Alžběta Glancová je spolu s ilustrátorkou Lucií Lučanskou autorkou hebrejského slabikáře Alef bet teď!, který vyšel v nakladatelství Xao, a také novou vedoucí Programu Lauderovy školky ve Fakultní mateřské škole Na Výšinách, kde učí děti hebrejštinu.

Mohou s knihou pracovat třeba i rodiče nebo učitelé, kteří neumí hebrejsky?

Kniha je určena dětem i dospělým, ale tím, že je hodně ilustrovaná, svádí k předpokladu, že je jen pro děti. Ale není tomu tak. Každý, kdo se začíná učit hebrejštinu, ať už biblickou nebo moderní, začíná abecedou. Knížka je tedy užitečná i pro dospělé čtenáře. Pro rodiče, kteří neumí hebrejsky, je ke stažení takový manuál na stránkách nakladatelství. Pojmenovali jsme ho Ocar milim, což znamená hebrejsky něco jako slovní bohatství – slovíčka. Tam je ve zkratce vysvětleno, jak funguje hebrejská abeceda, a ke každému slovu obsaženému v knize je připojené krátké povídání, malý příběh, dokonce i jeden recept. Knížka záměrně obsahuje také méně používaná slova a měla by zpřístupnit hebrejskou abecedu širokému publiku. Třeba i někomu, komu přijde hebrejská abeceda zajímavá, ale podobně by ho zaujal i stejný formát knihy například o čínštině.

Existují v České republice jiné česko-hebrejské učebnice?

Když jsem knížku připravovala, hledala jsem s pomocí skvělé knihovnice v knihovně ŽMP informace v Archivu Národní knihovny o jiných česko-hebrejských učebnicích. Podle všeho vyšla naposledy meziválečná učebnice Haleluja, hebrejská řeč od rabiho Federa, která je pořád oblíbená a používaná a vyšla po roce 1990 v několika nových vydáních, ale nově napsaná zatím žádná jiná učebnice nebyla. Tedy pokud vím. Hodně učebnic hebrejštiny vycházelo v Čechách na konci 19. a začátku 20. století, a to především německo-hebrejských. Musím ale dodat, že Alef bet teď! není v pravém slova smyslu učebnice.

Jak děti na hebrejštinu reagují? Baví je to?

Mám pocit, že děti ve školce hebrejština baví. A mě taky. Loni jsem byla v Izraeli a před tím jsem už ve školce rok učila, teď jsem se vrátila. Zkušenost s výukou Na Výšinách mě také inspirovala k vydání slabikáře – alefbetáře. Práce s malými dětmi je báječná v tom, že mají velkou představivost a nebojí se na rozdíl od starších studentů udělat chybu. Zatím mají většinou zkušenost jen s osvojováním mateřského jazyka a nikdo jim jazyk nevysvětlil nijak systematicky. Nemají tedy systémové, gramatické otázky a nevadí jim, když nerozumí každému slovu. Je to skvělá příležitost s nimi číst příběhy a pohádky. Na základě mého čtení a obrázků v knížkách si děti perfektně domýšlejí význam. Zdá se mi, že můžu používat méně češtiny než s dospělými skupinami. Češtinu ale pořád v hodinách používám hodně, to přiznávám.

Jakou používáte metodiku? Učí se děti přímo slovíčka?

Děti se učí slovíčka, ale hodně zpíváme a recitujeme. Učíme se často po určitých rytmických celcích. Vždycky dětem vysvětlím, o čem se zpívá, o čem recitují. Nepřekládám to doslovně, ale jde o význam. Hodně pracuji s obrázky a s většími textovými celky.

Občas používám podklady od Margalit Kavenstock, což je Izraelka, která vyvinula metodu na výuku hebrejštiny předškolních dětí. Materiály jsou ale určené především americkým židovským komunitám a v tamních školkách to funguje trochu jinak. Mnohdy mluví hebrejsky celý den, zatímco my máme dvakrát týdně třicet minut. Děti v amerických komunitách pak často pokračují na židovské škole, kde už mluví plynně hebrejsky, tak vysoký cíl my nemáme. 

Mnohé děti také moc nemají představu o Izraeli. Předloni se na mě jeden chlapeček rozzlobil, proč je učím řeč, kterou se nikde na světě nemluví. Pro mnohé děti je to hodně abstraktní představa o vzdálené zemi. Proto bych dětem ráda především ukázala, že existuje úplně jiný jazyk, s odlišným písmem, kde se knížky otvírají na druhé straně, než jsme zvyklí, a celé to může být zábava s vyprávěním zajímavých příběhů. 

Jak se zabydlujete v nové roli vedoucí střediska a co pro školku Na Výšinách připravujete?

Kateřina Bíglová, na jejíž místo jsem nastoupila, Program Lauderovy školky ve Fakultní mateřské škole Na Výšinách založila a vedla 25 let. Teď si s Kateřinou předáváme práci. Jsem ráda, že nejsem jenom docházející lektorka a že děti, které učím, trošku znám a ráda bych je propojila a seznámila s vrstevníky z dalších dvou židovských školek, tedy s Bejachadem a Lauderovou školkou. Kdybych měla Program Lauderovy školky ve FMŠ Na Výšinách definovat, tak je myslím ze zmiňovaných školek nejsekulárnější. Nicméně má košer stravu, děti se učí o všech židovských svátcích, ke každému svátku je vždycky nějaký program, vyrábění atp., a mají dvakrát týdně hebrejštinu. A o nově příchozí děti zatím nemáme nouzi.

Ptala se Kateřina Mikulcová