Věhlasného vědce si spojujeme se vším jiným než s cestováním – a přesto dokázal i na tomto poli přinést poznatky, které jsou pro nás dodnes zajímavé. Dokazuje to kniha, kterou pro vydání připravil australský historik Ze‘ev Rosenkranz pod popisným názvem CESTOVNÍ DENÍKY ALBERTA EINSTEINA, Dálný východ, Palestina a Španělsko (1922–1923). Loni vyšla v Americe, letos ji už česky vydalo Argo.
Z Německa pocházející teoretický fyzik, který bývá označován za nejvýznamnějšího vědce 20. století, pocházel ze židovské rodiny a k cestování vlastně „přičichl“ už v mládí. Einstein (1879–1955 ) se narodil v Ulmu, žili v Mnichově a po krachu otcovy firmy se rodina přestěhovala do italské Pavie, polytechniku studoval ve švýcarském Curychu, učil pak v Bernu a v roce 1911 se stal na tři semestry profesorem pražské německé univerzity… Usadil se pak Berlíně, ale když se v roce 1933 dostal k moci Hitler, včas uprchl do USA. Einstein dostal Nobelovu cenu za fyziku za rok 1921 a v zápětí se vydal na skoro šestiměsíční cestu na Blízký, Střední a Dálný východ. Nebyl ale obyčejným turistou, po cestě přednášel na univerzitách v Číně, Japonsku i Palestině a nakonec i ve Španělsku o své teorii relativity. Setkával se všude s významnými osobnostmi, státníky i vědci, a zajímal se o místní kulturu, umění i politické dění. V té době je už Albert rozvedený se svou srbskou ženou Milevou a v červenci 1919 se žení s o tři roky starší sestřenicí Elsou Löwenthalovou, rozenou Einsteinovou. S ní také v říjnu 1922 vyráží na dlouhou cestu.
V knize nalezneme faksimile jeho rukopisných zápisků z cest – těch přefocených stránek je zde snad až příliš mnoho, jistě bychom editorovi věřili i bez důkazů, že jde o skutečné vědcovy postřehy… Je ovšem zajímavé, že z dřívějších Einsteinových cest se žádné poznámky nedochovaly.Poznámky měly sloužit k čistě osobní potřebě, nejsou tedy nějak stylizované s ohledem na budoucího čtenáře, spíše strohé a úsečné, ale i zde rozesel vědec různé vtipné postřehy a charakteristiky. Je ovšem znát, že byl životně zcela jinak zaměřený, v jeho upřímných soukromých poznámkách proto nejdeme nejednu nekorektnost či neporozumění odlišným vzdáleným kulturám. Jako by vše posuzoval jenom evropskýma očima – je vidět, že neměl dřívější zkušenosti z kontaktů s exotickými zeměmi. Při svých rychlých soudech překvapivě nejde nijak do hloubky, dokáže i snadno, leč povrchně zevšeobecňovat …
Z návštěvy Jeruzaléma v únoru 1923si mj. zapsal: „Na druhé straně náměstí mešita průměrných kvalit. Poté dolů k chrámové zdi (Zeď nářků), kde se hlasitě modlí otupělí etničtí bratři s tvářemi obrácenými ke zdi, přičemž se kývají sem a tam. Žalostný pohled na lidi s minulostí, ale bez současnosti. … Návštěva Bergmanna, vážného, zbožného muže z Prahy, který zakládá knihovnu s příliš malým prostorem a nedostatkem peněz.“
Posledních více než sto stran knihy zabírají doplňkové texty a poznámky, které osvětlí nejednu kusou informaci z vědcova cestovního deníku.
Lubor Falteisek
