mimořádně naplňující.

Od října 2019 tedy studuješ v Berlíně na Abraham Geiger College. Jsou v Evropě i jiné možnosti, kde bys mohla studovat na rabínku?

Přímo v Berlíně, dokonce i ve stejné budově je ještě konzervativní seminář Zacharias Frankel College. Kdybych šla studovat tam, musela bych se ale zavázat k určitému způsobu života, který neprovozuji – to by bylo pokrytectví.

Další možností je Leo Baeck College v Londýně, tato škola je ale finančně náročná. V Německu můžu studovat díky stipendiu, které studenti Abraham Geiger College dostávají v rámci vládního programu pro nadané studenty.

Nějaké předměty ti byly uznány jako splněné. V čem se tedy liší rabínské studium od tvého dřívějšího doktorandského studia judaistiky?

Moje studium má dvě části – rabínské studium na Abraham Geiger College v Berlíně a magisterský program židovské teologie na univerzitě v Potsdami. V tomto magisterském studiu mám některé předměty splněné a měla bych ho tedy zvládnout rychleji. Musím říct, že judaistika na Husitské teologické fakultě mě připravila skvěle. Studium v Potsdami se od naší pražské judaistiky samozřejmě liší, ale v žádném směru nezaostává. Rabínská část studia je pro mě tím, co je nové. Jde hlavně o praktickou stránku věci. V současné chvíli je pro mě třeba velkou výzvou kantilace nebo i samostatné vedení bohoslužeb.

Zmínila jsi praktickou stránku. Zajímalo by mně, jaké konkrétní předměty to jsou, o co přesně se jedná a jestli je součástí tvého studia také třeba nějaká psychologie nebo pastorace či vedení – přece jen, jde o práci s lidmi.

Studujeme halachu, liturgii, kantilaci, a každý týden máme něco jiného. Protože však moderní rabín už není zdaleka jen učenec, ale zastává mnoho rolí, máme také pastorační péči a základy psychoterapie. Naším úkolem v žádném případě není někoho analyzovat, ale je nutné umět odhadnout, kdy jsou problémy jednotlivce ještě v dikci rabína a kdy je vhodné vyhledat odbornou pomoc.

Věnuješ se v rámci studia nějaké své konkrétní oblasti nebo zájmu, který bys později třeba zpracovala do podoby závěrečné práce?

Po letech, kdy jsem se intenzivně věnovala Maharalovi, mám teď historických témat už trochu dost. Pomalu svou pozornost přesouvám na aktuální otázky. Hodně mě zajímá třeba vztah judaismu k životnímu prostředí. V posledním roce jsem dělala hned několik přednášek na téma vegetariánství a veganství v judaismu a vůbec etických aspektů konzumace zvířat optikou židovství. Jestli z tohoto ale nakonec bude závěrečná práce, to se ještě uvidí.

Můžeš čtenářům přiblížit, jak náročné je rabínské studium? Můžeme si představit takový ten tradiční obrázek studenta v ješivě, který sedí a studuje Talmud?

Není to jednoduché, ale pro mé spolužáky, kteří za sebou nemají doktorát a nemají tak studium částečně splněno, to musí být ještě mnohem těžší. Samozřejmě že hodiny sedíme nad knihami, ale celkový obrázek je mnohem pestřejší. Často máme různé blokové semináře s velice zajímavými osobnostmi z celého světa. Na druhou stranu je spousta věcí ponechána na iniciativě každého studenta a jeho vlastní aktivitě. Pokud jde o typické sezení v ješivě, to bude spíše náplní ročního pobytu na konzervativní ješivě v Jeruzalémě. V pátek však obvykle studujeme ve dvojicích s pomocí komentářů příslušnou parašu a pak svoje poznatky společně probíráme.

Jak tedy vypadá běžný pracovní týden rabínské studentky?

V pondělí mám přednášky na univerzitě v Potsdami, které se mi povedlo dát na jeden den. V úterý a středu nemám výuku a tyto dny věnuju přípravě, ať už sama nebo s vyučujícími, kteří mi pomáhají třeba s rétorikou nebo kantilací. Někdy taky ale jedu zpátky do Prahy, protože jsem si nechala část úvazku na Karlově univerzitě a píšu do univerzitního časopisu. Výuka na Abraham Geiger College začíná ve čtvrtek ráno bohoslužbou, na jejímž průběhu se všichni podílíme a je to pro nás jakási praxe. Po skončení vždy u společné snídaně reflektujeme průběh bohoslužby, a to co se nám povedlo nebo nepovedlo. Pak probíhají přednášky a semináře. Témata jsou bloková a nyní se například věnujeme halaše pro všední den. V pátek se paK věnujeme studiu týdenního oddílu Tóry. Ale na Abraham Geiger College není pevný rozvrh a výuka se hodně prolíná. Pak obvykle sedám do vlaku a jedu do Prahy, abych stíhala Kabalat šabat. Když zůstávám na víkend v Berlíně, tak navštěvuju tamní kongregace, což je také úkolem pro prváky – aby sledovali, co a jak se kde dělá.

