První ženou, která na Německé univerzitě v Praze získala doktorát z matematiky, byla Saly Ruth Ramler.1 Narodila se 10. listopadu 1894 v Kolomei v Haliči (dnes Ukrajina). Její otec Gerson Ramler (1863–1930) byl židovským obchodníkem v Kolomei, její matka Franziska Ramler (nar. 1860), rozená Ro senblatt, pocházela z židovské obchodnické rodiny ze Sadagury (dnes Ukrajina).
Ramlerovým se postupně narodilo šest dětí: Fredryk, Natali (nar. 5. 11. 1887), Ernestine (nar. 9. 5. 1889), Rosa (nar. 20. 8. 1891), Leon (nar. 21. 9. 1892) a Saly. Celá rodina se hlásila k židovské víře a podle policejní přihlášky žila od roku 1897 na Královských Vinohradech.
Úspěchy nadané Saly
Saly studovala na Německém dívčím gymnáziu na Královských Vinohradech, dne 7. července 1914 složila s výborným prospěchem maturitní zkoušku. Od školního roku 1914/1915 do školního roku 1918/1919 studovala matematiku a fyziku na filosofické fakultě pražské německé univerzity. Její zájmy byly poměrně široké, sahaly od matematiky přes moderní jazyky, historii a filozofii až po sport a moderní tanec.
Dne 29. září 1919 podala na Filosofické fakultě Německé univerzity žádost o zahájení doktorského řízení a předložila doktorskou práci nazvanou Geometrische Darstellung und Einteilung der Affinitäten in der Ebene und im Raume. Dreiecks- und Tetraeder-inhalt. Dne 11. listopadu 1919 ji profesoři matematiky Georg Alexander Pick (1859–1942) a Gerhard Hermann Waldemar Kowalewski (1876–1950) hodnotili slovem approbiert a souhlasili s pokračováním započatého doktorského řízení. V polovině listopadu se Saly podrobila náročné dvouhodinové hlavní rigorózní zkoušce z matematiky, její výkon zkoušející hodnotili slovem ausgezeichnet (vynikajicí).
Vedlejší jednohodinovou rigorózní zkoušku z filozofie absolvovala počátkem prosince a opět byla hodnocena ausgezeich- net. Dne 11. prosince 1919 byla slavnostně promována doktorkou filozofie.
Její doktorská práce se nedochovala v Archivu Univerzity Karlovy ani v Národní knihovně České republiky ve speciálním fondu nazvaném Disertace. Nedochoval se ani posudek recenzentů, ani stručný abstrakt. Práce nebyla referována ani v časo- pisu Lotos, ani v referativním časopisu Jahr- buch über die Fortschritte der Mathematik. Roku 1978 však holandský matematik Oene Bottema (1901–1992) publikoval v časopisu univerzity v Bělehradu článek nazvaný Equi-affinities in three-dimensional space,2 v němž jako jediný inspirativní zdroj literatury citoval Salyinu „zapomenutou či ztracenou“ doktorskou práci. Psal dokonce o tom, že měl k dispozici její anglický překlad.
V letech 1920 až 1921 Saly vykonala na Německé univerzitě v Praze zkoušku učitelské způsobilosti z matematiky a fyziky a získala tak oprávnění k výuce na středních školách s německým vyučovacím jazykem.
Krátce pracovala jako středoškolská profesorka matematiky a fyziky na Německém dívčím lyceu v Praze II. Počátkem dvacátých let si v Praze i v zahraniční rozšiřovala a doplňovala své vzdělání, účastnila se tělocvičného kurzu v Německu (červenec 1921), kongresu Německých matematiků v Jeně (září 1921), podnikla studijní cesty do Lucemburska (březen 1922) a do Německa (leden 1923).
Sňatek s holandským matematikem Dne 14. července 1923 se Saly v Praze pro- vdala za Dirka Jana Struika (1894–2000), holandského matematika a historika matematiky, s nímž se poprvé setkala na matematickém kongresu v Jeně. Jednalo se o civilní sňatek, neboť oba snoubenci deklarovali, že jsou bez vyznání. Saly svého muže následovala nejprve do Holandska, potom do Itálie, Německa, Francie, zpět do Holandska a konečně v roce 1926 do USA, kde získal místo profesora matematiky na Massachusetts Institute of Technology.
