Po tom, co mě okolí celý rok připravovalo na „vstup do reálného života“ a poznání „skutečné hodnoty peněz“, jsem si přes léto zařídila brigádu. Ne však v právní kanceláři nebo na nějakém podobně vznešeném místě, nýbrž coby prodavačka v řetězci pekařství. Kromě peněz mi práce přináší i mnoho nových zkušeností – třeba tu, jak vypadá svět mimo kavárny a literární kluby. A právě tuto konfrontaci se vám v následujících dílech pokusím přiblížit. Kdoví, jednou se to může stát i vám…

Nejdřív musím zdůraznit, že mě k osmihodinovému stání za pultem ve stálém shonu skutečně nemotivovaly romantické představy mladého básníka, jenž jde pod lupou zkoumat takzvané obyčejné lidi, ale běžná potřeba peněz a mimo jiné i snaha přiučit se něčemu novému. Zároveň nebudu zastírat, že pro mě jde o zcela nové prostředí, kde člověk nikoho neokouzlí znalostí pěti jazyků ani souvislým výkladem Homéra, ale maximálně tím, že dokáže zamést podlahu.

Výhodou není ani nízký věk, na který se toho dá jindy mnoho uhrát, naopak – coby nejmladší člen týmu můžete snadno ze sofistikované pozice za kasou sklouznout k méně přitažlivému mytí nádobí. Přesto se snažím svou práci pojímat odpovědně a stala jsem se tak zcela ordinérní „ženou za pultem“.

Začátky a filozofie rohlíku Zaměstnání se vám může zdát sebelepší, vězte však, že cesta k němu je trnitá a vyžaduje několik setkání s budoucím nadřízeným, oběhnutí minimálně dvou doktorů, vyplnění lejster a výpisů, pak hodinové sezení s „personalistou“ (rozuměj úředníkem) související s nastudováním všech smluv, závazků a prohlášení, a v neposlední řadě i několik školení – nejen ohledně bezpečnosti, ale i o „filozofii naší firmy“ (John Grisham by nad podobným termínem nadskakoval…).

Teprve po zdolání všech těchto met (tedy po třech až čtyřech týdnech) nastane onen slavný den, kdy převezmete sněhobílou uniformu a čepec a dveřmi s nápisem „pouze pro personál“ vkročíte do nového života zaměstnance.

Nutno podotknout, že všechna zmíněná sezení a schůzky probíhají na zvláštní, vřele-anonymní, úrovni – všichni se k vám chovají slušně, zároveň však máte neustálý pocit, že jste jen jednou z mnoha dalších položek v jejich itineráři. Pro slabší povahy, jejichž genialitu rodina opěvovala už do narození, je to velký zásah do sebevědomí, ale koneckonců je to prospěšné. Také jsem vypozorovala, že je velmi rozšířený způsob, jak ze strany školitele uchvátit publikum, a sice nasadit familiérní tvář a suchou stať o strategiích rozvoje obohatit zajímavostmi typu „co jsem dnes snídal“ nebo „čí instagramový účet sleduji“. Přátelství se tak na pracovišti někdy neutužuje běžným lidským kontaktem, ale institucionálně.

Mytí prken, která znamenají svět Bavíme-li se o začátcích, nelze opomenout učení. Všeho včetně cen, markování, vyrovnávání a balení zboží a také úklidu – od vymývání kávovaru po vytírání podlahy.

Někdy, zvlášť ke konci směny, je velmi snadné stát se tím, na koho jsou všichni rozčilení, protože zdržuje a oni kvůli němu nestihnou vlak/autobus/poslední metro atd.

V pozici podobně rozčileného prodavače se také octnete snadno – sice jste na místě tři dny i s cestou, ale oproti nováčkovi, který přišel dnes, je z vás už „starý mazák“.

Pokračování příště Na začátku se člověk naučí mnoho nových věcí, nejen na praktické úrovni, ale i na té sociální – ano, i v obyčejném francouzském pekařství v centru města jako prodavač mezi cizími lidmi. Pro introverta, který je celý život zalezlý u počítače a nad ním rozumuje o světě, může být náhle šok setkat se denně s třemi sty lidí, s nimiž by normálně nepromluvil ani slovo. Anebo jen s těmi třemi, se kterými musí oněch osm hodin odstát a bavit se o výplatní pásce.

Kapitole o lidech, které před pultem i za ním každý den potkáváte, se budeme věnovat příště. Tady se totiž bourají všechny teze, které vám okolí implicitně sděluje – totiž že by z vás, v porovnání s lidmi „z učňáku“, měl být díky gymnaziálnímu vzdělání lepší a snad i hodnotnější člověk. Naopak – poprvé pocítíte skutečnou rovnost se všemi druhy lidí, byť by se normálně vaše cesty nezkřížily.

Jak s tím naložíte, je na vás – dáte skutečný svět pod mikroskop a budete ho zkoumat, abyste se mu později povýšeně vysmáli a dál vedli vznešené řeči o reálném životě, před nímž jste museli utéct?

ALBERTINA ČÍŽKOVÁ