Nebudeme chodit kolem horké kaše. Pokud dostuduješ Abraham Geiger College, pak budeš první českou rabínkou. Cítíš v této souvislosti nějakou zodpovědnost spojenou s očekáváním, které do tebe třeba lidé vkládají?

Musím přiznat, že se tomu zatím pořád ještě trochu směju. Co se týče očekávání druhých, vnímám svoje možné prvenství jako velkou výhodu. Když jste v něčem první, tak si pravidla nastavujete sami. Zatím jsem ale zaznamenala samé pozitivní reakce, i když se někteří lidé diví. Někdy nevědí, že je to možné, aby žena byla rabínem.

Přitom bys ale rozhodně nebyla první absolventkou na Abraham Geiger College.

To samozřejmě ne. V minulosti jsme již měli dokonce českou rabínskou studentku, ta ale studium nakonec nedokončila. Ve světě nejsou rabínky ničím převratným a například ve Spojených státech jsou zcela běžné.

Máš třeba v ročníku ještě nějakou spolužačku?

Je nás celkem pět, a z toho jsme dvě studentky.

Vím, že nyní jsi teprve na začátku, ale jakou máš představu o svém působení po absolvování studia?

V žádném případě nehodlám zakládat žádnou další komunitu. To je to poslední, co české židovství potřebuje. Zapotřebí je spíš jednotící element. Dlouhodobou výzvou pro mě je práce s mládeží a mladými dospělými. Zatím se nám několikrát osvědčila spolupráce s Českou unií židovské mládeže (ČUŽM) a Moishe Housem. Intenzivně vnímám, že mnoho mladých dospělých, kteří například opouští Lauderovo gymnázium, hledá něco trochu jiného než tradiční judaismus. Chtějí se hlásit ke své židovské identitě, ale také chtějí vést úplně normální moderní život. Navštěvují proto třeba akce ČUŽM nebo Moishe Housu, a přestože ani jedna z těchto organizací nemá charakter náboženské komunity, pořádají zajímavé akce, které mladé lidi baví. Myslím si, že je potřeba se těmto mladým přiblížit, být tady pro ně a poskytnout jim náboženskou podporu.

Na obecné rovině ale bude asi nejdříve potřeba, aby si čeští židé zvykli na to, že je k dispozici také rabínka. Máme hodně komunit a já budu vděčná, když některé z nich budou mít chuť využít moje služby. Umím si představit, že budu „na volné noze“.

Jakou roli ve tvém studiu hraje společenství Bejt Simcha?

Když se člověk uchází o studium na Abraham Geiger College, musí přinést potvrzení a doporučení ze své kongregace. Toto doporučení mi Bejt Simcha poskytla s ohledem na moje předchozí zapojení a aktivity v komunitě. Pokud se ptáš na to, jestli budu v Bejt Simcha působit, je to hudbou budoucnosti. Bylo by nádherné vrátit se do své domácí komunity. Bejt Simcha ale má vlastního kantora a myslím si, že není v silách sice silné, ale malé komunity, aby si vydržovala dva lidi. Ani by to nebylo fér. Moje představa je prostě taková, že jsou zde jistě mnohá společenství, která by byla ráda, aby k nim někdy přijela rabínka a něco pro ně udělala, posloužila.

Co tě na tvém studiu baví nejvíc?

Celková pestrost. Ať už v náplni studia, tak i v tom, že jsme každý z jiného kouta světa a každý známe jiné věci a jazyky apod.

Nelituješ tedy toho, že ses rozhodla pro rabínské studium?

Ani trochu.

Děkuju za rozhovor a za celou redakci přeju, aby se ti ve tvém studiu dařilo!

PTALA SE RÁCHEL POLOHOVÁ

Náhledový obrázek – Kamila na akci Moishehausu, foto Kajetan Tvrdik

Kamila Kohoutová (*1990) pochází ze Znojma a vystudovala judaistiku a filosofii na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V rámci svého doktorského studia se věnovala vztahu rabi Jehudy Livy ben Becalela, pražského MaHaRaLa ke knize Zohar. V současnosti studuje prvním rokem na rabínském semináři Abraham Geiger College v Berlíně. Jejím oblíbeným tématem je židovský enviromentalismus a v poslední době přednáší na téma vegetariánství a židovství.