V jejich manželství se narodily tři dcery: Ruth Rebekka (1928), která se stala profesorkou matematiky na University of Colorado, Anne (asi 1930), která byla středoškolskou učitelkou v Arlingtonu, a Gwendolyn (1932), která pracovala jako ekoložka na Novém Zélandu.
V prvních letech manželství Saly cestovala s manželem téměř po celé Evropě, okouzlovala manželovy kolegy svým šarmem, elegancí, vzděláním a znalostmi. Sama se pokoušela pracovat v matematice a její historii. Zkoumala pražskou pozůstalost matematika Bernarda Bolzana (1781–1848) a pomáhala s italským překladem Euklei- dových Základů. Struikovi se například jako jedni z prvních zabývali otázkou, zda mohlo dojít k setkání Bernarda Bolzana a francouzského matematika Augustina-Louise Cauchyho (1789–1857), který pobýval v Praze v letech 1833 až 1836 jako vychovatel Jindřicha hraběte de Chambord (1820–1883), vnuka francouzského krále Karla X. Bourbonského (1757–1836). Dospěli k závěru, že jejich setkání je nepravděpodobné. Jako hlavní argumenty uváděli, že Cauchy byl politic- kými událostmi (život v exilu) nucen k velké opatrnosti, proto se nejspíše nechtěl setkat s mužem, který byl v nemilosti rakouských úřadů, a dále že v Cauchyho pracích neexistuje žádný odkaz na Bolzanovo dílo.3 Dnes spíše převažuje názor, že se oba matematici setkali během jara a podzimu roku 1834 dokonce několikrát.
Saly nakonec vědeckou práci opustila a zcela rezignovala na svoji odbornou dráhu. Vyměnila ji za spokojený rodinný život. Plně podporovala manžela, pomáhala mu budo- vat kariéru, doprovázela ho na jeho četných přednáškových pobytech a cestách takřka po celém světě a obětavě vychovávala tři dcery.
V roce 1977, tj. 58 let po ukončení studia, publikovala německy psaný článek na- zvaný Flächengleichheit und Cavalierische Gleichheit von Dreiecken,4 jehož obsah byl stručně charakterizován v referativním časopisu Zentralblatt für Mathematik und ihre Grenzgebiete. Poznamenejme, že jej pode- psala jako Saly Ruth Struik, Belmont, Mass., USA a uveřejnila s pomocí Paula Bernayse (1888–1977), významného anglického mate- matika a rodinného přítele. Žádnou další její matematickou práci se nepodařilo objevit.
Saly Ramler Struik zemřela dne 26. listo- padu 1993 v Massachusetts ve věku 99 let.
Sourozenci
Zmiňme se ještě krátce o sourozencích Ramlerových, neboť je pozoruhodné, že z jedné, nepříliš bohaté rodiny získaly tři z šesti dětí doktorát na téže univerzitě. Ramlerovi byli po všech stránkách zajímavá, moderní a kosmopolitní polsko-německo-česká rodina. Sourozenci byli velmi soudržní, ve studiu i obchodních aktivitách se navzájem podporovali, dlouho společně bydleli a hradili životní náklady, vzájemně si všestranně pomáhali, což se výrazně projevilo ve druhé polovině 30. let a zejména v čase druhé světové války.
Natali studovala v letech 1908 až 1913 Filosofickou fakultu Německé univerzity v Praze, kde roku 1913 obhájila doktorát filozofie. Stala se středoškolskou profesorkou němčiny a angličtiny a až do roku 1939 působila na Německém dívčím gymnáziu na Královských Vinohradech.
Ernestine byla bankovní úřednicí v Praze. Spolu s Natali emigrovala na počátku roku 1939 do USA. Jejich odchod do zahraničí nebyl tak komplikovaný, neboť uměly dobře anglicky, německy a francouzsky, měly k dis- pozici slušné finanční prostředky a v zámoří měly dobře situovanou sestru s rodinou, která byla schopna jim zajistit vše potřebné pro první roky života.
