Mezi divadlem, fotografováním, překlady, lokální politikou a vším, co souvisí s judaismem, je už léta rozkročený Jaroslav Achab Haidler, přičemž poslední celoživotní zájem či spíše v dobrém slova smyslu posedlost u něj jednoznačně převážil a vyústil v systematické studium a s tím související objíždění židovských hřbitovů, kde studuje nápisy na starých náhrobcích.

Židovským hřbitovům se Jaroslav Achab Haidler věnuje už dlouhou dobu. Obchází tyto „kamenné knihovny“ a zpracovává jejich obsah, vyhledává nejstarší hroby, opisuje si květnaté epitafy a interpretací jejich smyslu nám zprostředkovává jejich tajemné kouzlo, zaznamenává „mluvící“ symboly použité na náhrobcích, které často odkazují k postavení zesnulého v komunitě, k rodovému jménu či k jeho povolání.

Kniha se snaží vysvětlit v podstatě vše, co v židovském společenství souvisí s posledními věcmi člověka, jak prozrazuje už název ŽIDOVSKÉ HŘBITOVY A POHŘBÍVÁNÍ (vydala Grada Publishing). Osobitý styl psaní Achaba Haidlera je nesnadno charakterizovatelný. Nejde o profesorský výklad se suchopárnými popisy, ale spíš o dynamickou esej načrtnutou s básnickým espritem, o osobitý text plný faktů i názorů, detailů a „mystických“ odboček – od tóry po kabalu, tak, jak Achaba známe z doslova okouzlujícího osobního projevu. Autor používá často poznámky po straně textu, mnohdy velmi zajímavé,

hýří citacemi a odkazy na židovské myšlení a literaturu, překládá své osobní názory na některé funerální projevy, které laik někdy jen těžko odliší od již známých tradičních vysvětlení. Tak je tomu třeba při nastínění důvodu, proč se na židovské hroby dávají kamínky, a ne květiny…

Text knihy rozdělený symbolicky do sedmi oddílů je skoro na každé stránce doplněn minimálně jednou fotografií. V četných odbočkách nás autor poučí i o tom, jaký je původ židovských příjmení. Výklad jinotajů skrytých v epitafech nebo symboliky náhrobků je někdy složitější, než se zdá – jako třeba u motivu koruny. Může znamenat tóru, tedy její hlubokou znalost u zemřelého, ale i „korunu dobrého jména“. Hodnota koruny (keter) v gematrii je navíc 620, což odpovídá textu Adonoj melech, Adonaj malach…, tedy oslavě Hospodina. Jednoznačnému vysvětlení stále odolává symbol Urobora – hada požírajícího vlastní ocas, který se vyskytuje skoro ve všech kulturách, od Číny po Jižní Ameriku… Jak víme, do poloviny 19. století se nápisy na náhrobcích psaly výhradně v hebrejštině, později k nim přibyly texty v němčině a nakonec i v češtině. Ve 20. století se již hebrejština přestává používat úplně.

Čtenáři, kteří se o tuto tematiku zajímají hlouběji, si patrně již prošli Achabem spravované internetové stránky www.lamedwaw.org nebo www.chewra.com (projekt Keshet – stále se rozšiřující elektronická databáze zachovaných židovských hřbitovů, která obsahuje na 50 000 epitafů s fotkou, překladem a komentářem). Ti také budou knihou méně překvapeni a nejspíš v ní poznají některé texty, jež prošly internetem.

Knížka, které by slušel i slovníček odborných výrazů, není určena ke čtení na jeden zátah, tak rychle všechny informace snad ani nelze vstřebat. Naopak vybízí, aby se čtenář s knihou v ruce vydal čas od času do oázy věčného klidu a zameditoval si ve stínu macev (Haidler většinou píše macejv) na některém z tří stovek židovských hřbitovů v Čechách a na Moravě – a v tichém zadumání si přečetl pár kapitol…

Lubor Falteisek