V Alsasku a speciálně v regionu Hanau, který se rozprostírá severně od Štrasburku na francouzské straně až po Baden v Porýní na německé straně, jsou dějiny židovstva úzce spjaté s francouzskou revolucí roku 1789. V těchto pohnutých časech žilo ve venkovských náboženských obcích Alsaska více než 20 tisíc židů, je to polovina tehdejšího židovského obyvatelstva Francie. Židé byli obviněni, že zapříčinili morovou epidemii, proto nesměli žít ve městech. Pod ochranou knížete Hanau-Lichtenberga zažili židé neobyčejnou toleranci, mohli se usazovat v regionu bez omezení.
Dějiny židů v oblasti Hanau, Alsasko sahají až do Římské říše, už v tom čase byly známé snahy křesťanů židy křtít, protože byli považováni za vrahy Ježíše. V dřívějších dobách museli židé povinně nosit klobouk, aby byli na veřejnosti viditelní. Mnohokrát se židé stali obětmi pogromů a často našli útočiště u venkovského obyvatelstva. Pánové Hanau-Lichtenberg profitovali ze židovského obyvatelstva, zavedli různé formy ochranné platby a přeložili kvůli Šabatu trhový den z pátku na čtvrtek.
V 19. století bylo na území Alaska vybudováno 176 synagog, jen pro srovnání existovalo tehdy v celé Francii jen 250 synagog. Region Alsaska byl dlouhé roky centrem židovského života Francie. Začátkem 20. století se zlepšila sociální situace židovského obyvatelstva, jehož počet se zvýšil přílivem uprchlíků z Východní Evropy, kteří utíkali před pogromy. Kvetlo umění i kultura a k nejznámějším umělcům této doby patřili Camille Pissarro, Amadeo Modigliani, Chaim Soutre a Marc Chagall.
Během první světové války bojovalo mnoho židů na straně Francie a často dosáhli vysokých funkcí v armádě. Situace se značně zhoršila po nástupu nacistů v Německu k moci. V roce 1938 vznikly první zajatecké tábory, od roku 1940 byla uzákoněna protižidovská opatření, zbavení občanských práv, zabavování majetku a židé museli žít v táborech. Mezi lety 1942–1944 našlo smrt, často v koncentračních táborech a především v Osvětimi, více než 76 tisíc židů.
Francie oficiálně dlouhé roky ignorovala politickou spoluúčast na zločinech holocaustu a až v roce 1995 tehdejší prezident Jacques Chirac oficiálně přebral zodpovědnost Francie na deportacích a smrti tisíců francouzských židů.
Pozvánka do židovsko-alsaského muzea v Bouxwiller /Musee Judeo- Alsacien/
Muzeum se nachází v bývalé synagoze cca 40 km od Štrasburku. Ve svých sbírkách představuje globální průřez židovským životem v Alsasku. Vystavené objekty, modely a videa poukazují na úzkou spojitost židů s jejich křesťanskými sousedy, bohatou regionální historii, častou historickou výměnu mezi dvěma sousedními zeměmi Francií a Německem.
S pomocí mého životního partnera Stephana Graffa se mi podařilo zrealizovat krátký rozhovor s pracovníkem muzea panem Raymondem Levym, který mi prozradil zajímavosti z muzea.
Pan Levy začal své vyprávění rozdělením státu a náboženství ve Francii v roce 1905, tzv. laïcité právo. V Alsasku platí zákon z roku 1870 tzv. concordat, tento zákon předtím platil po celé Francii. Židovské hřbitovy jsou komunální, hroby se obměňují každých 30–50 let a hřbitovy mají nekonečnou životnost, patří pod tzv. izraelitské konsorcium /Consistoire Israelite/, což jsou právní subjekty, které jsou v každém obvodě s židovskou obcí a spravují její majetek – synagogy, hřbitovy a jiné objekty. Muzeum patří pod Konsorcium Bas-Rhin se sídlem ve Štrasburku a sbírá finanční prostředky na zachování a opravu hřbitovů a dalších objektů. Práce konsorcia by se neobešla bez podpory dobrovolníků, ať už při získávaní finančních prostředků nebo při úklidu a opravě hřbitovů.
„Naše židovské muzeum“, pokračuje pan Levy „se nachází v komplikované finanční situaci“. Bývalá synagoga byla před 30 lety zachráněna před zbouráním panem Gilbertem Weilem, kterému je dnes 90 let a je bývalým profesorem architektury a urbanistiky na Univerzitě v Marseille a předsedou Sdružení přátel židovského muzea v Alsasku /Les Amis de Musee Judeo Alsacien de Bouxwiller/, které má 12 členů. Pan Weil hovoří plynule anglicky a hebrejsky, kvůli šoa odmítá hovořit německy. Muzeum žije ze vstupného, malou finanční podporu poskytuje město Bouxwiller, jednorázové podpory v rámci územního celku Grand Est, malou podporu dostává z konsorcia Bas-Rhin a ze židovského fondu z Paříže. Muzeum prakticky neustále bojuje s nedostatkem finančních prostředků, navzdory tomu pracuje v muzeu jedna administrativní sila na poloviční úvazek a muzeum se podílí na spoluorganizaci konferencí a výstav v regionu Hanau. Muzeum existuje už 22 let a nejen pan Levy a Weil doufají, že bude existovat nadále.
Z aktivit muzea v roce 2019 lze připomenout výstavu o koncentračním táboře Netzwiller-Struthoff, která byla zorganizována za pomoci studentů z Německa a Francie. Otevření se zúčastnila svědkyně času paní Simone Polak ze Saverne, která přežila koncentrační tábory Auschwitz, Bergen-Belsen a Terezín. Zajímavá byla také výstava: „Romové, stěhování národů“ se společným koncertem romské a klezmer hudby.
Pan Levy nás informoval o tom, že pan Weil připravuje vydání knihy Lexikon Jedischdaitsch. Tento jazyk existoval více než 1000 let a používal se v oblasti mezi Mannheimem a Basilejí. Byla známá jako Jiddisch (a lehce se lišila od jidiš používané ve Východní Evropě), dnes je tato řeč už téměř zapomenuta. Muzeum připravuje také novou publikaci o své historii.
Na otázku či je v Alsasku cítit antisemitismus odpověděl pan Levy diplomaticky, že určíte jsou našim čtenářům známé události, které se před časem udály v Paříži, kde dnes žije největší skupina židovského obyvatelstva v Evropě. Naštěstí se v Alsasku dodnes nic podobného nestalo.
Muzeum a jeho dobrovolní pracovníci doufají, že najdou finanční zdroje, aby tato kulturní instituce mohla ještě nadále v Alsasku fungovat. Rádi přivítají turisty z Čech a Slovenska, kteří navštěvují nedaleký Štrasburk. Muzeum je otevřené od března do října, od úterý do pátku, v neděli a o svátcích od 10 do 13 hodin a od 14 do 18 hodin. Během židovských svátků je muzeum zavřené.
Jana Tchabana-Löwbeer a Stepan Luc Graff, Vieden