Rosa pracovala jako „soukromnice“, nejprve pomáhala otci s rodinným obchodem, potom měla vlastní obchod s krajkami, následně byla úřednicí, pracovala v soukromém ateliéru ručních prací a nakonec se opět věnovala prodeji krajek. Na konci roku 1938 emigrovala do Švýcarska. Odchod do zahraničí se sestrami nekoordinovala, odjela na „vlastní pěst“. Není jasné, co ji k tomuto kroku vedlo, neboť na rozdíl od sester nevládla dobře cizími jazyky a neměla dostatek finančních prostředků. Pravděpodobně vlivem hluboké deprese pak spáchala sebevraždu, utopila se v Curyšském jezeru.
Leon byl v letech 1912 až 1920 posluchačem Filosofické fakulty a Právnické fakulty Německé univerzity v Praze, roku 1920 se stal doktorem práv. Na rozdíl od ostatních členů rodiny se v době získání doktorátu hlásil ke katolické víře. Pracoval jako tajemník firmy Griotte podniky, akciová společnost Ludvíka Vantocha z Nymburka. Zařizoval její veškeré úřední záležitosti, zastupoval její obchodní zájmy u nás i v zahraničí a reprezentoval ji na mezinárodních veletrzích a výstavách. Kromě práva a účetnictví ovládal plynule slovem i písmem německý, český, francouzský, anglický a španělský jazyk.
Díky svým obchodním cestám do zahraničí musel vidět, jakým zničujícím problémům čelí němečtí židovští obchodníci. Snad se naivně domníval, že je chráněn svým dávným přestupem ke katolické víře a zákony Československé republiky. Svoji situaci začal řešit o půl roku později než sestry. Teprve v květnu 1939 zažádal o vystěhovalecký pas do Velké Británie, vše patrně tehdy ztroskotalo na vydání britského víza. V létě roku 1940 žádal o vystěhování do USA, svoji žádost podpořil zvacím dopisem sestry Saly. Ačkoliv obdržel všechny potřebné doklady, k vystěhování nedošlo, neboť nastaly vážné komplikace. V září 1940 byl totiž prošetřován pražskou policií pro nedodržování cizineckých předpisů – úřady byl považován za polského žida, byl odsouzen za neoprávněné užívání občanského průkazu a za vydávání se za římského katolíka. Po odpykání dvou měsíčního vězení mělo následovat jeho vyhoštění z území Protektorátu. Dostal se do svízelné situace, z níž nebylo úniku. Každý den se musel hlásit na policii, měl jen provizorní průkaz totožnosti a přišel o cestovní pas. Ještě koncem října 1941 sháněl doklady potřebné k řádnému vystěhování do USA, bylo však pozdě.
Dne 30. listopadu 1941 byl transportem H pod číslem 851 deportován do ghetta v Terezíně a 1. dubna 1942 transportem Ag pod číslem 85 odvezen do koncentračního tábora Piaski (pobočka Osvětimi), kde byl krátce po příjezdu zavražděn.5
MARTINA BEČVÁŘOVÁ profesorka na FD ČVUT, dlouhodobě se věnuje historii matematiky
1 Výzkum životních osudů Saly Ruth Struik je pod- pořen grantem GAČR č. 18–00449S. 2 O. Bottema: Equi-affinities in three-dimensional space, Publications de la Faculté d’Electrotechnique de l’Université à Belgrade, Série Mathématiques et Physique, no. 603, 1978, str. 9–15. 3 D. J. Struik, R. Struik: Cauchy and Bolzano in Prague, Isis 11(1928), str. 364–366. 4 Viz Elemente der Mathematik 32(1977), str. 137–143. 5 O životních osudech Saly Ruth Struik a o její rodině více viz M. Bečvářová: Doktorky matematiky na univerzitě v Praze (1900–1945), Karolinum, Praha, v tisku.